Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2188/2017

-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce A. F., zastoupeného JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 152 300 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, č. j. -118, t a k t o :

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 152 300 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením Policie České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. ORI-6058/TČ-2008-78-1-GR, když byl následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. , podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. -66, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 152 300 Kč (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem ze dne 6. 1. 2017, č. j. -118, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud se předně zabýval správností posouzení předběžné otázky (námitka promlčení vznesená žalovanou) soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že je v řízení nesporné nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku dne 7. 10. 2014 a uplatnění nároku žalobce u žalované dne 1. 4. 2015, tedy 6 dnů před uplynutím promlčecí doby dané , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Dle OdpŠk došlo následně ke stavění promlčecí doby, maximálně však na dobu 6 měsíců, tedy do 1. 10. 2015. Po tomto datu dále pokračovala promlčecí doba a žalobce měl tedy pouze 6 dnů na to, aby svůj nárok uplatnil u soudu. Promlčecí doba uplynula 7. 10. 2015, ale žalobce svůj nárok uplatnil až 29. 10. 2015, tedy po uplynutí dané doby. Posouzení subjektivní promlčecí doby je v souladu s již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, podle které promlčecí doba začíná plynout až dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku a námitka promlčení vznesená žalovanou je tedy důvodná, jak rozhodl i soud prvního stupně.

Odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobce, že zaplacením částky 47 700 Kč v mimosoudním vyrovnání uznala žalovaná i zbytek dluhu (tj. žalovanou částku). Uvedl, že ustanovení , které má zřejmě na mysli žalobce, na projednávanou věc vůbec nedopadá. Ze stanoviska žalované je zřejmé, že považuje nárok žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu důvodný pouze do výše 47 700 Kč. Tuto částku také žalovaná žalobci vyplatila, a tím považovala jeho žádost za vyřízenou.

Podle odvolacího soudu je správný též závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení, podaná žalovanou v projednávané věci, není uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Okolnosti věci by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odvolací soud přitom poukázal na dosavadní judikaturu k ustanovení , jejíž závěry jsou i nadále použitelné. Žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu k soudu podal i před tím, než se žalovaná k jeho návrhu vyjádřila. Soud by v takovém případě vyčkal vyjádření příslušného orgánu, a poté by pokračoval v řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním.

Dovolatel staví svoji argumentaci na procesním pochybení odvolacího soudu spočívajícím v tom, že měl (dle dovolatele) změnit či zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, protože nebylo účastníku řízení před prvoinstančním soudem poskytnuto potřebné poučení dle , , dále jen „“. Dovolatel přitom odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. a ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. . Dle dovolatele bylo povinností žalované tvrdit a prokázat, kdy se dovolatel dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy. Pouhé vznesení námitky promlčení žalovanou, když nadále byla „zcela laxní“, přičemž ji soud nepoučil, nepovažoval dovolatel za správný procesní postup soudu.

Dovolatel vytýká oběma soudům, že neshledaly důvodnou žalobcovu výhradu, že vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům, ani neuvedly ve svých rozsudcích argumenty pro tento závěr. Považuje tímto rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Jako příklad porušení dobrých mravů dovolatel uvádí liknavost žalované při vyřizování naprosto triviálního nároku, ale také její aroganci, zřejmou z jejích podání k soudům. Na podporu svého tvrzení uvádí nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. , ve kterém Ústavní soud říká, že výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a to samozřejmě platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení, ale konečné posouzení věci záleží ve skutkových okolnostech.

Nejvyšší soud dovolání podle , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud trvale ve svých rozhodnutích konstatuje, že byla-li osoba trestně stíhaná zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle věty první běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se tak neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uznal námitku promlčení, založenou na prokázaných skutečnostech, jako důvodnou.

Rozhodnutí odvolacího soudu tak není založeno na tvrzeném nesprávném poučení žalované soudem podle , které by mohlo způsobovat vadu řízení, jak namítá dovolatel. Nadto vadou řízení (nesprávné poučení) před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se mohl Nejvyšší soud zabývat pouze, pokud by bylo dovolání přípustné ( věta druhá ).

V souvislosti s namítaným nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem (jako důvodem dovolání), které dle dovolatele tkví v rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, dovolatel nepředložil žádnou otázku hmotného či procesního práva a nevymezil tak předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. ). Dovolatel sice označil četnou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, avšak z obsahu dovolání nevyplývá, jak konkrétně se měl při hodnocení souladu námitky promlčení s dobrými mravy odvolací soud od toho kterého označeného rozhodnutí (při právním posouzení) odchýlit. Za vymezení předpokladu přípustnosti dovolání přitom nelze brát prostý nesouhlas dovolatele s tím, jak byla věc vyřešena odvolacím soudem, či poukaz na chování žalované.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 8. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu