Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3836/2017

25 Cdo 3836/2017-896

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) J. B.,

a

b) M. B.,

oba zastoupeni JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, proti žalovaným:

1) AVE Kladno s. r. o.,

se sídlem

Smečenská 381, Kladno, IČO: 25085221, zastoupená JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2,

2) Středočeský kraj,

se sídlem úřadu Zborovská 11, Praha 5, IČO: 70891095, za účasti

Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group,

se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO: 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného 2), o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. -841,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. -841,

se mění

takto:

1. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným 2) mění tak, že základ nároku žalobkyně a) vůči žalovanému 2) je z 50 % po právu.

2. Ve výroku ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným 2) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) a vůči státu se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Dovolání žalobců proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k žalované 1)

se odmítá.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) 23.920 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. 12. 2014, č. j. -706, zamítl žalobu obou žalobců na náhradu škody na zdraví a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí částečný mezitímní rozsudek ze dne 27. 2. 2012, č. j. -357, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. -423, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 18. 10. 2005 v 17.05 hodin došlo k dopravní nehodě, když žalobkyně v osobním autě odbočovala z vedlejší silnice č. III/23633 na hlavní silnici č. II/236 a při průjezdu křižovatkou přejela do protisměru, kde se střetla s protijedoucím nákladním automobilem, a oba žalobci utrpěli řadu zranění. Bylo zjištěno, že v oblouku křižovatky v nájezdu z vedlejší na hlavní silnici zůstal po provedené opravě silnice nepřichycený štěrk „na výšku kameniva“, bylo to větší množství zbytkové drti, než by odpovídalo běžným postupům při opravě vozovky. Žalobkyně tvrdila, že v prostoru křižovatky dostala smyk na štěrku v rychlosti cca 50 km/h, přesná rychlost jejího vozidla při vjezdu do křižovatky nebyla zjištěna, znaleckým dokazováním včetně revizního posudku bylo vyloučeno, že by vozidlo žalobkyně mohlo dostat na vrstvě štěrku smyk při rychlosti kolem 50 km/h, a bylo prokázáno, že mezní rychlost pro projetí předmětnou křižovatkou na vrstvě štěrku byla 68 km/h, v rychlosti 50 km/h by nemohlo dojít ke ztrátě směrové stability vozidla. Na vedlejší silnici ve směru jízdy žalobkyně byla trvalá výstražná dopravní značka „nebezpečí smyku“, jinak zde nebylo žádné upozornění na práce na silnici, jež proběhly téhož dne mezi 8. a 9. hod. ranní. Soud dospěl k závěru, že vrstvu štěrku na vozovce nelze považovat za závadu ve sjízdnosti ve smyslu a vzhledem k tomu, že ke smyku na vrstvě štěrku mohlo dojít až v rychlosti vyšší než 68 km/h a na nebezpečí smyku upozorňovala dopravní značka. Pokud žalobkyně dostala na štěrku smyk, musela jet vyšší rychlostí než 68 km/h a svoji jízdu a rychlost tak nepřizpůsobila stavebnímu a dopravně technickému stavu vozovky. Není proto dána odpovědnost žalovaného 2) jako vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti, vyloučena je i odpovědnost tehdy žalované 3) - příspěvkové organizace pověřené správou a údržbou silnic žalovaného 2) a nebylo prokázáno porušení povinností zhotovitele opravy vozovky - žalované 1), neboť přechodné dopravní značení bylo odstraněno po skončení opravy podle pokynu příslušného dopravního inspektorátu. Soud proto uzavřel, že žalovaní za škodu na zdraví žalobců neodpovídají.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. -777, který změnil rozsudek soudu prvního stupně č. j. -706, ve vztahu k žalobkyni a) tak, že její žaloba vůči žalovaným 1) a 2) je co do základu po právu, a ve vztahu k žalobci b) jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. -824, zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení, v němž odvolací soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. -841, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Vyložil pojem „závada ve sjízdnosti“ ve smyslu , o pozemních komunikacích, s tím, že objektivní odpovědnost vlastníka komunikace může být založena, jestliže aspoň jednu z hlavních příčin vzniku škody lze pod tento pojem podřadit. Dovodil, že vrstvu štěrku na vozovce nelze považovat za závadu ve sjízdnosti ve smyslu a , neboť jak bylo v daném případě zjištěno, při průjezdu křižovatkou mohlo ke smyku vozidla na štěrku dojít až při rychlosti přesahující 68 km/hod., a pokud takovou rychlostí žalobkyně projížděla křižovatku, znamená to, že nepřizpůsobila svou jízdu stavu vozovky a dopravní značce upozorňující na možnost smyku. Přesnou rychlost vozidla žalobkyně při vjezdu do křižovatky nelze určit, avšak bylo vyloučeno, že by při jí tvrzené rychlosti 50 km/hod. mohlo vozidlo dostat na štěrku smyk. Není proto dána objektivní odpovědnost žalovaného 2) a ani odpovědnost žalované 1), která při opravě vozovky zachovala předepsané postupy a při značení vozovky v místě dopravní nehody postupovala v souladu se správním rozhodnutím, takže neporušila své právní povinnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. -841, podali žalobci dovolání podle s tím, že otázka vlivu více příčin na vznik škody a otázka závady ve sjízdnosti v závislosti na rychlosti vozidla nebyla dosud na shodném či srovnatelném skutkovém základě dovolacím soudem řešena a ve skutkově nejblíže podobných případech (sp. zn. a ), se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Namítají nesprávné posouzení rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo jednání žalobkyně ( obč. zák.) a žalované 1), která po opravě vozovky na ní zanechala vrstvu štěrku, jež byla příčinou změny jejích adhezních vlastností ( , obč. zák.). Rekapitulují  průběh řízení a poukazují na to, že podle skutkových závěrů soudů nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že žalobkyně měla daný úsek projíždět rychlostí nižší než 68 km/hod., a pro absenci přenosného dopravního značení, upozorňujícího na provedenou opravu vozovky, žalobkyně neměla žádnou informaci o změně ve sjízdnosti komunikace, aby tomu bylo třeba přizpůsobit jízdu, přičemž stálá dopravní značka „nebezpečí smyku“ není upozorněním na aktuální výskyt změn ve sjízdnosti po provedené opravě. Neoznačení problematické zóny pracovního místa po snad ještě nedokončené opravě vozovky bylo další příčinou vedoucí ke vzniku nehody. Dovozují, že žalovaná 1) porušila prevenční povinnost ( obč. zák.) a povinnosti podle , když znečištění komunikace po dokončení opravy bezodkladně neodstranila ani na něj neupozornila. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, případně změnu rozsudku odvolacího soudu ohledně základu nároku žalobců.

Žalovaná 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a označila dovolání žalobců za nepřípustné, neboť z dokazování vyplynula pouze jediná příčina dopravní nehody, a to na straně žalobkyně, navíc nebylo prokázáno porušení právních povinností žalované 1). Ostatní námitky žalobců jsou skutkového charakteru a dovolací soud není oprávněn je přezkoumávat. Navrhla proto odmítnutí dovolání.  

Žalovaný 2) navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání s tím, že se nejedná o otázku v soudní praxi dosud nevyřešenou, navíc odkazy žalobců na rozhodnutí dovolacího soudu na danou věc nedopadají. Příčinou nehody žalobkyně byla jízda nepřizpůsobená stavu vozovky, tedy porušení její právní povinnosti.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání žalobců je přípustné podle pro vymezení pojmu závady ve sjízdnosti podle , a otázky vlivu více příčin na vznik škody která na obdobném skutkovém základě nebyla dosud dovolacím soudem řešena.

Vzhledem k datu, kdy bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. – dále jen „ “).

Podle a , , účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.

Podle , o pozemních komunikacích, (dále jen „ “) dálnice, silnice a místní komunikace jsou sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle citovaného zákona vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, vozidlo žalobkyně při projíždění pravotočivé zatáčky dostalo smyk, jenž způsobil změnu směrové stability vozidla, což následně vedlo ke střetu s protijedoucím vozidlem. Na vozovce byla prokázána vrstva štěrku, jež tam zůstala po provedené opravě vozovky, jejíž existence sama o sobě nepředstavuje vždy závadu ve sjízdnosti ve smyslu . Znalecky byla prokázána hraniční rychlost 68 km/hod. pro bezpečný průjezd křižovatkou v daném místě a čase, přesná rychlost vozidla žalobkyně při průjezdu křižovatkou nebyla zjištěna. Je však jednoznačné, že rychlost jízdy vozidla na vozovce, na níž se vyskytovala vrstva štěrku po provedené opravě, měla zásadní vliv na vyvolání smyku v zatáčce.

Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu zcela správně vyložil v obecné rovině obsah pojmu „závada ve sjízdnosti“ z hlediska , o pozemních komunikacích, a to v podstatě tak, že závadou ve sjízdnosti je natolik významná změna sjízdnosti komunikace, že řidič ani při obezřetné jízdě nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat. V daném případě vrstvu nezaježděného štěrku na vozovce odvolací soud vyloučil jako závadu ve sjízdnosti z důvodu, že při průjezdu křižovatkou mohlo vozidlo dostat na štěrku smyk až při rychlosti od 68 km/hod., a pokud žalobkyně jela rychlostí 68 km/hod. a vyšší, dovodil, že svou rychlost nepřizpůsobila stavu vozovky, který znala, a dopravní značce upozorňující na nebezpečí smyku.

Přítomnost materiálu na vozovce, jenž při určité – povolené - rychlosti projíždějícího vozidla snižuje koeficient adheze a způsobuje ztrátu směrové stability projíždějícího vozidla, je dostatečně výraznou změnou ve sjízdnosti vozovky. Vozovka v takovém stavu pak pro vozidla - rychleji projíždějící v rámci povolené rychlosti - neumožňuje bezpečný pohyb, a tato změna - bez upozornění na ni – se stává pro řidiče nepředvídatelnou. Závěr odvolacího soudu, že škodu na zdraví si žalobkyně při dopravní nehodě způsobila sama vysokou rychlostí, přehlíží skutkové zjištění, že štěrk na vozovce právě při určité rychlosti znemožňuje bezpečný pohyb vozidla. Jak vyplývá z konstantní judikatury, veškeré okolnosti, bez nichž by ke škodnému následku nedošlo, jsou příčinou vzniku škody (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. ). Způsob jízdy žalobkyně sice také představoval příčinu vzniklé škody, avšak odvolací soud nezohlednil obě dvě skutkové okolnosti, zcela podstatné pro vyvolání ztráty směrové stability vozidla v zatáčce (štěrk na vozovce a rychlost vozidla), bez nichž by ke smyku vozidla nedošlo. Vedle vrstvy štěrku i způsob jízdy při průjezdu zatáčkou přispěl ke ztrátě směrové stability vozidla. Ta okolnost, že se vozidlo žalobkyně pohybovalo zřejmě povolenou rychlostí, jež byla v daném místě 90 km/hod., nemá z hlediska § 441 obč. zák. zásadní význam vzhledem k tomu, že poškozenému se přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, jež přispěly ke škodlivému následku, přičemž se nemusí jednat přímo o porušení jeho právní povinnosti (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 10425, a ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 14702). Na druhé straně stálá dopravní značka „pozor smyk“ před táhlou zatáčkou není upozorněním na aktuální závadu a neznamená, že při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace může řidič předvídat změnu sjízdnosti vozovky z důvodu vrstvy štěrku po provedené opravě ( ). Vzhledem k tomu, že jednou ze dvou hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem „závada ve sjízdnosti“, je založena objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, a neobstojí proto závěr odvolacího soudu, že škodu si výlučně způsobila žalobkyně a nese ji sama ( obč. zák.). Rozsah, v jakém sama žalobkyně přispěla svým způsobem jízdy ke škodlivému následku, nepřevyšuje vliv závady ve sjízdnosti na vznik škody. Protože příčiny vzniku škody spočívají na obou stranách a jedna příčina bez druhé by škodu nevyvolala, byl vzájemný vztah mezi nimi, a tedy i podíl odpovědnosti každého z nich stanoven jednou polovinou ( obč. zák.).

Dovolání žalobců proti výroku ve vztahu k žalované 1) pro otázku porušení prevenční povinnosti ( obč. zák.) a povinnosti odstranit znečištění komunikace podle není přípustné. Žalovaná 1) byla zhotovitelem opravy vozovky a jak dovodil odvolací soud, nárok na náhradu škody uplatněný proti ní není opodstatněný, neboť v řízení bylo prokázáno, že při provádění opravy vozovky zachovala předepsané technologické postupy včetně ponechání nezaježděného štěrku na vozovce a přechodné dopravní značení odstranila po provedené opravě podle pokynu příslušného dopravního inspektorátu. Za této situace jednání žalované 1) nelze po právní stránce kvalifikovat ani jako porušení prevenční povinnosti podle obč. zák., neboť použití tohoto ustanovení přichází v úvahu, není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. ).

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným 2) není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o tomto nároku je možné rozhodnout [ ], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že rozhodl o základu nároku žalobkyně a) vůči žalovanému 2) a ve výroku ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným 2), jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti výroku ve vztahu k žalované 1) bylo odmítnuto ( ), neboť nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť napadené rozhodnutí v tomto rozsahu nezávisí na vyřešení právní otázky, nýbrž na zjištěném skutkovém stavu.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobců a žalovaného 2) nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou 1) a žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, bylo rozhodnuto dle , věty první, a Žalovaná 1) má právo na náhradu nákladů, sestávajících z odměny advokáta 23.620 Kč podle , , , , 2, za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , celkem 23.920 Kč.  Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu