Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2823/2018

30 Cdo 2823/2018-225

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Ochranné organizace autorské – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s.,identifikační číslo osoby 60166916, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské nám. 471/1, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. -199, takto:

I. Dovolání se odmítá.

částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení 44 934 007,30 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody ve formě ušlého zisku z titulu nesprávného úředního postupu, jenž měl vzniknout tím, že žalovaná nevydala v zákonné lhůtě správní rozhodnutí o oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv podle , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dále také „AutZ“, čímž žalobci znemožnila v období od 1. 3. 2001 do 13. 8. 2009 vykonávat kolektivní správu autorských práv výběrem odměn pro jejich nositele.

Rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. -166, Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 44 934 007,30 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 2 400 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II).

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 900 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť tuto otázku posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu a v intencích předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, č. j. -97, vydaného v této věci, v němž dovolací soud zavázal odvolací soud k tomu, aby posoudil běh subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke každému z uplatněných nároků zvlášť, přičemž odvolací soud této povinnosti dostál. Jestliže žalobce v dovolání napadá skutková zjištění odvolacího soudu, na jejichž základě zhodnotil, že nároky jsou promlčené, uplatňuje tím žalobce nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. , na který odkazuje žalobce, na projednávanou věc nedopadají, neboť v posuzované věci nešlo o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, stejně tak se počátek promlčecí doby v posuzovaném řízení neodvíjel od okamžiku vzniku skutečné škody způsobené úhradou nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. ). Ani tato námitka přípustnost dovolání podle nezakládá.

Rovněž otázka, zda žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, jestliže ze zjištění soudů nevyplynulo, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ). Žalobci přitom nic nebránilo v tom, aby svůj nárok uplatnil včas; vznesená námitka promlčení tak ze strany žalované nepředstavuje zneužití práva namítat promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. a ze dne ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. ).

Námitka žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu v otázce zjišťování příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, přípustnost dovolání podle nemůže založit, neboť i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalobce nebyly.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ), ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2018

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu