Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4695/2016

30 Cdo 4695/2016-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 205/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. -201, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2016, č. j. -184, zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 10. 5. 2016, č. j. -201, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej zrušil.

Usnesením ze dne 11. 3. 2014, č. j. -37, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a současně zamítl jeho žádost, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů (výrok II). Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2014, č. j. -74, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 v napadeném výroku II potvrdil. Dovolání proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. -133. Žalobce však žádostí ze dne 26. 11. 2015, doplněnou dne 18. 12. 2015, opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, že se změnily jeho finanční poměry, když se mu zvýšily výdaje za nájemné, přičemž příjmy zůstaly stejné, a změnil se jeho zdravotní stav.

Usnesení odvolacího soudu (č. j. -201) napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Odvolací soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že není důvod žalobci odnímat již jednou přiznané osvobození od soudních poplatků (nadále tak platí pravomocné rozhodnutí v této otázce) a že žalobcem tvrzená změna v jeho majetkových poměrech nemůže mít vliv na rozhodnutí o ustanovení zástupce podle a 30 v situaci, kdy důvodem pro neustanovení zástupce je skutečnost, že je žalobce schopen sám v řízení hájit svá práva. Námitky žalobce, že se soudy nezabývaly změnou jeho poměrů (jež nastaly od předchozího rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) a z opakované žádosti dovodily, že se jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté, že žalobce měl po 11. 3. 2014 do dnešního dne přibližně dalších „deset atak mozkových mrtvic“, přičemž takto změněným zdravotním stavem, který má vliv i na finanční možnosti žalobce, se soudy nezabývaly, přestože tyhle změny žalobce dokládal v návrhu ze dne 18. 12. 2015, že odvolací soud neprošetřil skutkový stav a nezkoumal změnu finančních poměrů a zdravotního stavu žalobce, že odvolací soud porušil právo na předvídatelnost soudních rozhodnutí, že soudy nesprávně dovodily, že návrh podle není možné řešit samostatně, že je řízení o návrhu žalobce ze dne 26. 11. 2015, respektive ze dne 18. 12. 2015, postiženo vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti daných rozhodnutí, když rozhodnutí soudů není řádně odůvodněno, a to navazující otázky, zda lze s odkazem na překážku věci pravomocně rozhodnuté zamítnout novou žádost žalobce ze dne 26. 11. 2015, respektive 18. 12. 2015, byla-li nová žádost odůvodněna novými důkazy o změně finanční situace a zdravotního stavu žalobce (nastalých po 11. 3. 2014), jež dokládá změnu oproti stavu v době rozhodování o jeho předchozí žádosti podle a 138 , zda je soud povinen posuzovat tyto nové důvody nastalé po 11. 3. 2014, a zda lze očekávat, že při posuzování žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce bude rozhodnuto obdobně jako v jiném případě, který se s daným případem v podstatných znacích shoduje, přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť žalobce daný závěr odvolacího soudu nijak nezpochybnil a pouze obecně tvrdí změnu svých majetkových poměrů a nové události ve svém zdravotním stavu, avšak ty bez vazby na svoji schopnost hájit svá práva. Uvedené námitky žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. ).

Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud zrušil výrok II usnesení soudu prvního stupně, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ), a v části není přípustné ( ).

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že k obsahu dovolání, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v , a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu