Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5925/2017

25 Cdo 5925/2017-367

USNESENÍ

a) P. T., b) D. T., c) P. T.,

Klinika Dr. Pírka s.r.o.,

se sídlem Na Celně 885, Mladá Boleslav, IČO 47540265, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, za účasti

Allianz pojišťovny, a.s.,

se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 47115971, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. -335, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalované a vedlejší účastnici na straně žalované

se

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

nepřiznává

.

Odůvodnění:

Žalobci se podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), domáhali jednorázového odškodnění za smrt R. T. [manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) a c)] s tím, že zemřel po propuštění ze zdravotnického zařízení žalované, kde mu byla nesprávně poskytnuta lékařská péče.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. -250, uložil žalované zaplatit každému z žalobců 240.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 8. 7. 2013 podstoupil poškozený R. T. operaci v zařízení žalované, při níž mu byl odstraněn zhoubný nádor a spolu s ním část tlustého střeva. Operace proběhla bez obtíží, avšak žalovaná pochybila při pooperační péči, když od 12. 7. 2013 neprovedla žádná vyšetření k odhalení příčiny zdravotních obtíží poškozeného, které byly tišeny léky, a nevyužila dostupné diagnostické metody ke zjištění diagnózy. Dne 15. 7. 2013 jej propustila do domácího ošetření s rozvolněnou anastomózou (chirurgického švu) a zánětem v dutině břišní, jehož následkem jmenovaný dne 17. 7. 2013 zemřel. Soud uzavřel, že žalovaná určením mylné diagnózy v důsledku bezdůvodného nevyužití dostupných diagnostických metod zanedbala péči o poškozeného, toto opomenutí je postupem non lege artis, a žalovaná odpovídá podle § 420 obč. zák., ve spojení s § 444 odst. 3 obč. zák. za způsobenou škodu.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. -335, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích ve věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování dokazování výslechem obou znalců z oboru chirurgie (Prof. MUDr. M. Rysky, CSc., a MUDr. Jiřího Svobody) se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně s výjimkou jeho závěru, že poškozený byl propuštěn do domácího ošetření s rozvinutým zánětem v dutině břišní poté, co u něj došlo k rozvolnění spoje střev. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že otázku protiprávního jednání lékaře při ošetření pacienta je třeba posuzovat „ex ante“, tedy na základě poznatků, jež měl lékař k dispozici v době ošetření. Z posudků a z výpovědí shora uvedených znalců zjistil, že rozhodující je klinický stav pacienta, v průběhu pooperační péče byla prováděna standardní kontrola klinického stavu poškozeného a běžná laboratorní vyšetření, jež nesignalizovala známky poruchy či jiné komplikace. Pooperační průběh zdravotního stavu pacienta byl sice nestandardní s ohledem na komplex jeho projevů a jeho klinický stav nebyl správně vyhodnocen, avšak postup žalovaného nevykazuje žádné prvky nedbalosti v pooperační péči. Neprovedení testování hodnot c-reaktivního proteinu a jeho změn v čase nelze považovat za postup non lege artis, toto vyšetření k odhalení rozvolnění střev se preventivně neprovádí. Jelikož znalecký posudek MUDr. Matlacha, z jehož závěrů především vycházel soud prvního stupně, byl předložen až po koncentraci řízení dne 18. 2. 2015 a není zde žádná skutečnost odůvodňující prolomení koncentrace, nelze z tohoto důkazu vycházet; nicméně odvolací soud konstatoval, že ani jeho závěry neprokazují postup non lege artis při péči o poškozeného. Vzhledem k tomu, že žalovaná nenese odpovědnost za výsledek, ale za to, že její postup při poskytnutí zdravotní péče je podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, a protože se žalovaná nedopustila protiprávního jednání, není dána její odpovědnost za smrt pacienta podle a obč. zák. O náhradě nákladů řízení soud postupoval podle a žalované ani vedlejší účastnici nepřiznal právo na jejich náhradu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci obsáhlé dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky porušení právní povinnosti poskytovatele zdravotní péče, který neprovedl vyšetření způsobilé odhalit zánětlivou komplikaci pacienta, a při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Poukazují na zjištění, že vyšetřovací metoda c-reaktivního proteinu a jeho změn v čase, která nebyla v zařízení žalované provedena, je běžně používaná a je doporučena Chirurgickou společností, nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že postup žalované nebyl non lege artis, a za naprosto nedostačující považují zdůvodnění soudu, proč toto vyšetření nebylo u poškozeného provedeno. Citují konkrétní pasáže z výpovědí slyšených znalců, namítají, že v rozporu se skutečností je konstatování, že poškozený nevykazoval žádné známky zánětlivých komplikací, což dokládají citací výňatků ze záznamů ze zdravotnické dokumentace, a dovozují, že právě z klinických příznaků poškozeného měli lékaři žalované dovodit, že pooperační průběh není standardní, a měli stanovit odpovídající vyšetření (CRP či CT), na jehož základě bylo možno odhalit zánět. Za dosud neřešenou otázku procesního práva označili, zda prolomení zásady koncentrace řízení podle představuje předložení nového důkazu - znaleckého posudku, který jednoznačně odpovídá na otázku, na kterou neurčitě odpověděly předchozí posudky. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření vyvracela důvody dovolání s tím, že dovolání žalobců je nepřípustné, jejich argumentace je stejná jako před soudy nižších stupňů. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se zjištěným skutkovým stavem a judikaturou dovolacího soudu, podle níž samotná chyba v diagnóze není non lege postupem. V rozporu s principem koncentrace řízení byl předložen posudek MUDr. Matlacha, znalce z oboru soudního lékařství, který vychází z okolností zjištěných posmrtně, tedy z informací, jež v době poskytované zdravotní služby nebyly k dispozici, a otázku prolomení principu koncentrace řízení již dovolací soud ve své rozhodovací praxi vyřešil. Navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II. bod 2. – dále jen „ “) a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), sepsáno osobou uvedenou v , avšak není podle přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolání žalobců je založeno především na námitkách proti skutkovým zjištěním, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací řízení je však vyhrazeno pro přezkum právních otázek a lze je podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv proto, aby důkazy provedené a zhodnocené soudem, byly dovolacím soudem přehodnoceny. Odvolací soud svůj závěr, že žalovaná neodpovídá za škodu podle § 420 a § 444 odst. 3 obč. zák. založil na skutkovém závěru, že při léčbě poškozeného a pooperační péči se nedopustila pochybení. Výklad obsahu pojmu „non lege artis“ provedený odvolacím soudem je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , publikovaný pod C 2992 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále též jen „Soubor“, rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , Soubor C 10429, jakož i rozsudek ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , Soubor C 13633). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který vycházel především z posudku MUDr. Matlacha, znalce z oboru soudního lékařství, jenž na základě pitevního protokolu zpětně určil dobu vzniku zánětlivých změn v organizmu poškozeného, odvolací soud zcela správně zjišťoval a po právní stránce posuzoval postup žalované kliniky při pooperační péči z hlediska okolností, jak se tehdy udály. Námitky dovolatelů zpochybňující skutková zjištění k příčinám vzniku újmy se netýkají řešení právní otázky, nýbrž zjištění skutkových, která dovolacímu přezkumu nepodléhají; dovolací námitky zpochybňující hodnocení provedených důkazů a výsledná skutková zjištění proto nemohou založit přípustnost dovolání podle Ostatně i otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025).

Napadené rozhodnutí neznamená odklon od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. , na něž dovolatelé poukazují, neboť je v něm řešen jiný skutkový stav, kdy za účelem snížení rizika přetětí nervu se v rámci prevence před operací provádí tzv. identifikace nervu, při níž ze dvou různých metod byla v daném případě použita jedna z nich (méně spolehlivá metoda vizualizace), ačkoliv k dispozici byla i jiná, modernější metoda (neuromonitorace), způsobilá spolehlivě snížit riziko přetětí nervu a zabránit tak škodlivému následku, zatímco v nyní projednávané věci bylo zjištěno, že vyšetření CRP se neprovádí preventivně a vyhodnocený klinický stav pacienta nevyžadoval potřebu tohoto vyšetření, které by mohlo odhalit komplikaci pooperačního stavu, samo o sobě by však škodlivému následku nebylo způsobilé zabránit.

Ani v dovolání předestřená otázka procesního práva ohledně prolomení zásady koncentrace řízení podle , nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu Dovolací soud se touto otázkou a s ní spojeným zpochybněním věrohodnosti a správnosti znaleckého posudku opakovaně zabýval a v řadě svých rozhodnutí vyložil, že nejde o zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů, jestliže účastník řízení navrhne provedení důkazu, jehož pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, než vyplývá z důkazů, které byly navrženy a provedeny předtím, než nastaly účinky koncentrace řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. apod.). Dovolateli označený důkaz nepředstavuje ani možnou výjimku z koncentrace řízení. Nejde totiž o důkazní prostředek sloužící ke zpochybnění věrohodnosti dosud provedených důkazů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. ) ani o důkaz, který by dovolatelé do skončení jednání bez své viny nemohli včas uvést. Zpochybněním věrohodnosti provedených důkazních prostředků se rozumí prokázání skutkových okolností svědčících např. o blízkém vztahu svědka k jedné straně sporu, o podvrhu y či jejím falzifikátu apod. a nikoliv dokazování ke zjištění odlišného skutkového stavu nebo ke zjištění dalších skutečností k jeho doplnění.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , , a Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení by měla žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Vzhledem k povaze uplatněného nároku a okolnostem případu dovolací soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů žalované nepřiznal; vedlejší účastnici na straně žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu