Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 698/2018

-273

USNESENÍ

I. D.,

P. K.

, zastoupený Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem Arbesova 409, Česká Lípa, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 7. 2017, č. j. -229, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 696 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jany Malé, advokátky.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, č. j. -174, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na bolestném 28 950 Kč, za ztížení společenského uplatnění 72 000 Kč, za ztrátu na výdělku 18 995,60 Kč a na nákladech spojených s léčením 3 940,35 Kč, vše s úrokem z prodlení 7,05 % ročně od 27. 12. 2013 do zaplacení, zastavil řízení o zaplacení částky 49 554,38 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení 128 170,57 Kč s příslušenstvím, rozhodl o náhradě nákladů vůči státu a mezi účastníky a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Vycházel ze zjištění, že dne 1. 2. 2012 zaměstnanec žalovaného jako řidič nákladní soupravy při jízdě po částečně osvětlené silnici v obci přehlédl po pravém okraji vozovky jdoucí chodkyni – žalobkyni, která sestoupila do vozovky z přilehlého chodníku pokrytého souvislou vrstvou ušlapaného a umrzlého sněhu, a při pokusu se jí vyhnout najel zadním kolem tahače na nárt pravé nohy žalobkyně, v důsledku čehož utrpěla drtivé poranění nártu a bérce s následnou nutností amputace posledního článku palce pravé nohy. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle , (dále „obč. zák.“), a uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni podle obč. zák. Řidič porušil prevenční povinnost [ obč. zák. a , o provozu na pozemních komunikacích] sledovat situaci v provozu, mohl při větší opatrnosti použitím dálkových světel odhalit, že se na silnici nachází chodec, a střetu se vyhnout. Škoda byla způsobena také zaviněním samotné poškozené žalobkyně tím, že šla po nesprávné straně silnice, nepoužila chodník (byť byl obtížněji schůdný) a za tmy šla v oblečení bez reflexních prvků. Míru spoluzavinění určil v rozsahu jedné poloviny.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 31. 7. 2017, č. j. -229, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o soudním poplatku a změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů vůči státu a mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně věc správně právně posoudil včetně stanovení míry spoluzavinění žalobkyně.

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, napadl žalovaný dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení podílu žalobkyně na vzniklé škodě. Považoval závěr o spoluzavinění žalobkyně v rozsahu 50 % za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. (uveřejněným pod číslem 15/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , usnesením ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , a usnesením ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. . Uvedl, že z průběhu dokazování vyplynul podíl zavinění na vzniku škody převážně na straně žalobkyně, rozhodně by měl být určen ve větším rozsahu než 50 %. V rozhodnutí chybí úvaha soudu, jak k této míře účasti žalobkyně na vzniku škody dospěl. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání žalovaného jako nepřípustného, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 ) – dále jen „“, a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné, pokud jde o odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 72 000 Kč s příslušenstvím, neboť odvolací soud se při řešení otázky posouzení spoluzavinění poškozené podle obč. zák. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatel namítal, že škodu si převážně zavinila žalobkyně sama tím, že nepoužila chodník, šla po nesprávné straně vozovky v oblečení bez reflexních prvků. Řidič, který byl zaměstnancem žalovaného, byl sice uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví, avšak jediné zavinění na jeho straně spatřoval soud v tom, že jel v obci rychlostí 40 km/hod. za situace, kdy byla tma, svítily lampy veřejného osvětlení, avšak osvětlení na sebe nenavazovalo a řidič si nepřisvětloval dálkovými světly.

Spoluzpůsobení si škody poškozeným podle § 441 obč. zák. znamená, že jeho jednání bylo příčinou vzniku škody nebo alespoň jednou z příčin. I když zákon hovoří o spoluzavinění, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž na straně poškozeného nemusí jít ani o porušení právní povinnosti, neboť poškozený nese i následky svého nezaviněného jednání či jiných okolností na své straně, jež se podílely na vzniku škody. V rozsahu, v jakém je jednání či okolnosti na straně poškozeného jednou z příčin vzniku jeho škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, neboť chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese škůdce odpovědnost (což platí i pro případy objektivní odpovědnosti podle § 427 obč. zák.). Rozsah, v jakém sám poškozený přispěl ke vzniku škodlivého následku, v porovnání s příčinami na straně škůdce, závisí na zvážení všech zjištěných konkrétních příčin, které vedly ke škodě či ovlivnily její rozsah. Významné jsou všechny okolnosti na obou stranách, jež se na konečném výsledku podílely.

Ustanovení § 441 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může úvahu soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo jednání škůdce a poškozeného, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. ).

Míra spoluzavinění poškozeného na způsobení následku, který se odškodňuje, se neodvíjí aritmeticky od počtu okolností, jež se přičítají poškozenému, ale pro určení vzájemného vztahu mezi jednáním či opomenutím poškozeného a porušením povinností škůdce, za něž nese odpovědnost, je podkladem zjištěný průběh nehodového děje a zejména ty rozhodující okolnosti, jež způsobily nejzávažnější následky. Řidič vozidla projížděl obcí v časných ranních hodinách, tudíž mohl přítomnost chodců předpokládat a přisvítit si dálkovými světly, aby chodce na silnici mohl včas spatřit a střetu s ním tak předejít. Žalobkyně mohla použít chodník, případně vzhledem k časným ranním hodinám a panující tmě pro chůzi po silnici použít reflexní prvky na oblečení, čímž mohla též střetu s vozidlem zabránit.

Soud prvního stupně zvažoval okolnosti zjištěné na obou stranách a hodnotil je jako rovnocenné vzhledem ke způsobenému následku. Považoval-li odvolací soud jeho závěr o 50% míře účasti žalobkyně na vzniklé škodě za správný, nelze jeho úvahu považovat za nepřiměřenou a posouzení této otázky za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. není přiléhavý, neboť v uvedeném rozhodnutí byla řešena zcela jiná otázka, a to odpovědnost chodce za poškození vozidla při jeho střetu s vozidlem, tudíž jej připodobnit k projednávané věci nelze. V ostatních dovolatelem uváděných rozhodnutích Nejvyššího soudu byly výlučnou příčinou vzniku škody okolnosti na straně poškozeného, na vzniku škody se nepodílely žádné okolnosti mající původ v provozu. Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala, zde se na vzniku škody podílely jak okolnosti na straně řidiče motorového vozidla (zaměstnance žalovaného), včetně porušení právní povinnosti při řízení vozidla, kterýžto závěr je pro občanskoprávní řízení podle dán pravomocným odsuzujícím trestním rozsudkem, tak okolnosti na straně poškozené žalobkyně. Právní posouzení otázky míry spoluúčasti na vzniklé škodě podle obč. zák. tak v rozporu s těmito rozhodnutími není. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud postupoval podle a odmítl dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 72 000 Kč s příslušenstvím.Dovolání není přípustné podle proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně odškodnění bolesti ve výši 28 950 Kč s příslušenstvím, náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 18 995,60 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s léčením ve výši 3 940,35 Kč s příslušenstvím. Podle není dovolání podle ust. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.Předmětem řízení před odvolacím soudem byly nároky shora uvedené. Jde o samostatné nároky, proto přípustnost dovolání proti rozhodnutí o nich se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Vzhledem k tomu, že jednotlivé nároky, vyjma nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění, nepřevyšují 50 000 Kč a nejedná se o vztahy ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztahy, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje v tomto rozsahu proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu odmítl podle O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 6 060 Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty (1 336 Kč) podle , celkem tedy 7 696 Kč.Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 29. 8. 2018

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu