Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3825/2018

21 Cdo 3825/2018-385

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. G., zastoupené Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, proti žalovanému OBZOR, výrobnímu družstvu invalidů v Praze, se sídlem v Praze 4, Michelská č. 4/11, IČO 00027642, zastoupenému Mgr. Evou Paterovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Čs. Armády č. 828/34, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodnímu soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.1.2018 č.j. -334, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Paterové, advokátky se sídlem v Praze 6, Čs. Armády č. 828/34.

Stručné odůvodnění ( ):

Otázkou, jakým způsobem musí zaměstnavatel vymezit důvod výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, aby se jednalo o platný právní úkon, se dovolací soud již v minulosti zabýval a zaujal stanovisko (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2015 sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.2.2016 sp. zn. ), podle kterého, dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí ve výpovědi - má-li být platným právním úkonem - při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí [tedy okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce], nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí proto, že zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci [tedy z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce]. V projednávané věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - v souladu s tímto právním názorem dovodil, že „skutkové vymezení důvodu výpovědi ze dne 8.1.2013 je zcela jednoznačné, přičemž nepřichází v úvahu záměna s výpovědním důvodem uvedeným v ust. § 52 písm. d) zák. práce“.

Dovolatelka namítá, že ve výše citované judikatuře dovolacího soudu byl (ve vztahu k k právní úpravě účinné do 31.3.2012) současně vyjádřen názor, jímž lze podle jejího mínění odůvodnit neplatnost předmětné výpovědi z pracovního poměru, tj. že, „odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb, pak tyto skutečnosti (tj. zda důvod výpovědi spočívá v neschopnosti zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo v neschopnosti konat práci pro tzv. obecné onemocnění) musí být výslovně uvedeny také v lékařském posudku nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat“.

V této souvislosti je však třeba mít na zřeteli, že ode dne 1.4.2012, kdy nabyl účinnosti , o specifických zdravotních službách, výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru ( zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2016 sp. zn. , uveřejněný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2016 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2016 sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že ode dne 1.4.2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy) zaměstnavatel může platně přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, i když nemá k dispozici řádné posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem, musí však v průběhu řízení prokázat, že zaměstnanec skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Nelze proto jen z toho, že lékařský posudek, na který se zaměstnavatel odvolává ve výpovědi, náležitě nerozlišuje, zda důvod výpovědi spočívá v neschopnosti zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo v neschopnosti konat práci pro tzv. obecné onemocnění, dovozovat, že výpověď z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce je neplatná z důvodu její neurčitosti, jestliže z obsahu (textu) samotné výpovědi je – tak jako tomu bylo v projednávané věci - zřejmé, v čem spočívá její důvod.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu