Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3138/2018

21 Cdo 3138/2018-419

USNESENÍ

J.

W.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 2/2, proti žalovanému

Plyntop – 24 servis s.r.o.

se sídlem v Domažlicích, Prokopa Velikého č. 572, IČO 26382776, zastoupenému JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Msgre. B. Staška č. 62, o zaplacení 16.339,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2018, č. j. -382,

takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2018, č. j. -382, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že pracovní poměr žalobkyně trval i po ukončení její dočasné pracovní neschopnosti, a to od 1. 3. 2012 do 21. 4. 2012, že zaměstnavatel však nabyl přesvědčení, že u žalobkyně skončil pracovní poměr nejpozději ukončením její pracovní neschopnosti 29. 2. 2012 a že proto zaměstnavatel neplnil povinnost přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy, neboť se mylně domníval, že pracovní poměr účastníků skončil, proto také žalovaný nereagoval na žádost žalobkyně o čerpání dovolené a o poskytnutí doby omluvené absence k vyhledávání nového pracovního místa, že bylo na žalovaném, aby vyjádřil ochotu žalobkyni znovu přidělovat práci podle její pracovní smlouvy a aby ji vyzval k nástupu do práce, a pokud tak neučinil, nemohla žalobkyně od 1. 3. 2012 po ukončení pracovní neschopnosti do skončení výpovědní lhůty 21. 4. 2012 konat práci podle pracovní smlouvy pro překážku na straně žalovaného, neboť jí byla dána výpověď pro nadbytečnost a na její místo nastoupila jiná zaměstnankyně, že žalobkyni proto přísluší náhrada mzdy podle ; žalovaný dále zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (že „žalovaný žádné žádosti o čerpání dovolené a omluvy nepřítomnosti v práci od žalobkyně neobdržel“), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobkyně po skončení dočasné pracovní neschopnosti neprojevila vůbec žádný zájem o plnění pracovních povinností“, že „pro závěr, že žalovaný neumožnil žalobkyni výkon práce podle pracovní smlouvy po skončení pracovní neschopnosti, chybí skutková zjištění i právní důvod“], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu v otázce vzniku překážky v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 44/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , a v nich vyslovený právní závěr, že o překážku v práci ve smyslu ustanovení (s účinností od 1. 1. 2007 srov. ustanovení ) jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat, že pracovněprávní předpisy předpokládají, že ten z účastníků, který způsobil, že druhý z účastníků nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru, je povinen druhému z účastníků vyjádřit ochotu plnit povinnosti, vyplývající pro něj z pracovního poměru, popřípadě mu sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce; na druhé straně však jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku, jestliže zaměstnavatel neplní [v rozporu s ustanovením ] povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (např. v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele), má porušení této povinnosti za následek, že ani zaměstnanec nemůže „podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy“; zaměstnanec je povinen znovu nastoupit do práce poté, co jej zaměstnavatel k tomu vyzval a vyjádřil tak ochotu zaměstnanci práci opět přidělovat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li žalovaný s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. se odvolací soud při řešení otázky, kdy jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), potom pomíjí, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s právními závěry v těchto rozhodnutích přijatými; soud však ve zmiňovaných věcech vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci. V projednávané věci žalobkyni byla dána žalovaným výpověď z pracovního poměru z důvodu zrušení jejího pracovního místa (pro nadbytečnost), žalovaný ji nevyzval k nástupu do práce poté, co skončila její pracovní neschopnost a poté, co požádala o čerpání dovolené, o poskytnutí náhradního volna v souvislosti s vykonávanou prací přesčas a o poskytnutí doby omluvené absence k hledání nového pracovního místa, s tím, že může vykonávat svoji práci podle pracovní smlouvy.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu