Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 59/2018-303

MSPH 88 INS XY188 ICm XY29 ICdo 59/2018-303

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobkyň a/ L. R., narozené XY, L. R., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených opatrovnicí Mgr. Pavlou Kotolovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 1294/52, PSČ 147 00, a c/ K. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalovanému JUDr. Janu Kubálkovi, se sídlem v Praze 1, Opatovická 159/17, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka U. M. C., s. r. o., o vyloučení spoluvlastnických podílů z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka U. M. C., s. r. o., se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25091026, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyň a/ a b/ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2018, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání žalobkyň a/ a b/ se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když první rovněž zamítavý rozsudek ze dne 8. února 2016, č. j. 188 ICm XY, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. září 2016, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. září 2016, č. j. 188 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), ve vztahu k žalobkyním a/ a b/ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

K odvolání žalobkyň a/ a b/ Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 7. června 2017 (první výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok) a o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené opatrovnice (třetí výrok).

Soudy vyšly především z toho, že:

1/ Dne 9. prosince 2009 uzavřel pozdější insolvenční dlužník U. M. C., s. r. o., jako prodávající, s J. E. (dále jen „J. E.“; právní předchůdkyní žalobkyň), jako kupující, kupní smlouvu, v níž se pozdější insolvenční dlužník zavázal převést na J. E. vlastnické právo k jedné ideální polovině nemovitostí. Podpis J. E. na kupní smlouvě nebyl úředně ověřen, podpis prodávajícího byl uznán zpětně dne 10. července 2014.

2/ Usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. , insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem. Insolvenční správce sepsal dne 4. července 2013 do majetkové podstaty předmětné nemovitosti.

3/ Dne 11. července 2014 podaly žalobkyně návrh na vklad spoluvlastnického práva žalobkyň k nemovitostem do katastru nemovitostí, jež však nebyl proveden. V katastru nemovitostí je dlužník nadále zapsán jako vlastník nemovitostí.

Soudy shodně uzavřely, že vlastnické právo k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí se nabývá (zpětně ke dni podání návrhu na vklad) až vkladem do katastru nemovitostí. Přestože pozdější insolvenční dlužník jako prodávající uzavřel s J. E. kupní smlouvu s úmyslem převést na ni spoluvlastnické právo k nemovitostem, návrh na vklad vlastnického práva však nebyl žádnou ze smluvních stran podán a J. E. se nikdy nestala (spolu)vlastnicí nemovitostí. Ke dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka (ke dni 3. května 2013), byl jediným vlastníkem nemovitostí i nadále dlužník.

Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatoval, že na kupní smlouvě absentuje úředně ověřený podpis zůstavitelky, jenž „sice byl odstranitelným nedostatkem, avšak jen za života J. E“. Soud nemůže svým rozhodnutím „tuto zřejmou nesprávnost napravit“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně a/ a b/ prostřednictvím ustanovené opatrovnice dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelky namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podstatou dovolací argumentace je námitka, že absence ověřeného podpisu J. E. na vkladové ě je odstranitelným nedostatkem, který může svým rozhodnutím o vyloučení spoluvlastnických podílů k předmětným nemovitostem insolvenční soud zhojit. Dovolatelky poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2003, sp. zn. , z něhož vyplývá, že je-li uzavřena smlouva o převodu nemovitostí, která se nedochovala, lze její existenci prokázat i nepřímými důkazy. Přestože jsou si dovolatelky vědomy, že citované rozhodnutí dopadá na případy, kdy vlastnictví k nemovitosti přechází na základě samotné smlouvy, mají za to, že závěry lze vztáhnout také na projednávanou věc.

Dovolání žalobkyň a/ a b/ proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolatelky mu (oproti svému mínění), nepředkládají k řešení žádnou otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž vyřešení by spočívalo napadené rozhodnutí.

Dovolatelky mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda lze existenci kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a J. E. (právní předchůdkyní žalobkyň) osvědčit také nepřímými důkazy, konkrétně navrhovanými svědeckými výslechy a účastnickou výpovědí.Dovolatelky poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud mimo jiné zabýval převodem majetku do „socialistického vlastnictví“, u něhož se dle , a následně také v režimu , , ve znění účinném do novely č. , nevyžadoval k účinnosti smlouvy o převodu nemovitostí vklad do pozemkových knih (intabulace).

Takto předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ( ).

Přestože odvolací soud nad rámec svého zdůvodnění podotkl, že na kupní smlouvě absentuje úředně ověřený podpis E. J., otázku existence kupní smlouvy uzavřel odvolací soud „ve prospěch dovolatelek“. Dovolatelky totiž přehlíží, že odvolací soud vyšel z toho, že kupní smlouva mezi pozdějším insolvenčním dlužníkem a J. E. byla uzavřena dne 9. prosince 2009. Pro danou věc však měl za podstatné, že spoluvlastnické právo na J. E. a poté ani na dovolatelky nepřešlo, neboť návrh na vklad spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán dovolatelkami až dne 11. července 2014, přičemž ke vkladu spoluvlastnického práva nedošlo. Kupní smlouva nenabyla věcněprávních účinků a k okamžiku rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek byl (i nadále je) jediným vlastníkem nemovitostí dlužník.

Úsudek odvolacího soudu, na jehož základě se odvolací soud ztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl (tedy řešení otázky, na níž spočívá napadené rozhodnutí), dovolatelky nijak konkrétně nezpochybňují. O polemiku týkající se vlivu účinků rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na obligační a věcně právní účinky smlouvy o převodu nemovitostí, jakož i se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dovolatelkám nesvědčí právo vylučující zahrnutí spoluvlastnických podílů na nemovitostech do majetkové podstaty, se dovolatelky ani nepokoušejí.

Přestože dovolatelky také poukazují na „rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.“, blíže nevymezují, v čem by měl rozpor s dobrými mravy spočívat. Pouhá skutečnost, že spornou nemovitost „obývají“, nepochybně důvodem pro vyloučení tvrzených spoluvlastnických podílů z majetkové podstaty není. Potud tedy neformulují žádnou otázku procesního práva či hmotného práva, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a jež by mohla zakládat přípustnost dovolání ve smyslu

Jen pro úplnost lze poukázat na závěry plynoucí například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud (byť pro poměry vycházejí ze , o konkursu a vyrovnání) mimo jiné uzavřel, že prohlášení konkursu na majetek jednoho z prodávajících samo o sobě nemá vliv na platnost sjednané kupní smlouvy ani na její obligační účinky, avšak dovolává-li se kupující svého obligačního práva, proti němuž stojí silnější právo věcné, totiž vlastnické právo úpadce, není splněna podmínka, že žalobcům svědčí právo, jež vylučuje zařazení (a setrvání) nemovitostí v soupisu majetku konkursní podstaty.

K návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí lze uvést, že vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle jako v této věci, ani potvrzující rozsudek odvolacího soudu se nevykonává [nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci]. K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sen. zn. .

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (26. února 2018) je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu