Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4589/2015

33 Cdo 4589/2015

U S N E S E N Í

J. P.

M. F.

, zastoupené Mgr. Tomášem Malinovským, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 2014/89, o zaplacení 330.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2015, č. j. -270, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 30. října 2014, č. j. -205, ve znění opravného usnesení ze dne 23. ledna 2015, č. j. -237, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 165.000,- Kč ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.); ve zbývající části o zaplacení 165.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 330.000,- Kč od 10. 4. 2012 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. května 2015, č. j. -270, zastavil řízení o odvolání žalobkyně do části výroku I. do věci samé; k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 165.000,- Kč, ve výroku II. jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí „závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného, resp. procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ).

Podle obsahu dovolání lze dovolací námitky rozdělit do tří okruhů:

- zpochybnění závěru odvolacího soudu o nepravosti kopie y zprostředkovatelské smlouvy, resp. závěru, že žalobkyně nese důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti y (jejíž pravost popřela žalovaná);

- vázanost soudu právní kvalifikací skutkových (žalobních) tvrzení obsaženou v žalobě;

- posouzení právních následků plnění bez právního důvodu a jednatelství bez příkazu.

Přípustnost dovolání dovozuje žalobkyně z toho, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp., že v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena otázka, zda protistrana, která popřela pravost předložené y, je povinna svoji námitku skutkově vymezit.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací námitka, jíž žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku, kdo nese důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti y (v předmětné věci zprostředkovatelské smlouvy), nesměřuje primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost, popř. neúplnost, skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Žalobkyně totiž odvolacímu soudu vytýká, že uvedenou u nepovažoval za relevantní důkaz a prosazuje, že v řízení provedené důkazy svědčily pro závěr, že účastnice uzavřely zprostředkovatelskou smlouvu jí tvrzeného obsahu. Podrobně přitom rekapituluje přednesy a skutková tvrzení žalované, akcentuje jejich rozpory a hodnotí je jako nepravdivé. Namítá, že námitku nepravosti y žalovaná řádně nezdůvodnila ani nedoložila a že v řízení provedené důkazy svědčí pro existenci a pravost y. Pomíjí přitom, že způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, v současnosti nelze regulérně zpochybnit žádným dovolacím důvodem ( a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Námitkami proti postupu odvolacího soudu při hodnocení jednotlivých důkazů se žalobkyně snaží zpochybnit jeho skutkový závěr, že předložená kopie zprostředkovatelské smlouvy je nepravá, resp. že zprostředkovatelská smlouva nebyla vůbec uzavřena. Je zřejmé, že v tomto směru žalobkyně neuplatnila způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní (uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; pro dovolací soud je závazný.

Bezpředmětným shledal dovolací soud požadavek zabývat se výtkou, že žalovaná námitku nepravosti y skutkově nevymezila, a považuje za nadbytečné řešit otázku, kterou s tím žalobkyně spojuje a předkládá ji dovolacímu přezkumu jako dosud neřešený aspekt problematiky důkazního břemene v případě popření pravosti y. Žalobkyně odvolací soud rekriminuje z toho, že svůj závěr o nepravosti y založil pouze na tom, že nepředložila její originál. Její tvrzení v tomto směru jsou zčásti vytržena z kontextu provedeného dokazování a na ně navazujících skutkových závěrů soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal,a zčásti jsou založená na vlastní skutkové verzi, že žalovaná nepopřela pravost svého podpisu na zprostředkovatelské smlouvě a že výpovědi svědků svědčily pro existenci vztahu upraveného popíranou smlouvou. Je evidentní, že dovolatelkou užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje. Nad rámec uvedeného pak nelze přehlédnout, že žalobkyně navzdory tvrzení, že se odvolací soud při řešení otázky, kdo nese důkazní břemeno prokázání pravosti y, odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, na žádnou konkrétní judikaturu neodkázala. Podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání je přitom naplněna pouze tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (viz výše). Argumentuje-li žalovaná rozhodnutími Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. , publikovaným ve Sborníku komentované judikatury, a ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. , sluší se uvést, že dovolací soud není judikaturou nižších soudů vázán. Žalobkyně nadto závěry přijatými v těchto rozhodnutích poměřuje vlastní verzi skutku, kterou v dovolání prosazuje.

Výtku, že odvolací soud posoudil chybně skutkový stav věci, resp. že skutková zjištění měl podřadit pod jinou právní normu než úpravu zprostředkovatelské smlouvy ( a násl. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - viz ), žalobkyně zdůvodnila tvrzením, že odvolací soud se v otázce vázanosti soudu právní kvalifikací skutkového stavu žalobcem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované jeho rozsudkem ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. . V němž bylo dovozeno, že „nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem); právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná a soud je při rozhodování vázán zjištěným skutkovým stavem, ne však tím, jak účastník řízení skutkový stav právně posuzuje. Rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění, umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalobce. Řečeno jinak, jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, nemůže soud žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat. Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení by bylo pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování v soudním řízení“. Tyto závěry nelze vztáhnout na právní hodnocení odvolacího soudu v dané věci. Ve věci sp. zn. byl žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor žalovaná užívala nebytové prostory, aniž žalobcům poskytla smluvené protiplnění (nájemné); protože odvolací soud shledal nájemní smlouvu neplatnou, bylo namístě žalobou uplatněný nárok posoudit podle hmotněprávních norem upravujících bezdůvodné obohacení. V nyní posuzované věci odvolací soud zvažoval všechny eventuality právního posouzení zjištěného skutkového stavu, tj. zda došlo k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nebo jiné smlouvy, zda se nejednalo o jednatelství bez příkazu nebo zda se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření žádné smlouvy, neuplatnila nutné náklady, které by vynaložila v případě jednatelství bez příkazu, a že ze skutkových zjištění nelze dovodit ani to, že by se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila. V rovině právního posouzení je zřejmé, že odvolací soud zjištěný skutkový stav podrobil vyčerpávajícímu právnímu posouzení. Žalobkyně přehlíží, že není zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; i tuto dovolací námitku vystavila na vlastní skutkové verzi. Jestliže by odvolací soud věc posoudil tak, jak žalobkyně v dovolání požaduje, jednalo by se o překročení návrhu a porušení dispoziční zásady řízení, neboť by jí přiznal plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování v soudním řízení.

Ve vztahu k námitce, že odvolací soud se při posouzení právních následků jednání bez právního důvodu, popř. jednání bez příkazu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, žalobkyně nevymezila přípustnost dovolání, neboť nekonkretizovala, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit (srovnej a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Namítá-li žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je „nepřezkoumatelné“, přehlíží, že k případným vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen - za zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné ( ).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu