Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1806/2018

26 Cdo 1806/2018-129

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, proti povinné S. T., P., zastoupené Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. -102, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. -34, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 12. 2016, č. j. -36, nařídil podle „vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2006, č. j. -180, výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinné, a to bytu o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím, I. kategorie ve 3. patře domu v P. (dále jen „vyklizovaný byt“) a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, a všech jejich věcí do náhradního bytu, o jednom pokoji a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností a s příslušenstvím ve 2. podlaží domu, v P., katastrální území M.“ (výrok I.). Povinné bylo uloženo zaplatit oprávněnému náklady řízení v částce 1 500 Kč (výrok II.), dále byl nařízen prodej movitých věcí povinné k vydobytí nákladů určených výrokem II., jakož i nákladů, které snad ještě vzniknou a budou soudem určeny (výrok III.), a konečně byl povinné uložen zákaz, aby nakládala s věcmi, které vykonavatel ve smyslu tohoto usnesení sepíše (výrok IV.).

K odvolání povinné Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 5. 2017, č. j. -102, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť náhradní byt odpovídá bytové náhradě určené exekučním titulem (jíž je náhradní byt). Jde o byt zvláštního určení o celkové podlahové ploše 53,6 m2, který splňuje svojí velikostí a vybavením lidsky důstojné podmínky bydlení povinné a členů její domácnosti, nachází se ve stejném městě jako vyklizovaný byt (pouze lokalita se liší) a lékař i rehabilitační zařízení zletilé postižené dcery povinné jsou v dojezdové vzdálenosti. Dodal, že v případě menšího bytu a zároveň nižšího nájemného je předpoklad, že bude v možnostech povinné je platit řádně a včas.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. ) – dále jen „ “, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku, zda zajištěný náhradní byt odpovídá bytové náhradě určené exekučním titulem, v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Dovolací soud (stejně jako odvolací soud) provedení výkonu rozhodnutí posoudil podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 9. ) a ve věci aplikoval dosavadní právní předpisy, zejména , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák“.

Z ustanovení věty první vyplývá, že náhradní byt je definován jako byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Z věty druhé citovaného ustanovení pak plyne, že ve zde stanovených případech musí mít náhradní byt povahu bytu, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má být vyklizen, tedy přiměřeného náhradního bytu.

tak rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to jednak přiměřený náhradní byt (jenž musí být co do rozlohy, kvality i vybavenosti zásadně – podle místních podmínek – rovnocenný bytu vyklizovanému), jednak náhradní byt nikoli přiměřený, jenž může být – při zachování hlediska stanoveného v , věta prvá, obč. zák. – menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, popřípadě i mimo obec, než je byt vyklizovaný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. , ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu, že náhradní byt, jímž je byt zvláštního určení o celkové podlahové ploše 53,6 m2 a dvou obyvatelných místnostech v Praze 10, splňuje kriteria náhradního bytu ve smyslu § 712 odst. 1 věta první obč. zák. azajišťuje povinné a členům její domácnosti lidsky důstojné podmínky bydlení s tím, že menší byt s nižším nájemným bude lépe odpovídat i reálné ekonomické a sociální situaci povinné a její rodiny, uvedené judikatuře odpovídá. Námitky povinné, že zajištěný náhradní byt není podle místních podmínek zásadně rovnocenný vyklizovanému bytu jsou bezpředmětné, neboť se pojí pouze s přiměřeným náhradním bytem (§ 212 odst. 1 věta druhá obč. zák.), který však povinné jako náhrada exekučním titulem přiznán nebyl.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání povinné proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu