Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5735/2017

26 Cdo 5735/2017-127

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města Jablonec nad Jizerou, se sídlem v Jablonci nad Jizerou č. p. 277, IČO 00275778, zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti žalovanému městu Vysoké nad Jizerou, se sídlem ve Vysoké nad Jizerou, Dr. Karla Kramáře 227, IČO 00276294, zastoupenému JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Poděbradova 54, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2017, č. j. -114, t a k t o :Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2017, č. j. -114, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 20. ledna 2017, č. j. -91, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 8. 4. 2016 se žalobce domáhal určení spoluvlastnického práva v rozsahu jedné poloviny k lesním a zemědělským pozemkům tam specifikovaným (dále jen „předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že předmětné pozemky byly historickým majetkem obce S., která zanikla v roce 1963, a obce T., zaniklé v roce 1975, v obou případech rozdělením jejich správního obvodu mezi žalobce a žalovaného. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil, byl-li zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných pozemků dle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ačkoliv pozemky přešly ve smyslu citovaného zákona do podílového spoluvlastnictví účastníků jako právních nástupců obcí zaniklých po 31. 12. 1949 rovným dílem.

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 1. 2017, č. j. -91, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. -114, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.); a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že nárok žalobce na určení spoluvlastnického práva zanikl, neboť nedodržel speciální hmotně právní prekluzivní lhůtu stanovenou v , podle něhož obce dosud nezapsané v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků, které měly přejít do jejich vlastnictví ke dni účinnosti , musely uplatnit svůj nárok u katastrálního úřadu nebo u soudu nejpozději do 31. 3. 2013. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , uzavřel, že restituční předpisy, tedy i , jsou ve vztahu k v poměru předpisů zvláštních k obecnému a že z tohoto důvodu se nelze domáhat prosazení vlastnických nároků podle .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (aplikace ustanovení , ve znění po novele provedené , vztahující se k přechodu vlastnického práva na obec podle tohoto zákona), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. ) tím, že ustanovení nepřípustně aplikoval na vztah mezi obcemi navzájem, ačkoliv toto ustanovení upravuje toliko vztah mezi obcemi a Českou republikou.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání žalobce projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „ “).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť se odvolací soud při posouzení otázky aplikace ustanovení , odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle , 2, 2a nebo tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.

, upravující přechod některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, vychází z toho, že jednotlivé věci přecházejí do vlastnictví obcí přímo dnem jeho účinnosti (srov. , , ), případně dnem 1. 7. 2000 (srov. ), přičemž je na příslušné obci, aby si takto (ex lege) získané vlastnické právo k nemovitým věcem nechala zapsat do katastru nemovitostí. Protože ani po více jak dvaceti letech od účinnosti zákona nebyla některá (sporná) vlastnická práva obcí do katastru nemovitostí zapsána, stanovil zákonodárce (novelou provedenou , účinnou od 29. 6. 2012) v zájmu právní jistoty obcím k nápravě tohoto stavu lhůtu k podání návrhu katastrálnímu úřadu nebo určovací žaloby u soudu do 31. března 2013 s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, přechází vlastnické právo dnem 1. dubna 2013 zpět na stát. Není přitom pochyb o tom, že uvedená lhůta je hmotně právní prekluzivní (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , a nález Ústavního soudu z 9. 8. 2016, sp. zn. ).

Ze znění shora uvedeného ustanovení i z citované judikatury však plyne, že lhůta stanovená v , se týká pouze vztahů mezi obcemi a státem a jejím smyslem je vyřešení stavu, kdy obec vůči státu nečiní žádné kroky k zápisu svého vlastnického práva. O takový případ však v dané věci nejde, neboť k zápisu vlastnického práva obce ze státu již došlo a spor vedou dvě obce navzájem o určení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech. To ovšem znamená, že lhůtu uvedenou v na projednávanou věc aplikovat nelze. V důsledku toho je nepřípadný i odkaz odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obecné úpravy restitucí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. ).

Rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle věty druhé věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Semilech).

Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( věta první, část věty za středníkem ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 7. 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu