Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4606/2017

33 Cdo 4606/2017-216

USNESENÍ

Statek Skalice a. s.

S. U.,

bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Praha 4, Voráčovská 14, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. 5. 2017, č. j. -181, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 5. 2017, č. j. -181, potvrdil ve výroku I. rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 10. 2016, č. j. -131, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 11. 2016, č. j. -138, kterým byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o prodeji specifikovaných pozemků včetně meliorací, které se na nich nacházejí, za kupní cenu 9 Kč za metr čtverečný plochy, jejíž plné znění je součástí výroku I., změnil jej ve výroku II. jen ohledně výše přiznané náhrady nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Žalovaná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní z hlediska určitosti ujednání o době, ve které má být uzavřena budoucí smlouva ( , ve znění do 31. 12. 2013 / /, dále jen „obč. zák.“), odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. . Na rozdíl od odvolacího soudu zastává názor, že ujednáním ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 1. 4. 2012 ve znění jejího dodatku ze dne 15. 1. 2015, znějící tak, že „Budoucí kupující je oprávněn vyzvat k uzavření kupní smlouvy do dne 31. 12. 2015. Výzva musí být předána písemně prostřednictvím doporučeného dopisu odeslaného budoucímu prodávajícímu nejpozději poslední den lhůty a musí obsahovat návrh kupní smlouvy doplněný budoucím kupujícím“, si její smluvní strany nesjednaly dostatečně určitým způsobem dobu, do které hlavní smlouvu uzavřou.

Oproti očekávání žalované se odvolací soud při řešení nastolené otázky neodchýlil od závěrů vyslovených v odkazovaném usnesení, neboť v něm byla posuzovaná odlišná situace; ujednání smluvních stran o tom, že dohoda nabude platnosti v případě, že žalobkyně pronajme nemovitosti žalovanému, odvolací soud posoudil jako neurčité z hlediska stanovení doby, do které má být uzavřena realizační smlouva, když ani výkladem nebylo možno tuto neurčitost překlenout (§ 37 odst. 1, § 35 odst. 2 obč. zák.). Dovolací soud pak konstatoval, že posouzení, zda právní úkon účastníků je ohledně doby, ve které má být uzavřena budoucí smlouva, dostatečně určitý na základě projevu vůle účastníků ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., nemůže mít obecný dopad na případy obdobné povahy, neboť toto posouzení je závislé na okolnostech konkrétního případu a má význam pouze pro rozhodnutí v dané věci, a nezakládá tudíž přípustnost dovolání podle Odvolací soud v nyní posuzované věci shodně s judikaturou dovolacího soudu a odbornou komentářovou literaturou konstatoval, že podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené podle obč. zák. je (mimo jiné) ujednání o době, do které bude budoucí smlouva uzavřena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , a žalovanou zmiňované usnesení ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , jakož Švestka. J., Spáčil. J., Škárová. M., Hulmák. M. a kol. I. až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 439 a násl. s.). Jeho závěr, že smluvní strany si v dané věci ujednáním, podle něhož budoucí kupující je oprávněn vyzvat budoucího prodávajícího k uzavření kupní smlouvy do dne 31. 12. 2015, určitě a srozumitelně sjednaly dobu k uzavření realizační smlouvy, je v souladu nejen s jím citovaným nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 190/2014, ale i s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2006, sp. zn. jeho rozsudek ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/1998, jež se vyjádřily k možnosti odlišné formulace doby k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí). Okolnost, že si smluvní strany ve smlouvě o smlouvě budoucí nesjednaly dobu, do kdy má prodávající akceptovat návrh kupní smlouvy, není důvodem neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, neboť akceptační lhůta vyplývá z obč. zák. Navíc si nelze nepovšimnout, že smluvní strany si oproti zmiňovanému případu řešenému Ústavním soudem, dohodly tuto obligatorní náležitost smlouvy o smlouvě budoucí ještě pregnantněji, a to stanovením určitého data, do kterého kupující měla učinit výzvu k uzavření kupní smlouvy. Lze uzavřít, že dovolání k posouzení nastolené otázky není ve smyslu přípustné.

Předkládá-li žalovaná k dovolacímu přezkumu otázku naplněnosti podmínek pro aplikaci obč. zák. s tím, že jsou na její straně dány závažné důvody, pro něž na ní nelze spravedlivě požadovat uzavření kupní smlouvy, pak ve vztahu k této otázce nevylíčila, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání ve smyslu považuje za splněné. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jak je tomu v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 4/2014“/, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl). Domáhá-li se revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a/ odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b/ že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c/ že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d/ popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak. Jelikož žalovaná v této části nedostála formálním požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, nemohl se jí dovolací soud zabývat.

Obdobně je tomu i ohledně nákladovým výrokům, ve vztahu k nimž žalovaná rezignovala na jakoukoliv argumentaci, natož tu, vztahující se k obligatorním náležitostem dovolání.

Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu