Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2996/2014

U S N E S E N Í

a) Ing. H. K., b) M. P.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2013, č. j. - 179, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 9. 2012, č. j. – 131 (ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. 1. 2013, č. j. – 161), zamítl žalobu co do částky 6.400.000,- Kč s úrokem z prodlení od 5. 1. 2010 do zaplacení, které se žalobkyně domáhaly společně a nerozdílně (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit každé ze žalobkyň částku 115.875,- Kč s úrokem z prodlení od 6. 7. 2010 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, kterou se každá ze žalobkyň domáhala po žalované částky 634.125,- Kč s úrokem z prodlení od 5. 1. 2010 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 115.875,- Kč od 5. 1. 2010 do 5. 7. 2010 (výrok III) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 11. 2013, č. j. – 179, potvrdil výroky I, II a III rozsudku soudu prvního stupně, změnil výrok IV rozsudku tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení a uložil žalované zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení.

Výše uvedených částek se žalobkyně domáhaly jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které jim měly vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhých řízení vedených u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , a .

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.Otázku, zda je nutno na všechna tři posuzovaná řízení při hodnocení přiměřenosti jejich délky nahlížet jako na jeden celek, posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Podle té se posuzuje délka každého řízení samostatně, tj. řízení je skončeno okamžikem právní moci posledního rozhodnutí v něm vydaného (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, zejm. jeho část III, bod 2). Výjimku v určitém směru představují řízení vzájemně závislá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ), o taková řízení se však v posuzovaném případě nejedná, když jejich předměty spolu nesouvisely natolik úzce, aby bylo třeba je posuzovat jako řízení jediné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. ). V této souvislosti je zejména podstatné, že uvedená řízení neměla totožný okruh účastníků ani předmět. Uvedená otázka proto přípustnost dovolání nemůže založit.

Odvolací soud se od judikatury soudu dovolacího neodchýlil ani tím, že uplatnění námitky promlčení (nároku na náhradu majetkové újmy a na zadostiučinění za újmu nemajetkovou vzniklých v důsledku řízení vedeného pod sp. zn. ) ze strany žalované neposoudil jako rozporné s dobrými mravy, neboť v daném případě soud přihlíží k promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy z úřední povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 111/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což činí veškeré úvahy o nemravnosti námitky promlčení nadbytečnými a ohledně promlčení nároku na náhradu škody ze zjištění soudů nevyplývá, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobkyně, nikoliv dosáhnout vlastního smyslu a účelu sledovaného uplatněním námitky promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. ).

Žalobkyně dále napadají závěr odvolacího soudu, že není dána příčinná souvislost mezi škodou vzniklou žalobkyním v důsledku nemožnosti vybírat z předmětných nemovitostí nájemné a nesprávným úředním postupem soudů spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného pod sp. zn. a . Ani v této otázce se však odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které by žalobkyním vznikl nárok na náhradu jimi tvrzené škody až teprve ve chvíli, kdy by nemohly dosáhnout jeho uspokojení vůči svým primárním dlužníkům, tj. Zemědělskému družstvu Brandýs nad Labem a V. M. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z žalobkyněmi vymezených otázek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu