Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2007/2018

26 Cdo 2007/2018-168

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně FINE REALITY, a.s., se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, IČO: 26836211, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti žalované V. Ž., O., zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou se sídlem v Letovicích, Masarykovo náměstí 1065/11, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2017, č. j. -118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. prosince 2017, č. j. -118, potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 29. června 2017, č. j. -43, kterým Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizené žalobkyni předat do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí tam specifikované nemovité věci a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila) není přípustné podle ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “), neboť v něm nastolenou otázku důvodné a včasné omluvy ve smyslu ustanovení odvolací soud vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V soudní praxi není pochyb o tom, že rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí, vydat (srov. slovo „může“ uvedené v ); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 /dále jen „Komentář“/, s. 1049 a násl.). Nejvyšší soud pak již dříve dovodil (srov. např. rozsudek ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. ), že předpoklad, že se žalovaný nedostavil bez důvodné omluvy ( ) k prvnímu jednání, jež bylo ve věci nařízeno, musí být splněn v době, kdy soud rozhoduje o vydání rozsudku pro zmeškání; k okolnostem, které v té době nebyly známy, není možné přihlížet. Dospěl také k závěru, že omluva účastníka ve smyslu je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. května 1999, sp. zn. ). Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání soudy musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. Soud by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2008, sp. zn. , z 13. 1edna 2011, sp. zn. , a z 11. prosince 2013, sp. zn. ). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech z 10. března 2005, sp. zn. , z 23. srpna 2005, sp. zn. , a dále např. z 28. ledna 2014, sp. zn. . V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků ( a ). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. V obecné rovině je však soudní praxe jednotná rovněž v názoru, že vydání rozsudku pro zmeškání zásadně nebrání, jestliže se žalovaný před prvním jednáním ve věci písemně vyjádřil, vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a nabídl soudu důkazy k verifikaci své skutkové verze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. ). Stejný názor prezentuje i odborná literatura (srov. opět Komentář, s. 1051). O takový hraniční případ, kdy by nebylo namístě vydání rozsudku pro zmeškání, však v posuzované věci – vzhledem k obsahu spisu – nejde.

V daném případě byl předpoklad, že se dovolatelka nedostavila bez důvodné omluvy ( ) k prvnímu jednání, jež bylo ve věci nařízeno, vskutku splněn v době, kdy bylo rozhodováno o vydání rozsudku pro zmeškání, neboť v té době soud neměl k dispozici její (důvodnou) omluvu; zde je zapotřebí zdůraznit, že k okolnostem, které tehdy nebyly soudu známy, není možné přihlížet. Současně dovolací soud pokládá za potřebné připomenout, že v posuzované věci si dovolatelka skutečně počínala neodůvodněně lehkovážně, započala-li se svou zástupkyní (v daném případě navíc advokátkou), znalou místních poměrů, zejména pak aktuální situace v dopravní obslužnosti, aniž si vytvořila dostatečnou časovou rezervu a aniž měla k dispozici funkční mobilní telefon pro případnou včasnou omluvu u soudu; z tohoto úhlu pohledu nešlo tedy o neúmyslné zmeškání prvního soudního jednání pro dovolatelčin omyl a nejde tudíž ani o výjimečný či jinak řečeno sporný a hraniční případ, kdy by nebylo vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Toto její lehkomyslné chování pak nesvědčí ani o jejím přílišném respektu k tomu, že věc (týkající se jejího bydlení) měla být projednávána u soudu, navíc při prvním jednání. V tomto světle vylíčené okolnosti nemohou být vyváženy ani její předchozí procesní aktivitou a v konečném důsledku musí jít na její vrub.

S ohledem na charakter některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud dodává, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku ( ) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. .

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 8. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu