Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2759/2018

20 Cdo 2759/2018-208

USNESENÍ

P. V.

L. H.

, B., zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 3/4, pro 255 423 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2017, č. j. -172, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 9. 2016, č. j. -51, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 16. 5. 2016 na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, na základě pověření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 3. 2016, č. j. -14. Odvolací soud uzavřel, že podpis povinného na uznání závazku ze dne 11. 3. 2013, jehož součástí je rozhodčí doložka, je pravý a nejde o padělek, ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce. Povinný, který tvrdil, že podpis na ě ze dne 11. 3. 2013 není jeho pravým podpisem, neunesl důkazní břemeno; jím navržený důkaz znaleckým posudkem důvodnost jeho obrany vyvrátil. Není proto namístě přisvědčit povinnému, že pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské a agrární komoře na základě rozhodčí doložky nebyla dána a že rozhodčí nález tohoto soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. , neobstojí jako způsobilý exekuční titul a že exekuce má být z tohoto důvodu zastavena podle , .

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že důkazní břemeno ohledně pravosti y nese ten, kdo z pravosti y pro sebe dovozuje příznivé právní důsledky, proto v projednávané věci nese v případě zpochybnění pravosti y obsahující rozhodčí doložku povinným důkazní břemeno oprávněný. Oprávněný však byl v tomto ohledu „zcela pasivní“ a jediný důkaz, který byl proveden (znalecký posudek ohledně pravosti podpisu povinného), navrhl povinný, přičemž dle tohoto posudku jsou závěry znalce pouze v rovině pravděpodobností; tyto skutečnosti by však měly být postaveny najisto. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Jak dovolatel správně uvádí, dovolací soud již dříve dovodil, že popření pravosti y není pouhým popíráním (jako je tomu v případě pouhého popírání její pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel u nepodepsal ani nevystavil; další tvrzení zpravidla nepřicházejí v úvahu (nelze po tom, jehož podpis byl zfalšován, požadovat např. tvrzení, za jakých okolností k falšování došlo). Takové popření je proto dostatečně relevantní k tomu, aby pravost y musela být dokazována; břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně pravosti y je na tom, kdo z pravosti y pro sebe dovozuje příznivé právní důsledky, tedy v daném případě nikoliv povinný, ale oprávněný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. ).

Namítá-li však dovolatel, že důkazní břemeno týkající se pravosti y ze dne 11. 3. 2013, která obsahovala i rozhodčí doložku, neleželo na něm, ale na oprávněném, který k prokázání pravosti y nenavrhl žádné důkazy, přehlíží, že ačkoliv odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení otázku důkazního břemene ve vztahu k prokázání pravosti y ze dne 11. 3. 2013 zmiňuje, napadené rozhodnutí ve skutečnosti neopřel o využití zásady non liquet (není prokázáno); naopak na základě znaleckých posudků znalců JUDr. Jiřího Straky a PhDr. Jiřího Valešky po skutkové stránce uzavřel, že povinný rozhodčí doložku podepsal, a že rozhodčí nález je proto způsobilým exekučním titulem. To, že rozhodnutí vyznělo v neprospěch povinného, tedy nebylo způsobeno tím, že by neunesl důkazní břemeno.

Odvolací soud postupoval v souladu se shora uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, když na základě popření pravosti y povinným přistoupil k jejímu dokazování a všechny provedené důkazy, včetně důkazu spornou u, zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a bylo na jeho zvážení (srov. zásada volného hodnocení důkazů – ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Dovolatelem namítaná skutečnost, že odvolací soud ke svým závěrům dospěl na základě důkazu, který navrhl povinný, a zhodnotil jej v jeho neprospěch, není rozhodná, neboť odvolací soud je vázán zásadou volného hodnocení důkazů, aniž by bylo podstatné, kdo provedené důkazy navrhl. Navrhl-li povinný důkaz znaleckým posudkem, na jehož základě následně odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, který byl pro povinného nepříznivý (že jeho podpis na rozhodčí doložce je pravý), nelze tento závěr zpochybnit jen proto, že důkaz znaleckým posudkem byl proveden k návrhu strany, která nenesla důkazní břemeno prokazování jeho pravosti.

Vznáší-li dále dovolatel námitky proti znaleckému posudku a jeho hodnocení, zpochybňuje tak hodnocení důkazů a jeho výsledek odvolacím soudem, a uplatňuje tak v této části jiný dovolací důvod, než který je uveden v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , vůči němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2016, sp. zn. , vůči němuž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. ). Námitkami proti postupu odvolacího soudu při hodnocení jednotlivých důkazů se dovolatel snaží zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, že podpis povinného na rozhodčí doložce je pravý. Je tedy zřejmé, že v tomto směru povinný neuplatnil způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní (uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení věty první odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu