Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 88/2016-190

KSOL 10 INS 15659/201310 ICm 3335/201329 ICdo 88/2016-190

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce IDC servis s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24712264, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 10, Srbínská 1867/1, PSČ 100 00, proti žalovanému Mgr. Radoslavu Lavičkovi,se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka MORA – TOP s. r. o., zastoupenému JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MORA – TOP s. r. o., se sídlem v Uničově, Šumperská 1349, PSČ 783 91, identifikační číslo osoby 25869001, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2016, č. j. , -163 ( ), takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2016, č. j. , -163 ( ), se ruší v části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. června 2015, č. j. -124, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2015, č. j. -141, ve výroku IV., a dále ve druhém a třetím výroku, a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 18. června 2015, č. j. -124, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2015, č. j. -141, určil, že (ve výrocích blíže specifikované)

- pohledávky žalobce číslo 2 a 3 jsou řádně přihlášeny, zjištěny a existují po právu (výroky I. a II.), - pohledávka číslo 4 ve výši 104.284,50 Kč, vedená v insolvenčním rejstříku pod číslem P 96-1/4 (dále též jen „pohledávka číslo 4“) je řádně přihlášena, zjištěna a existuje po právu (výrok III.),- pohledávka číslo 5 „o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím“, vedená v insolvenčním rejstříku pod číslem P 96-1/5 (dále též jen „pohledávka číslo 5“) je řádně přihlášena, zjištěna a existuje po právu (výrok IV.),- a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).

Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:

1) Vyhláškou ze dne 4. června 2013 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka MORA – TOP s. r. o. (dále jen „dlužník“).

2) Žalobce (přihláškou ze dne 4. června 2013) přihlásil do insolvenčního řízení (vedle dalších pohledávek):

- nevykonatelnou pohledávku číslo 4 v celkové výši 104.284,50 Kč, jako nezajištěnou, u níž jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s. r. o.“. Podle přihlášky „jistina původně poskytnuté půjčky ve výši 70.000 EUR byla dlužníkem zcela splacena. Nesplacena zůstala část smluvních úroků, které jsou příslušenstvím. Pohledávka postoupena na věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2013. Smluvní úrok ve výši 14 % p. a. z načerpané jistiny, která byla dlužníkovi poskytnuta dne 4. května 2012 a byla dlužníkem postupně splácena k následujícím datům – 12. 12. 2012, 21. 12. 2012, 3. 5. 2013 a 16. 5. 2013“.

- nevykonatelnou pohledávku číslo 5 v celkové výši 14.360.331,03 Kč (12.780.923,97 Kč jistina a 1.579.407,06 Kč zákonný úrok z prodlení), jako nezajištěnou majetkem dlužníka, u níž jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a. s. dne 2. listopadu 2012“. Podle přihlášky byla pohledávka postoupena na věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2013 a jistina ve výši 12.780.923,97 Kč je splatná od 2. listopadu 2011.

3) V seznamu příloh přihlášky jsou uvedeny (kromě jiných listin) „smlouva o půjčce ze dne 4. května 2010 uzavřená mezi dlužníkem a BRANO GROUP, a. s.“, „smlouva o půjčce uzavřená dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s.“, „doklad o poskytnutí půjčky na splacení dluhu vůči Československé obchodní bance, a. s. ze dne 2. listopadu 2011“.

4) Z účtu společnosti BRANO INVEST, s. r. o. byla dne 31. května 2012 poukázána na účet dlužníka částka 70.000 EUR.

5) Smlouvou o půjčce číslo 31/03/2005 ze dne 31. března 2010 uzavřenou mezi BRANO GROUP, a. s. (jako věřitelem) a dlužníkem „věřitel poskytl dlužníkovi překlenovací půjčku ve výši 47.000.000 Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů (…) s tím, že jistina včetně úroků je splatná nejpozději do 31. května 2010“.

6) Dle potvrzení Československé obchodní banky, a. s. ze dne 16. dubna 2012 byla dne 2. listopadu 2011 z účtu společnosti BRANO GROUP, a. s. poukázána na účet dlužníka částka 12.780.923,97 Kč.

7) Insolvenční soud usnesením ze dne 7. června 2013, č. j. , zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem.

8) Dne 21. srpna 2013 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn přehled přihlášených pohledávek, v němž žalovaný mimo jiné popřel pravost pohledávek číslo 4 a 5, neboť podle jeho přesvědčení jsou smlouvy o postoupení pohledávek neplatné. Navíc žalobce nedoložil právní titul pohledávky číslo 4.

9) Žalobce podáním ze dne 30. srpna 2013 adresovaným žalovanému sdělil, proč považuje popřené pohledávky za existující a řádně přihlášené a doplnil přihlášku o další skutečnosti.

10) Dne 4. září 2013 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, v němž žalovaný doplnil a upravil důvody popření pohledávek číslo 4 a 5. Téhož dne se konalo přezkumné jednání, na kterém žalovaný popřel (i) pohledávky číslo 4 a 5 co do pravosti.

11) Žalobou ze dne 3. října 2013 se žalobce postupem podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) domáhá (mimo jiné) určení pravosti pohledávek číslo 4 a 5.

Na takto ustaveném základu insolvenční soud, odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, vysvětlil, že dlužníku – až na výjimky – nepřísluší vůči postupníku námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky; proto se otázkou platnosti smluv o postoupení pohledávek nezabýval.

Jde-li o pravost pohledávek, insolvenční soud uzavřel, že mají „relevantní základ“, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce „dohodnuté peněžní prostředky“ dlužníku poskytli.

Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výrocích III. a IV. tak, že žalobu o určení pravosti pohledávek číslo 4 a 5 zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud (poté, kdy zopakoval dokazování) vyšel z toho, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku číslo 4 „z titulu smluvních úroků, která vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s. r. o., podle níž byla dlužníkovi poskytnuta jistina dne 4. května 2012, která měla být uhrazena do 7. září 2012“. Až po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek žalobce uvedl, že jde o smlouvu o úvěru (a nikoliv smlouvu o půjčce) a že byla uzavřena 4. května 2012 (a nikoliv 4. května 2010). V řízení pak bylo zjištěno, že „jistina“ byla dlužníku poskytnuta dne 31. května 2012.

Dále odvolací soud poukázal na to, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku číslo 5 „z titulu půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 31. března 2010 uzavřené mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s., přičemž jistina půjčky (splatná dle smlouvy do 31. května 2010) měla být poskytnuta dne 2. listopadu 2012 na splacení dluhu dlužníka vůči bance“. Až po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek žalobce (podáním ze dne 30. srpna 2013) uvedl, že „jistina byla poskytnuta dne 2. listopadu 2011“.

Odvolací soud – cituje ustanovení , a a odkazuje (krom jiného) na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2008, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2008, sp. zn. , ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. , a ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. – zdůraznil, že „důvod vzniku přihlašované pohledávky může věřitel měnit pouze do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v tomto smyslu je limitován i z hlediska uplatňování nových skutečností o vzniku pohledávek dle “ .

Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje podle odvolacího soudu vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). Změna tvrzení obsaženého v přihlášce o tom, kdy a jakou formou byly dlužníku peníze zapůjčeny, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena. Žalobu o určení pravosti pohledávky lze přitom podat pouze ze stejného důvodu, jaký je uveden v přihlášce.

Jde-li o pohledávku číslo 4, v řízení nebylo prokázáno, že původní věřitel poskytl dlužníku dne 12. května 2012 částku 70.000 EUR na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že původní věřitel uzavřel s dlužníkem dne 12. května 2012 smlouvu o úvěru, a na jejím základě poukázal na účet dlužníka částku 70.000 EUR dne 31. května 2012. Tuto pohledávku však žalobce do insolvenčního řízení nepřihlásil. Jakkoliv tvrzení, že oproti údaji uvedenému v přihlášce nejde o smlouvu o půjčce, ale o smlouvu o úvěru, představuje toliko (přípustnou) změnu právní kvalifikace (a nikoliv změnu rozhodujících tvrzení o vzniku pohledávky), změna tvrzení ohledně data uzavření smlouvy je již nepřípustnou změnou právního důvodu pohledávky, k níž nelze po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek přihlížet.

V případě pohledávky číslo 5 pak žalobce dle přihlášky poskytl dlužníku půjčku dne 2. listopadu 2012. Tvrzení, že půjčka byla poskytnuta již 2. listopadu 2011, žalobce uvedl až v podání ze dne 30. srpna 2013, tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek; představuje změnu právního důvodu pohledávky, k níž nelze přihlížet. Domáhá-li se tudíž žalobce určení pravosti pohledávky z titulu půjčky poskytnuté 2. listopadu 2011, „uplatňuje nárok na určení pohledávky, kterou do insolvenčního řízení nepřihlásil“. Skutečnost, že k této situaci došlo v důsledku pochybení při vyplňování přihlášky, je podle odvolacího soudu bez právního významu. „Pochybení při vyplňování přihlášky pohledávek, byť ve vztahu jen k jedné z rozhodujících skutečností, které přihlášenou pohledávku vymezují, jež nebylo napraveno do uplynutí přihlašovací lhůty, má pro přihlašovatele fatální důsledky v tom smyslu, že v případném určovacím sporu nemůže být úspěšný“, uzavřel odvolací soud.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle , (dále též jen „ “), k řešení následujících otázek:

1) zda je oprava zjevných nesprávností (chyb v psaní a počtech, překlepů) obsažených v přihlášce pohledávek u tzv. rozhodujících skutečností, jež plynou z důkazů k přihlášce připojených, přípustná i po uplynutí lhůty k podání přihlášek (a nejde tudíž o změnu rozhodujících skutečností),

2) zda je insolvenční správce povinen vyzvat věřitele k opravě zjevných nesprávností v přihlášce postupem podle ,

3) zda v případě absence takové výzvy běží věřiteli nějaká lhůta k opravě těchto zjevných nesprávností,

4) zda je vada přihlášky pohledávky (spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností, v důsledku čehož přihláška neobsahuje údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutkový děj, na jehož základě věřitel přihlašuje svoji pohledávku) důvodem popření přihlášené pohledávky, či důvodem k postupu podle .

Dovolatel má za to, že první tři otázky dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny, a že čtvrtou otázku odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, představovanou (mimo jiné) rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , ze dne 24. července 2008, sp. zn. , ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , a ze dne 30. října 2014, sp. zn. .

Při uplatnění pohledávky z titulu půjčky musí věřitel tvrdit, kdy, v jaké výši a jakou formou byla půjčka poskytnuta, a kdy měla být vrácena. Obdobné skutečnosti pak musí věřitel uvést i v případě pohledávky z titulu úvěru. Tato tvrzení představují tzv. rozhodující skutečnosti (právní důvod vzniku pohledávky).

Tvrzení o formě poskytnutí půjčky, o načerpání úvěru, nesplacení ze strany dlužníka ani tvrzení o tom, kdy měly být věřiteli peníze vráceny, však v přihlášce nejsou uvedeny ani u jedné z pohledávek.

Přihláška tudíž obsahuje vady, které měly být odstraněny postupem podle , neboť – jak se podává z dovolatelem citované ustálené judikatury – vady přihlášky (spočívající např. v absenci údajů o právním důvodu vzniku pohledávky) nejsou důvodem pro popření pohledávky, ale pro odstranění vad přihlášky. Pohledávky mohly být popřeny pouze tehdy, pokud by přihláška obsahovala vylíčení všech rozhodujících skutečností.

Jelikož však žalovaný pohledávky popřel co do pravosti, aniž by postupoval podle , neměl dovolatel jinou možnost, než podat žalobu o určení pravosti pohledávek.

Již proto nemůže být správný názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatel dodatečně (po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek) měnil právní důvod přihlášených pohledávek. Dokud dovolatel nebyl vyzván k odstranění vad přihlášky a poučen o tom, jak tyto vady odstranit podle , mohl rozhodující skutečnosti kdykoliv doplnit.

Jde-li o zjevné nesprávnosti, je dovolatel přesvědčen, že je může odstranit kdykoliv, a to i kdyby se týkaly rozhodujících skutečností.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rovněž i rozsudek insolvenčního soudu v rozsahu výroků III. až V. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (srov. k tomu dále – ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014 – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání je přípustné podle v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku IV. (jímž bylo rozhodnuto o pravosti pohledávky číslo 5), a to k řešení otázky důsledků vady přihlášky pohledávky, spočívající v nedostatečném či vnitřně rozporném vylíčení právního důvodu přihlašované pohledávky; odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle věty první a druhé věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle věty první věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky.

Podle v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

V citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (4. června 2013) a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Důvodem vzniku přihlášené pohledávky ( a ) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky.

2) Skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na u, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce.

3) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do insolvenčního řízení přihlášené a insolvenčním správcem nebo některým z věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. , a judikaturu v něm citovanou.

4) Naopak obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě), ale přihlašovatel pohledávky do uplynutí lhůty k podávání přihlášek, resp. – jde-li o výši pohledávky – do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky.

Srov. obdobně (dovolatelem citovaný) rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. .

5) Postup podle se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní).

Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. .

6) Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal).

7) Změna tvrzení obsaženého v přihlášce o tom, že peníze byly dlužníku zapůjčeny v hotovosti v určitý den, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena.

Srov. např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , či (obecně ke smlouvě o půjčce) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

8) Nevylíčí-li věřitel v přihlášce rozhodující skutečnosti o tom, kdy a jakou formou věřitel dlužníku peníze skutečně půjčil (přenechal), je přihláška (posuzováno izolovaně) nezpůsobilá přezkumu. Tato její vada může být zhojena, odkazuje-li přihláška co do oprávněnosti pohledávky výslovně na přílohou připojenou u.

Srov. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. .

S účinností od 31. března 2011 [po novele provedené , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů] připouští ustanovení do skončení přezkumného jednání o pohledávce změnu přihlášky pohledávky jen ohledně její výše; změna důvodu vzniku přihlašované pohledávky, nebo pořadí přihlašované pohledávky je od uvedeného data možná jen do skončení propadné přihlašovací lhůty. To je patrno též z důvodové zprávy k vládnímu návrhu novely , který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013) jako tisk č. 233 (přijaté posléze jako ). Ve zvláštní části této důvodové zprávy [K bodům 10. a 20. (změna a )] se k řečené problematice uvádí, že:

„Navržená dikce ustanovení odráží (s níže pojmenovanými změnami) text nacházející se dosud v . Z tohoto ustanovení bylo bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. V tomto ohledu se jeví oprávněným požadavek nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) ani změny pořadí (uplatněním dřívějšího pořadí). Pohledávka založená na zcela jiných skutkových okolnostech případu (na jiném skutku) je z obsahového hlediska novou pohledávkou a není rovněž důvod se domnívat, že by správné pořadí pohledávky nemohl věřitel přihlásit již ve lhůtě k tomu určené za použití . Přitom nebylo přehlédnuto, že ponechání dosavadního znění v by přinejmenším problematizovalo možnost účinného popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Změna výše pohledávky (zvýšení přihlášené částky při zachovaném právním důvodu vzniku a pořadí přihlášené pohledávky) není změnou textu dotčena, a to především s přihlédnutím ke zvláštnostem výpočtu výše pohledávek věřitelů kteří spravují veřejné prostředky (finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny).“

Jinak řečeno, ve smyslu ustanovení ve znění účinném od 31. března 2011 je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky), nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení.

V projednávané věci dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení (mimo jiné) pohledávku číslo 5 v celkové výši 14.360.331,03 Kč (tvořenou jistinou ve výši 12.780.923,97 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.579.407,06 Kč), u níž jako důvod vzniku uvedl „poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a. s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a. s. dne 2. listopadu 2012“. Současně v seznamu příloh označil „doklad o poskytnutí půjčky na splacení dluhu vůči Československé obchodní bance, a. s. ze dne 2. listopadu 2011“. Z obsahu této y se pak podává, že BRANO GROUP, a. s. poukázala dne 2. listopadu 2011 ze svého účtu na účet dlužníka částku 12.780.923,97 Kč.

Z řečeného je zjevné, že přihláška pohledávky obsahovala (částečně prostřednictvím odkazu na připojenou u) od počátku údaj o tom, kdy a jakou formou původní věřitel poskytl dlužníkovi uvedenou peněžitou částku (tvrzení dovolatele tedy v tomto směru neodpovídá skutečnosti). Nicméně údaj o dni, kdy byly peníze dlužníku přenechány, byl uveden vnitřně rozporným způsobem – v jedné části přihlášky dovolatel uvedl, že peníze byly poskytnuty 2. listopadu 2012, avšak v jiné části přihlášky (seznamu příloh) již uvádí datum 2. listopadu 2011. V tomto rozsahu jde o vadu přihlášky, jež měla být odstraněna postupem dle ; uvedl-li dovolatel (v podání ze dne 30. srpna 2013), že správné datum je 2. listopadu 2011, nešlo o podstatnou změnu právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena, nýbrž o odstranění vady přihlášky, spočívající ve vnitřní rozpornosti údaje o dni poskytnutí peněz.

Opačný závěr odvolacího soudu tudíž není správný.

V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku III. (jímž bylo rozhodnuto o pravosti pohledávky číslo 4), pak dovolání není přípustné, neboť (dovoláním zpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka číslo 4 uvedená v přihlášce dovolateli nesvědčí (a v řízení zjištěnou pohledávku dovolatel nepřihlásil), odpovídá (shora citované) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

Přihláška pohledávky číslo 4 řádně vymezuje důvod vzniku přihlášené pohledávky (označuje smlouvu, datum poskytnutí peněz, data jednotlivých splátek i výši sjednaného úroku z prodlení). Skutečnost, že v přihlášce není výslovně uvedeno, že peníze (70.000 EUR) byly poskytnuty bezhotovostně, nečiní přihlášku vadnou již proto, že výslovně uvádí jak výši částky, tak i skutečnost, že byla poskytnuta naráz v jeden den. Již z těchto údajů lze usuzovat, že byla poskytnuta (s ohledem na , o omezení plateb v hotovosti) bezhotovostně.

Navíc v situaci, kdy jistina úvěru byla dle údajů uvedených v přihlášce zcela splacena a předmětem přihlašované pohledávky byly toliko vyčíslené úroky ve sjednané výši, a v přihlášce je jednoznačně vymezena smlouva, na jejímž základě byla částka poskytnuta, výše poskytnuté částky, den jejího poskytnutí i dny jejího postupného splacení, jakož i sjednaná výše úroků, nelze z absence údaje o formě poskytnutí částky dovozovat, že by v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, neumožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (tedy že by zde hrozila záměna s jiným skutkem).

Dovolateli tudíž nelze přisvědčit, že přihláška pohledávek je (i v rozsahu pohledávky číslo 4) vadná a že na místě byl postup dle .

Přihlásil-li dovolatel pohledávku číslo 4 z titulu smlouvy uzavřené dne 4. května 2010 s tím, že peníze byly dlužníku poskytnuty dne 4. května 2012, pak změna údaje o dni uzavření smlouvy (4. května 2012) a dni poskytnutí peněz (31. května 2012) je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku IV., a dále v závislých výrocích o nákladech řízení, podle zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ). Ve zbývajícím rozsahu pak dovolání odmítl dle a 2

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu