Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8622CB0A2BD7F1BDC125832900317189.html
HTML · 16.06 KB
No categories available
26 Cdo 927/2018
26 Cdo 927/2018-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. 121 a 122, Rýchorské sídliště ve Svobodě nad Úpou, se sídlem ve Svobodě nad Úpou, Rýchorské sídliště 122, IČO 25988328, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kutišem, advokátem se sídlem v Trutnově, Na Vrchu 98, proti žalovanému K. H., S. n. Ú., zastoupenému Mgr. Ing. Alešem Boudou, advokátem se sídlem v Trutnově, U Hřiště 375, o 33.464 Kč s příslušenstvím, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012 , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. srpna 2017, č. j. 8 Cmo 86/2017 -138, t a k t o:
Uvedený rozsudek žalovaný napadl podáním ze dne 26. 11. 2015 nadepsaným jako „odvolání proti rozsudku č. j. 35 Cm 27/2012 -32, žaloba na zrušení rozsudku“, přičemž toto podání bylo Krajským soudem v Hradci Králové posouzeno jako odvolání a bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 35 Cm 27/2012 -43. Vrchní soud v Praze pak přípisem ze dne 21. 3. 2016 vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové s tím, že podání má být vnímáno jako žaloba na obnovu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. 35 Cm 27/2012 -114, povolil obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012 .
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 8. 2017, č. j. 8 Cmo 86/2017 -138, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012 zamítá a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že rozsudek pro uznání lze úspěšně napadnout žalobou na obnovu řízení tehdy, lze-li důvod obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán, v řešené věci tedy tehdy, pokud by nenastala fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. (§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy se mohou tedy vztahovat pouze k předpokladům uznání. Žádné takové skutečnosti nebyly v řešené věci žalovaným tvrzeny, z obsahu spisového materiálu pak odvolací soud nezjistil jakékoli pochybení soudu při vydání rozsudku pro uznání.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ) - dále jen „o. s. ř. “.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , avšak podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolací soud zastává názor, že i za současné úpravy přípustnosti dovolání se peněžitý limit uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013 , uveřejněné pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014 , z 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014 , a z 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015 ).
V projednávané věci se dovolatel domáhal obnovy řízení v řízení, v níž mu bylo rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. 1. 2013, č. j. 35 Cm 27/2012 -32, uloženo zaplatit žalobci částku 33.464 Kč (k příslušenství se nepřihlíží), tj. částku nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – pro nepřípustnost.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. ] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016 , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017 .
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu