Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2256/2018

26 Cdo 2256/2018-115

USNESENÍ

a) M. G.

,

b) J. G.

, obou bytem ve F.-M.zastoupených Mgr. Bc. Jaroslavem Luxem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti žalované

P. F.

, se sídlem v Ostravě, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, o zaplacení částky 270 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2018, č. j. -94, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 29. 12. 2016 se žalobci se domáhají náhrady škody ve výši 270 000 Kč s příslušenstvím za poškození konkrétních nebytových prostor při jejich vyklizení a předání dne 3. 11. 2014 žalovanou poté, co nájemní vztah byl ukončen dohodou k 31. 10. 2014.

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) mezitímním rozsudkem ze dne 25. 9. 2017, č. j. -70, rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný v rozsahu, v jakém se žalobci domáhají náhrady škody způsobené demontáží a odvezením v rozsudku specifikovaných věcí (výrok I.), a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.).

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. -94, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobců je zcela určitý a námitka neprojednatelnosti žaloby vznesená žalovanou není opodstatněná. Dále soudy obou stupňů shrnuly, že smluvní strany se smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 6. 1997 odchýlily od dispozitivní úpravy a , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, když náklady vynaložené žalovanou na uvedení nebytových prostor do stavu způsobilého jejich užívání jako prodejny potravin zohlednily v nižším nájemném. Jestliže právní úprava nájmu připouští odchýlení dohodou stran, není důvod takovou dohodu popírat s ohledem na zásadu smluvní volnosti. Uvedenou dohodou byla vyloučena i aplikace dispozitivního ustanovení , .

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložená právní otázka (neurčitost žaloby a výklad smlouvy) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.

Ve vztahu k obsahovým náležitostem žaloby ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003, nebo ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ). Údajná absence všech tvrzení nezbytných pro vyhovění žalobnímu návrhu, respektive neoznačení veškerých potřebných důkazů (či nezpůsobilost předložených důkazů prokázat rozhodné skutečnosti) nepředstavují vady působící neprojednatelnost žaloby ve smyslu , je-li v návrhu vylíčen skutkový děj v rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci žalovaného nároku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. , eventuálně jeho rozsudek ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. ). Namítá-li dovolatelka, že v řešené věci nedostatky žaloby znemožňovaly její věcné projednání, nelze jí dát za pravdu, neboť požadavkům vytyčeným uvedenou judikaturou žaloba spolu s doplněním ze dne 15. 5. 2017 (č. l. 31) odpovídá.

V souladu s ustálenou judikaturou odvolací soud vyložil i obsah nájemní smlouvy (zejména její čl. V bod 3). Podle , (dále jen „obč. zák.“) může být neurčitost právního úkonu odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ( obč. zák.), určitost projevu vůle písemného právního úkonu pak musí být dána obsahem y, na níž je zaznamenán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ). Při výkladu smlouvy upřednostnil princip autonomie smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci smlouvy (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ), což je východisko, na které navazuje ve své rozhodovací činnosti i Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ). Nejde tudíž o výklad extrémní, extenzivní či absurdní, jak s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , dovozuje žalovaná.

Z pohledu takto ustavených judikatorních závěrů je (i s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, která nejsou v rozporu s provedenými důkazy – srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) zřejmé, že výklad odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) ujednání čl. V bodu 3. předmětné nájemní smlouvy obstojí.

Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( , část věty před středníkem, ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 9. 2018

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu