Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3412/2018

32 Cdo 3412/2018-142

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České dráhy, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L.Svobody 1222, PSČ 110 15, identifikační číslo osoby 70994226, proti žalované Stadler Pankow GmbH, se sídlem Lessingstrasse 102, 131 83, Berlín, Spolková republika Německo, identifikační číslo HRB74295, zastoupené JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, o zaplacení 13 139 223,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2018, č. j. -114, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 2017, č. j. -89 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla dne 4. 5. 2010 uzavřena kupní smlouva podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a to ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 1. 7. 2011. Na základě této smlouvy žalovaná vyrobila a dodala žalobkyni 17 motorových vozů řady ČD (vlakových jednotek). Žalovaná však nesplnila svůj závazek řádně a včas, neboť některé vozy dodala až po sjednaném termínu dodání. Žalobkyni tak v souladu s čl. XIII odst. 1 předmětné kupní smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši žalované částky. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že předávací protokol, kterým bylo stvrzeno dodání předmětu koupě, je třeba považovat za písemný dodatek ke kupní smlouvě, jímž došlo ke změně termínu dodání předmětu koupě.

Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o (dále též jen „ “), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu

Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, „zda je možno předávací protokol uvádějící, že věc byla dodána v souladu s uzavřenou smlouvou, považovat za vzdání se práva na práva z pozdního plnění, případně za změnu uzavřené smlouvy v části termínů plnění“, jakož i otázku, „zda je možné považovat vzdání se práva na realizaci zajištění údajně porušené povinnosti za okolnost prokazující neexistenci protiprávního jednání, resp. potvrzení plnění v souladu se smluvními podmínkami a/nebo za vzdání se práv souvisejících s předmětným protiprávním jednáním, která byla pokryta právě poskytnutým zajištěním“ a rovněž otázku, „zda je možno považovat uplatňování nároku na smluvní pokutu z porušení povinnosti, jež bylo způsobeno přizpůsobením plnění smlouvy ve prospěch objednatele, za výkon práva v rozporu s dobrými mravy a/nebo poctivým obchodním stykem“.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. ). Pouhé vymezení dovolacího důvodu přípustnost dovolání založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. ). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích rovněž vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. , či ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. ).

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „v řízení byly řešeny otázky, které v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyly řešeny, případně byly posouzeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí“, uplatnila současně dva předpoklady přípustnosti dovolání, které se vzájemně vylučují. Z obsahu dovolání přitom nelze u otázek týkajících se vzdání se práva a výkonu práva v rozporu s dobrými mravy dovodit, který ze dvou předpokladů přípustnosti zamýšlela dovolatelka u té které otázky uplatnit. Navíc na řešení otázky vzdání se práva odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, proto ani v případě, že by v této části dovolání nebylo vadné, by tato otázka nemohla otevřít přípustnost dovolání. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je totiž i to, že na vyřešení dovolatelem předestřené otázky napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. Předestírá-li tedy dovolatel jako důvod přípustnosti dovolání k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, není dovolání podle přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání je však možné dovodit, že u otázky změny uzavřené smlouvy spatřuje dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ), neboť nedospěl k závěru o změně smlouvy ohledně doby plnění. Tato otázka však nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud se při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe neodchýlil.

V nyní projednávané věci si strany v kupní smlouvě ze dne 4. 5. 2010 sjednaly smysl a účel předávacího protokolu. Jak správně uvedl soud prvního stupně, podpis předávacího protokolu představoval nezbytný krok k převzetí vozu – podpisem předávacího protokolu strany potvrdily předání vozu ve smyslu čl. IV odst. 3 kupní smlouvy, tedy že vůz je úplný, funkční a má průvodní dokumentaci podle bodu 1.1 přílohy č. 1 kupní smlouvy. Ačkoli obecně nic nevylučuje, aby k písemné změně smlouvy došlo i v předávacím protokolu, znění předmětných předávacích protokolů, jak bylo zjištěno soudy nižších stupňů, tomu nenasvědčuje. Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že je-li pro určitý právní úkon zákonem či účastníky vyžadována písemná forma, jako tomu bylo i v nyní projednávané věci, musí být určitost projevu vůle dána v ě, na níž je zaznamenán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou). Část textu předávacích protokolů, jímž argumentuje dovolatelka, a sice že předmětná vlaková souprava „odpovídá dohodám učiněným v objednávce a dodací smlouvě“ však žádný projev vůle ke změně kupní smlouvy ze dne 4. 5. 2010 v části týkající se dohodnuté doby plnění neobsahuje. Výklad, podle něhož shora citovaný text předávacího protokolu takový projev obsahuje, by již nebyl zjištěním obsahu právního úkonu, nýbrž jeho doplňováním, které není přípustné – výklad projevu vůle může totiž směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou jednající účastníci v rozhodné době neměli nebo kterou sice měli, ale kterou neprojevili (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1997, pod č. 29). Takový výklad by byl navíc chybný i proto, že by byl v rozporu s jazykovým projevem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37, ročník 2005). Ani za podmínek uvedených v obch. zák. tedy nelze dospět k takovému výkladu obsahu předávacích protokolů, jaký dovozuje dovolatelka.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalované podle zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost odmítl.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však není vzhledem k ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. 10. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu