Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 33/2018

-27

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

byl porušen zákon

v ustanoveních a tr. ř. ve vztahu k , vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněné L. Ž.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti dne 26. 6. 2018, pod č. j. MSP-255/2017-OJD-SPZ/9 podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné L. Ž. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. -308, kterým bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. -297 a kterým Krajský soud v Praze sám rozhodl podle § 154 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněná je povinna zaplatit poškozené M. J., zastoupené zmocněncem JUDr. Antonínem Tichým, náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 24.742 Kč. Podle ministra spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon

ve prospěch obviněné L. Ž. v ustanoveních a tr. ř. ve vztahu k , vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále advokátní tarif). Následně zrekapituloval řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , zejména jakým trestným činem byla obviněná uznána vinnou, jaký jí byl uložen trest a jak bylo rozhodnuto o nároku poškozené M. J. na náhradu nemajetkové újmy. Vyjadřuje přesvědčení, že citovaným usnesením Krajský soud v Praze porušil zákon ve prospěch obviněné, když při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby náležející zmocněnci poškozené porušil ustanovení ve spojení s advokátního tarifu, který určuje způsob stanovení výše odměny při zastupování poškozeného zmocněncem v trestním řízení.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. -308, byl porušen

zákon

ve prospěch obviněné L. Ž.

v ustanoveních a tr. ř. ve vztahu k , vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že

rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. , byla obviněná L. Ž. (dále jen obviněná) uznána vinnou spácháním přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila ke škodě poškozené M. J. Za uvedený přečin byla obviněná odsouzena podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu obviněné podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle § 48 odst. 4 písm. j) tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost, aby se poškozené osobně omluvila. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla dále obviněné uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil odčinila nemajetkovou újmu způsobenou přečinem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené M. J. nemajetkovou újmu v částce 25.000 Kč, s tím, že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. , podaly obviněná a poškozená M. J. odvolání. Odvolání obviněné směřovalo do výroku o vině, trestu a náhradě nemajetkové újmy a odvolání poškozené M. J. do výroku o náhradě nemajetkové újmy. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. , tak, že z podnětu podaného odvolání poškozené M. J. zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. za použití § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněná je povinna poškozené M. J. uhradit na náhradě nemajetkové újmy částku 75.000 Kč s tím, že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. , podala obviněná dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h) tr. ř. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , tak, že ho podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poškozená M. J. byla v dané věci zastoupena zmocněncem, kterého si podle § 50 odst. 1 tr. ř. zvolila, když zmocněncem byl advokát, konkrétně JUDr. Antonín Tichý. Po právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. , poškozená M. J. požádala o přiznání náhrady nákladů za zmocněnce podle § 154 odst. 1 tr. ř. v částce 89.840 Kč. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. -297, bylo rozhodnuto o návrhu poškozené tak, že podle § 154 odst. 1 tr. ř. za použití § 155 odst. 2 tr. ř. je obviněná povinna zaplatit poškozené M. J. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 84.516 Kč, když v částce 5.324 Kč byl návrh poškozené zamítnut.

Proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. -297, podala obviněná včas stížnost. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2016, č. j. -308, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a sám rozhodl podle § 154 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněná je povinna zaplatit poškozené M. J. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 24.742 Kč. Z písemného odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Praze shledal částečně důvodné námitky obviněné ohledně počtu úkonů poskytnuté právní služby a náhrady nákladů cestovného. Základní pochybení Okresního soudu v Příbrami ovšem spatřoval v tom, že tento si řádně neobjasnil výši odměny na jeden úkon právní služby. Krajský soud v Praze v tomto směru dospěl k závěru, že v trestním řízení se odměna zmocněnce neřídí výší uplatněného či přiznaného nároku na náhradu škody, nýbrž se odvíjí stejně jako odměna ustanoveného obhájce z § 7 a § 10 advokátního tarifu, konkrétně z trestní sazby, pro kterou se trestní řízení vede. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce je tedy třeba vycházet z § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, když trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin se sazbou do jednoho roku, takže výše odměny činí částku 1.000 Kč, nikoliv částku 4.100 Kč, kterou akceptoval Okresní soud v Příbrami. Uvedený soud současně odkazuje na blíže nespecifikovanou judikaturu. V souladu s tímto vysloveným právním závěrem pak rozhodl, že obviněná je povinna nahradit poškozené M. J. částku 24.742 Kč, jako náhradu nákladů potřebných k uplatnění nároku na náhradu škody.

Podle § 2 odst. 15 tr. ř. orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.

Podle § 154 odst. 1 tr. ř. byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.

Podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10.000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Jedná se o speciální ustanovení, které upravuje náklady zmocněnce poškozeného v trestním řízení.

Podle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 200.000 Kč, 1.500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, o které hodnota převyšuje 10.000 Kč.

Podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu se sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkon právních služeb obhájce v trestním řízení nebo ustanoveného zmocněnce v trestním řízení snižují o 20 %.

V dané věci byl poškozené M. J. pravomocně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. , přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 75.000 Kč. Od této částky se odvíjí výše odměny za jeden úkon právní služby. Poškozená M. J. byla v daném trestním řízení zastoupena zmocněncem, kterého si pro dané řízení zvolila a kterým byl advokát JUDr. Antonín Tichý. Poškozené M. J. byl přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy a proto má podle § 154 odst. 1 tr. ř. nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění tohoto nároku. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce je třeba vycházet z § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu. Při respektování uvedených ustanovení činila odměna za jeden úkon právní služby zmocněnce poškozené M. J. částku 4.100 Kč (1.500 Kč + 65x40 Kč). V dané věci se sluší ještě poznamenat, že nepřicházelo v úvahu použití § 12a odst. 1 advokátního tarifu, když poškozená M. J. si zmocněnce sama zvolila, tedy zmocněnec jí nebyl ustanoven (viz rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. ).

Lze tedy uzavřít, že pokud Krajský soud v Praze při stanovení odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce vycházel z ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, porušil zákon ve prospěch obviněné. Jestliže Krajský soud v Praze odkazuje ve svém rozhodnutí na platnou judikaturu, kterou ovšem blíže nespecifikuje, tak je třeba zdůraznit, že platná judikatura při rozhodování o nákladech zmocněnce zcela respektuje ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu (srov. stanovisko Trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. ). Nad rámec těchto úvah lze ještě uvést, že pokud by Krajský soud v Praze použití předmětného ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu považoval za v rozporu se zákonem, musel by takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena. Jestliže by soud nepoužil část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem, porušil by tím právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1d, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. ). O takovou situaci se v dané věci nejednalo, když Krajský soud v Praze nepoužití ustanovení ve spojení s advokátního tarifu neodůvodnil tím, že by toto ustanovení shledával v rozporu se zákonem, nýbrž při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce použil zcela jiné ustanovení advokátního tarifu nevztahující se k náhradě nákladů za zvoleného zmocněnce.

Nejvyšší soud proto na základě podané stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. -308, byl porušen zákon v ustanoveních a tr. ř. ve vztahu k , vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněné.

Vzhledem k tomu, že k porušení zákona došlo ve prospěch obviněné [přiznání náhrady zmocněnce podle § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu je pro obviněnou nepochybně příznivější, než byla náhrada přiznaná podle § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu], mohl se Nejvyšší soud omezit pouze na tzv. akademický výrok.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 8. 2018JUDr. František Hrabecpředseda senátuVypracovala:JUDr. Marta Ondrušová