Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2253/2018

20 Cdo 2253/2018-169

USNESENÍ

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

P. F.

, ve Ž. n. S., zastoupenému JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě na Moravě, Brněnská 110, pro 171 588 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. září 2017, č. j. -83, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené věci Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 9. 2017, č. j. -83, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. 7. 2017, č. j. -71, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena podle platebních výměrů oprávněné ze dne 24. 6. 2009, č. 2140901090, a ze dne 24. 6. 2009, č. 4240901091, k vymožení pohledávky v celkové výši 171 588 Kč, zahrnující dlužné pojistné na veřejném zdravotním pojištění (25 920 Kč) a penále (38 486 Kč a 107 182 Kč). S odkazem na ustanovení , odst. 8 a odst. 9 , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na a , , ve znění pozdějších předpisů, a na a , odst. 2 , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolací soud dovodil, že zdravotní pojišťovna, oprávněná z vlastního platebního výměru ukládajícího povinnost k plnění zdravotního pojištění či penále, má právo volby vymáhání tohoto plnění mezi daňovou a soudní exekucí, přičemž soudní exekuci lze vést pouze za předpokladu, že výše nákladů spojených s vymáháním nebude ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Ve zkoumané věci nikoli bagatelní pohledávka ve výši 171 588 Kč není v hrubém nepoměru k předpokládaným nákladům exekuce a oprávněná již podle exekučního spisu daňovou exekuci bezvýsledně využila. Mezi výší nákladů exekuční a daňové exekuce neexistuje zásadní disproporce a povinnost oprávněné využít způsoby daňové exekuce namísto soudně postižené mzdy ze zákona neplyne. Daňovou a soudní exekuci lze vést souběžně, avšak nesmí být těmito exekucemi postiženy stejným způsobem tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty povinného (jeho manžela). V tomto směru odvolací soud přijal závěr soudu prvního stupně, že ve vztahu mezi daňovou a zkoumanou soudní exekucí nenastala překážka věci pravomocně rozhodnuté, krom toho poznamenal, že oprávněná ukončení daňové exekuce doložila rozhodnutími ze dne 6. 6. 2016, č. j. VZP-16-01806438-J73C a č. j. VZP-16-01805956-J73C. Návrh povinného na zastavení exekuce proto není důvodný.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž k hledisku přípustnosti dovolání uvedl, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů vyššího stupně a rozhodoval rovněž o otázkách doposud dovolacím soudem neposouzených“. Dovolatel připustil možnost oprávněné využít soudní nebo správní výkon rozhodnutí. Vylíčil průběh vymáhání pohledávky oprávněné, která se nejprve obrátila na soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, avšak po zjištění dlouhodobě špatné majetkové situace povinného a po zastavení uvedené exekuce využila správního výkonu rozhodnutí prostřednictvím daňové exekuce, v níž byla postižena pouze mzda povinného; po zastavení této exekuce oprávněná dále neúčelně navyšuje dluh povinného o „nemalé náklady exekučního řízení“, což je „v rozporu s ustálenou judikaturou a zejména představuje zneužití práva oprávněné a podstatný zásah do práv povinného“. Protože postup oprávněné je neúčelný a v rozporu s péčí řádného hospodáře, „je žádoucí rozhodnutím soudu nastavit mantinely pro postup orgánů veřejné moci“.

Oprávněná k dovolání povinného zdůraznila, že po vyčerpání reálných možností daňové exekuce podala návrh na soudní exekuci, neboť soudní exekutor disponuje výrazně širšími možnostmi vyhledávání a postihování majetku. Podle názoru oprávněné dovolání není přípustné, neboť postup oprávněné při vymáhání pohledávek je v souladu s obsáhlou judikaturou.

Nejvyšší soud o dovolání povinného rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení a čl. II bod 2 přechodných ustanovení ), dále „ “, se závěrem, že dovolání není přípustné ( ) a dovolatel se rovněž nevypořádal s požadavkem vymezení důvodu dovolání ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Hledisko přípustnosti dovolání dovolatel řádně nezvolil, protože formuluje dvě kritéria přípustnosti, které nekorespondují s dikcí zákona (ustanovení nepracuje s pojmem „ustálená rozhodovací praxe soudů vyššího stupně“ ani s pojmem „dovolacím soudem neposouzených otázek“) a které se - i v případě upřesnění jejich znění v souladu se zákonem - z povahy věci navzájem vylučují, přičemž ani z dalšího textu dovolání povinného neplyne, k jaké volbě předpokladu přípustnosti se povinný přiklonil (v dovolání nejsou přítomny odkazy na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, označená dnem vydání a spisovou značkou, či alespoň citace závěrů z rozhodovací praxe dovolacího soudu) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. , odmítl, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

S nevystiženou přípustností dovolání včetně absence dovolatelem nevymezených rozhodných právních otázek (povinný výslovně uvádí množné číslo tohoto substantiva) souvisí rovněž neupřesněný důvod dovolání, neboť dovolatel nevyložil, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci. Dovolatel na jedné straně připouští souběh daňové a soudní exekuce, na straně druhé líčí postup oprávněné při vymáhání své pohledávky, ať již prostřednictvím soudní či daňové exekuce, a kritizuje v obecné rovině nehospodárnost a neúčelnost takového postupu s ohledem na dlouhodobou nemajetnost povinného, tímto způsobem však nemůže dostát požadovaným a shora zmíněným obsahovým náležitostem dovolání.

Dovolací soud proto dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 10. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu