Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1959/2017

33 Cdo 1959/2017-146

USNESENÍ

T. G.

, proti žalované

ANCORA - cestovní kancelář s. r. o.

se sídlem Šumperk, Fialova 416/3, identifikační číslo 268 66 641, zastoupené JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Pátova 394/4, o 15.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2016, č. j. -129, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 29.400 Kč z titulu porušení smlouvy o zájezdu, sestávající z částky 14.400 Kč (sleva z ceny zájezdu pro jeho vadu) a 15.000 Kč (za narušení dovolené).

Okresní soud v Šumperku (poté, co jeho v pořadí první rozsudek ze dne 15. 6. 2015, č. j. -57, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. 7. 2015, č. j. -60, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil usneseními ze dne 29. 10. 2015, č. j. -78, a ze dne 29. 10. 2015, č. j. -83, a věc mu vrátil k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. -96, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2016, č. j. -110, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 15.000 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části požadující zaplacení 14.400 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III) a státu (výroky IV a V).

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. -129, rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku II potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, podle něhož žalobce uzavřel dne 6. 8. 2014 s žalovanou smlouvu o zájezdu, jejímž předmětem bylo zajištění pobytu pro pět osob (dva dospělé a tři děti) na ostrově K. v Ř. v termínu od 14. 8. 2014 do 21. 8. 2014 za cenu 72.750 Kč. Smluvní strany sjednaly ubytování ve dvou dvoulůžkových pokojích s tím, že jeden z nich bude opatřen přistýlkou. Po příjezdu do cílové destinace byla rodina ubytována v jednom rodinném čtyřlůžkovém pokoji s přistýlkou. I když žalobce ihned po příjezdu ubytování reklamoval u delegátky žalované Š. A., náprava zjednána nebyla. Žalobce sepsal dne 15. 8. 2014 žádost o kompenzaci ve výši 10.000 Kč, kterou žalované předal dne 16. 8. 2014 prostřednictvím její delegátky. Vedení hotelu žalobci k jeho dotazu sdělilo, že žalované již při rezervaci pobytu bylo potvrzeno ubytování ve čtyřlůžkovém pokoji. Žalovaná žalobce o této skutečnosti neinformovala. Dopisy ze dne 21. 8. 2014 a 8. 10. 2014 žalobce bezvýsledně upomínal žalovanou k úhradě žádané kompenzace.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu ve smyslu násl. , , v rozhodném znění (dále jen „o. z.“), v níž se žalovaná zavázala obstarat pro žalobce a jeho rodinu (mimo jiné) ubytování ve dvou dvoulůžkových pokojích s tím, že v jednom z nich měla být umístěna přistýlka. Protože žalovaná tento závazek nesplnila, vzniklo žalobci právo na úhradu újmy z narušené dovolené podle o. z. Vzhledem k jednostranné změně typu pokoje a k dalším zjištěným okolnostem, jakož i s přihlédnutím k tzv. kompenzační tabulce (T-ITQ-1550), shledal odvolací soud přiměřenou žalobcem požadovanou úhradu imateriální újmy ve výši 15.000 Kč odpovídající 20 % z ceny zájezdu.

Dovolání, jímž žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu, není podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srovnej čl. II. bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle 241a odst. 1 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání napadeného rozhodnutí vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ). Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva a zda je dovolání přípustné podle , může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Oproti přesvědčení žalované není dovolání ve smyslu přípustné k vyřešení otázky aplikovatelnosti tzv. kompenzační tabulky (T-ITQ-1505) při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy u cestovních smluv, kterou považuje v rozhodovací praxi dovolacího soudu za dosud nevyřešenou.Obdobně vymezenou otázkou se totiž Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2017. V něm formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož právo - ať už nazývané jako právo na náhradu za ztrátu radosti z dovolené, či právo na náhradu škody za pokaženou dovolenou, popř. právo z titulu narušené dovolené - nevzniká jako důsledek jakékoliv nepříjemnosti, která se stane v průběhu dovolené. Porušení povinnosti cestovní kanceláře musí dosáhnout takové intenzity, že je způsobilé objektivně znepříjemnit pobyt, přičemž při stanovení výše lze podpůrně využít tzv. frankfurtskou tabulku slev, kterou v roce 1985 vydala 24. komora Zemského soudu ve Frankfurtu, označující nejčastější nedostatky při plnění závazků vyplývajících z cestovní smlouvy a mající pouze orientační charakter při přiznávání slev ze zájezdu (tabulka je k dispozici na webových stránkách Evropského spotřebitelského centra při České obchodní inspekci www.evropskyspotrebitel.cz/files/frankfurtskatabulka.pdf).Citovaným rozhodnutím navázal na svůj předchozí rozsudek ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , v němž s přihlédnutím k rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu ESD, C-168/00, ve věci S. L. proti TUI Deutschland GmbH & Co. KG, k závěrům odborné literatury (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2402 - 2404), jakož i k judikatuře členských států Evropské unie, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „ pokud v důsledku porušení povinností ze strany cestovní kanceláře vznikla zákazníkovi škoda, svědčí mu vedle práva na vrácení rozdílu v ceně také právo na náhradu škody podle obč. zák. (...) ustanovení obč. zák. by mělo být vykládáno nejen v kontextu odpovědnosti za škodu, ale vzhledem k judikatuře Evropského soudního dvora i odpovědnosti za imateriální újmu, která byla způsobena osobnosti vzhledem k jejímu právu na klidnou dovolenou.Prezentovaný právní názor je plně využitelný i v podmínkách nové právní úpravy podle o. z.

Odvolací soud rozhodl v intencích zmiňované judikatury dovolacího soudu. Při stanovení výše úhrady újmy z narušené dovolené podle § 2543 o. z. zohlednil jednak okolnosti, že žalovaná porušila závazek obstarat pro žalobce a jeho rodinu ubytování ve dvou oddělených pokojích, že přes neprodlenou reklamaci žalobce po příjezdu do destinace žalovaná pochybení nenapravila, ani nenabídla jinou kompenzaci, jakož i okolnost, že žalovaná bezprostředně po uzavření smlouvy věděla, že je pro žalobce rezervován čtyřlůžkový pokoj s přistýlkou, a přesto o tom žalobce neinformovala, a jednak - podpůrně - přihlédl k tzv. kompenzační tabulce; ta stejně jako tzv. frankfurtská tabulka slev (zmiňovaná ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu) představuje určité orientační vodítko pro určení kompenzace za nejčastěji se vyskytující nedostatky při plnění závazků vyplývajících z cestovní smlouvy.

Namítá-li žalovaná, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ). Jen mimo rámec řečeného lze poznamenat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. Je zřejmé, že v daném případě se tak nestalo, neboť odůvodnění odvolacího soudu umožňovalo přezkum otázky, kterou žalovaná v dovolání vznesla.

Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu