Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 875/2018

22 Cdo 875/2018-800

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michla Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Iva Schneiderky, identifikační číslo osoby 65485092, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 745/5, insolvenčního správce dlužníka R. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148/11, proti žalované E. D. H., zastoupené Mgr. Alešem Mědílkem, advokátem se sídlem v Trutnově, Pražská 89, o zaplacení 296 498,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2017, č. j. -732, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2018, č. j. -796, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 1. 7. 2009, č. j. -702, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. -735, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 94 251,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a co do zbylé částky 202 247 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.); rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. -732, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2018, č. j. -796, potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.) a v části, v níž odvolání směřovalo do výroku II., odvolací řízení zastavil (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III.-VI.).

Proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále také „dovolatelka“) dovolání. Přípustnost dovolání opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) a tvrdí, že „by právní otázka existence či neexistence dohody účastníků a jejího trvání měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Uplatňuje dovolací důvod uvedený v Navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud v podrobnostech odkazuje.

Dovolání trpí vadami, pro něž není možné v dovolacím řízení pokračovat ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.

Podstatou dovolání je polemika s názorem odvolacího soudu, podle něhož dohoda o užívání společné věci zanikla začátkem roku 2009 v důsledku podstatné změny poměrů. V souvislosti s touto námitkou však dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání, a to ani nepřímo; dovolání neumožňuje identifikovat žádnou judikaturu, kterou by měl dovolací soud podle názoru dovolatelky změnit.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (jako v této věci), jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (obě dostupná, na

www.nsoud.cz)

]. Základem tohoto důvodu přípustnosti dovolání je (předpokládaným způsobem vyjádřené) přesvědčení dovolatele, že dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce, na níž stojí napadené rozhodnutí, je nesprávná, a dovolací soud by ji měl proto přehodnotit. Tomu však neodpovídá požadavek dovolatelky, aby právní otázku existence či neexistence dohody účastníků a jejího trvání dovolací soud posoudil jinak než soud odvolací; takový požadavek nemůže založit přípustnost dovolání.

Ostatně polemika s názorem odvolacího soudu je založena na zpochybňování skutkových zjištění, podle kterých účastníci podmínili dohodu o užívání společné věci a jejím budoucím vypořádání vyvázáním žalované ze smlouvy o hypotečním úvěru (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně); dovolací soud však není oprávněn skutková zjištění přezkoumat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle skutkových zjištění žalovaná ze smlouvy vyvázána nebyla, takže uvedená podmínka nebyla splněna.

Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání odmítnout ( ).

Trpí-li dovolání vadami, pro které není možné v řízení pokračovat, nemůže být důvodný ani návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Jiří Spáčil CSc.

předseda senátu