Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 196/2016-B-63

KSBR 40 INS XY 29 NSČR 196/2016-B-63

USNESENÍ

L. V.

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 16. března 2016, č. j. XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) neschválil povolené oddlužení dlužníka L. V. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).

Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, uplatňuje (podle obsahu) dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a dále odvolacímu soudu vytýká vady, jež měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že „schválí oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře“.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , (dále jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Již v usnesení ze dne 31. července 2012, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2013, pod číslem 81 (dále např. v usnesení ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. ), Nejvyšší soud vysvětlil, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí.

Tvrdí-li dovolatel, že z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že „dokud se dlužník řádně brání a má k dispozici opravné prostředky, měl by soud zachovat oddlužení dlužníka“, nesprávně interpretuje závěry obsažené v usnesení sen. zn. . Z označeného rozhodnutí naopak jednoznačně vyplývá, že v takovém případě je povinností insolvenčního soudu posoudit důvody, pro které dlužník dotčenou pohledávku zpochybňuje.

Jestliže odvolací soud dospěl (na základě podrobného dokazování) při předběžném posouzení pohledávky věřitele č. 7 MAIRA GROUP LTD. k závěru, že minimálně v částce 4 425 000 Kč lze vyloučit úspěch dlužníkem uplatněného popření uvedené pohledávky, s tím, že při deklarovaných příjmech tak bude dlužník schopen uhradit svým věřitelům jen cca 24,84 % až 25,1 %, a na základě uvedeného závěru povolené oddlužení neschválil, pak se od označené ustálené judikatury Nejvyššího soudu nijak neodchýlil.

Vytýká-li dovolatel napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, uplatňuje tím existenci procesních vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám však přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Ostatně napadené rozhodnutí tvrzenými vadami ani netrpí; k tomu srov. např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí), že v insolvenčním řízení nelze aplikovat [viz , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )].

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu