Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3769/2015

30 Cdo 3769/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. F., zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 250 416,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. -85, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K podanému odvolání Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 4 416,69 Kč s příslušenstvím. Výrokem II rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 2 990 000 Kč s příslušenstvím potvrdil. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Uvedené částky se žalobce domáhal z titulu náhrady škody (a to náhrady nákladů za právní zastoupení ve výši 4 416,69 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu pracovní neschopnosti způsobené trestním stíháním ve výši 256 000 Kč) a jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (a to ve výši celkem 2 990 000 Kč), která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin křivého obvinění, jež bylo proti žalobci vedeno a jež skončilo zproštěním obžaloby poté, co byl nejprve žalobce shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku II včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “.

Námitka žalobce, že odvolací soud pochybil, když uzavřel, že si žalobce trestní stíhání zavinil sám, a že není jasné, zda odvolací soud aplikoval , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, s tím, že neměla být přiznána žádná kompenzace nebo se jedná pouze o jeden z argumentů vysvětlující nepřiznání vyššího odškodnění, než které žalovaná poskytla, nemůže založit přípustnost dovolání podle Při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že žalobce přispěl ke svému trestnímu stíhání nepravdivým obviněním policistů v souvislosti s vlastním nepatřičným jednáním v opilosti. Jak vyplývá z kontextu rozsudku, odvolací soud tuto okolnost zohlednil pouze při stanovení formy a výše odškodnění nemajetkové újmy podle OdpŠk, nikoliv jako okolnost vylučující nárok žalobce na jakékoliv odškodnění (resp. vylučující odpovědnost státu za újmu vzniklou poškozenému trestním stíháním) podle OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. ).

Námitka žalobce, že odvolací soud porušil princip presumpce neviny, když ignoroval zprošťující rozsudek soudu a na žalobce nahlížel, jakoby se trestného činu dopustil, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud v rámci kompenzačního řízení neposuzoval, zda žalobce spáchal předmětný trestný čin, pouze zohlednil, že se žalobce dopustil skutku, pro který byl trestně stíhán, ale že tento skutek není trestným činem. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. ).

Námitka žalobce, že odvolací soud vycházel z právního názoru, že finanční zadostiučinění náleží pouze při obzvláště závažných důsledcích trestního stíhání (a na to navazující otázka žalobce, za jakých podmínek lze přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích), rovněž přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť na ní své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud totiž zohlednil všechna kritéria (a to povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěl k závěru, že se zadostiučinění již poskytnuté jeví jako dostatečná kompenzace za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla předmětným trestním stíháním.

Námitka žalobce, že odvolací soud nezohlednil kritéria, která mají být zkoumána při posuzování výše nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání (a na to navazující otázka, jaká kritéria mají být zkoumána), nemůže založit přípustnost dovolání podle

Odvolací soud totiž vzal v úvahu, že žalobci hrozil trest odnětí svobody až osm let jen teoreticky, neboť s ohledem na časový odstup od jeho posledního odsouzení bylo možné předpokládat trest při dolní hranici trestní sazby (kritérium povahy trestní věci), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu zohlednil, že délka trvání předmětného trestního stíhání byla standardní (kritérium délky trestního řízení), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odvolací soud se neodchýlil od judikatury dovolacího soudu, když uzavřel, že žalobce neprokázal, že by na něho mělo trestní stíhání kromě obecného negativního zásahu do jeho života další mimořádný dopad (kritérium následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, ani pokud přihlédl k tomu, že žalobce měl již s trestním stíháním zkušenost, a proto předmětné trestní stíhání nemohlo mít na jeho osobnostní sféru takový dopad, jako v případě osoby bezúhonné (kritérium následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby), srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ani námitka žalobce, vyjadřující nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že náhrada za zhoršení psychického onemocnění (zdravotní důsledky) vlivem předmětného trestního stíhání by mohla být uplatněna jen v rámci nároku na náhradu škody na zdraví, neboť zadostiučinění ze své podstaty odškodňuje psychické problémy poškozeného, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 17. února 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu