Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1775/2018

23 Cdo 1775/2018-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. Heleny Štětinové, LL.M., se sídlem ve Strančicích, Všechromy 28, IČO 49503464, jako insolvenční správkyně společnosti CARSLine s.r.o. se sídlem v Praze 5, Hlubočepská 1156/38b, IČO 27255492, proti žalované BUS ProFi s.r.o. se sídlem v Novém Strašecí, Průmyslová 1208, IČO 04210786, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, o zaplacení částky 104 450 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2017, č. j. -60, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Okresní soud v Rakovníku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. října 2017, č. j. -44, zamítl námitku žalované ze dne 1. srpna 2017 podanou dle ustanovení

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. prosince 2017, č. j. -60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu podáním ze dne 26. března 2018 dovolání.

Po podání dovolání Městský soud v Praze, jako insolvenční soud, usnesením ze dne 13. června 2018, č. j. -12, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13. června 2018 ve 14:11 hodin, prohlásil konkurs na majetek žalobkyně a insolvenční správkyní prohlásil Ing. Helenu Štětinovou, LL.M., se sídlem ve Strančicích, Všechromy 28, IČO 49503464.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. července 2018, č. j. -81, vyrozuměl účastníky řízení o tom, že výše uvedeným usnesením insolvenčního soudu bylo dovolací řízení v této věci přerušeno, dále vyzval insolvenční správkyni, aby soudu v určené lhůtě sdělila, zda podává návrh na pokračování v dovolacím řízení, a dále vyrozuměl účastníky o tom, že prohlášením konkursu na majetek žalobkyně zanikla plná moc udělená žalobkyní pro toto řízení Mgr. Ing. Janu Langrovi, advokátovi se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28.

Insolvenční správkyně Ing. Helena Štětinová podala návrh na pokračování v dovolacím řízení, a to podáním, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 30. července 2018. Tímto dnem se insolvenční správkyně stala v souladu s , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, účastníkem řízení místo dlužníka (společnosti CARSLine s.r.o. se sídlem v Praze 5, Hlubočepská 1156/38b, IČO 27255492).

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (čl. II ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž posuzování se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, dále že dovolacím soudem je předmětná právní otázka rozhodována rozdílně, a in eventum, pokud by uvedené podmínky přípustnosti nebyly dle dovolacího soudu splněny, má dovolatelka za to, že by předmětné právní otázky měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Následně dovolatelka uvedla, že se jedná o otázku, zda je způsob rozhodce obsažený v rozhodčí doložce transparentní a zda rozhodčí doložka obsahuje konkrétní způsob určení rozhodce ad hoc.

Takové vymezení přípustnosti se ovšem navzájem vylučuje, neboť dovolatelka důvody přípustnosti uvedla alternativně (odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, rozdílné rozhodování téže otázky dovolacím soudem a nutnost posoudit tutéž otázku rozhodovací praxi dovolacího soudu jinak), ačkoliv všechny důvody přípustnosti vztáhla k téže otázce transparentnosti a konkrétnosti způsobu výběru rozhodce v rozhodčí doložce. Z obsahu dovolání totiž nevyplývá, že by dovolatelka formulovala více právních otázek a že by každý ze třech důvodů přípustnosti uvedených výše vztáhla k jiné právní otázce. Nezbývá tedy, než uzavřít že důvody přípustnosti vymezené dovolatelkou byly uplatněny alternativně pro jednu právní otázku. Takové vymezení přípustnosti dovolání se navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. , odmítl, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nesplňuje požadavky zákona na obsahové náležitosti dovolání ( ), neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Jestliže dovolatelka namítala nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, jedná se o námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť Nejvyšší soud přihlíží v souladu s k vadám řízení pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto podle odmítl, a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu