Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 50/2016-51

KSCB 27 INS XY42 ICm XY29 ICdo 50/2016-51

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.,se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčního správce dlužnice P. T., zastoupeného Mgr. Janem Škeříkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, PSČ 140 00, proti žalovanému Komerční banka, a. s.,se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice P. T., narozené XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2016, č. j. 42 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 20. října 2015, č. j. 42 ICm XY, zamítl žalobu o určení, že pohledávka P10-2 (dále jen „sporná pohledávka“) přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. XY, není po právu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vyšel přitom z toho, že:

1) Žalovaný a dlužnice uzavřeli dne 29. dubna 2009 smlouvu o hypotečním úvěru. K zajištění pohledávky z této smlouvy žalovaný (jako zástavní věřitel) a dlužnice (jako zástavní dlužník) uzavřeli dne 30. dubna 2009 zástavní smlouvu k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice.

2) Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. května 2015, č. j. XY, byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno oddlužení a žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužnice.

3) Přihláškou ze dne 17. června 2015 žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení tři dílčí pohledávky. Dvě z těchto dílčích pohledávek vznikly tak, že žalovaný rozdělil pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru na dvě části tím způsobem, že první pohledávku ve výši 700.000 Kč (tvořenou částí jistiny) přihlásil jako zajištěnou a druhou pohledávku ve výši 1.517.348,65 Kč (tvořenou zbylou částí jistiny a příslušenstvím) [jde o spornou pohledávku P10-2] přihlásil jako nezajištěnou (a to přesto, že je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužnice).

4) Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2014, č. j. XY, se podává, že sporná pohledávka existuje a je vykonatelná.

5) Žalobce na přezkumném jednání konaném dne 20. července 2015 popřel spornou pohledávku co do pravosti a pořadí.

6) Žalobou ze dne 3. září 2015, doručenou soudu prvního stupně téhož dne, žalobce popírá pravost sporné pohledávky, neboť rozdělení pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru nemá oporu v hmotném právu. Nezajištěnou pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru žalovaný nemá. V důsledku přihlášení sporné pohledávky jako nezajištěné tato pohledávka zanikla.

Na takto ustaveném základě insolvenční soud uzavřel, že žalobce neuplatnil žádný z důvodů, pro které by mohl být se svým popřením pravosti vykonatelné pohledávky úspěšný [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )]. Není pochyb o tom, že pohledávka existuje. Argumentaci žalobce týkající se (ne)možnosti přihlásit pohledávku částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou soud přezkoumá v řízení o popření pořadí pohledávky, vedeném pod sp. zn. 42 ICm XY. Přitom „žádný z výsledků tohoto řízení (tedy ať bude pohledávka P10-2 soudem shledána za zajištěnou či nezajištěnou) nemůže mít vliv na možnost žalobce uplatňovat svou pohledávku P10-2 v insolvenčním řízení, bude pouze rozhodováno o způsobu uspokojení pohledávky“.

Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodnutí insolvenčního soudu k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – cituje ustanovení a a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že popření pravosti pohledávky nemůže být úspěšné. Sporná pohledávka „vznikla, nezanikla ani se nepromlčela a nebyla žalobcem popřena z důvodu neúčinnosti právního úkonu“. Přihlášení části existující pohledávky jako nezajištěné (ačkoliv věřiteli svědčí zástavní právo k takové pohledávce) podle odvolacího soudu nemůže vést k tomu, že pohledávka nebude uspokojována vůbec.

Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle , (dále též jen „ “), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nevyřešené) otázky, zda „je důvodem popření pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, ve kterém bylo dlužníku povoleno oddlužení, co do pravosti ta skutečnost, že ačkoliv věřitel uplatňuje jedinou pohledávku, rozdělil tuto na dvě části, z nichž jednu uplatní jako zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka a druhou jako tímto majetkem nezajištěnou“.

Dovolatel namítá, že rozdělení jedné (zajištěné) pohledávky na zajištěnou a nezajištěnou se v režimu oddlužení jeví účelovým, neboť jediným motivem věřitele je dosažení výhodnějšího postavení, než jaké mu přiznává zákon ( ). Rozdělení pohledávky nemá oporu v hmotném právu, neboť celá pohledávka včetně příslušenství byla od počátku zajištěna v celém rozsahu.

Ke stejnému závěru se podle dovolatele přiklonil i Ústavní soud v usnesení ze dne 6. února 2014, sp. zn. .

Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle k zodpovězení jím otevřené otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a již odvolací soud vyřešil v rozporu s (později přijatou) judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec první). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec druhý).

Podle při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

V této podobě byla citovaná ustanovení účinná ke dni zjištění úpadku dlužnice a dosud nedoznala změn.

Z judikatury Nejvyššího soudu se (mimo jiné) podává, že:

1) vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení ze zajištění ve formě zástavního práva (požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Zástavní věřitel se tedy může rozhodnout, že právo na uspokojení ze zajištění neuplatní (nepřihlásí) v insolvenčním řízení vůbec, bez zřetele k tomu, že mu zástavní právo náleží (trvá) podle předpisů, podle kterých bylo zřízeno.

2) Půjde-li o insolvenční řízení vedené na majetek zástavního dlužníka, který je i osobním dlužníkem zástavního věřitele, bude mít zástavní věřitel, který přihlásil pohledávku bez práva na uspokojení ze zajištění, pouze postavení nezajištěného věřitele. Půjde-li o insolvenční řízení vedené na majetek zástavního dlužníka, který není osobním dlužníkem zástavního věřitele, nebude mít zástavní věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl v tomto řízení přihlásit (jako nezajištěnou). V obou případech povede zpeněžení zástavy v insolvenčním řízení k zániku zástavního práva ( ve znění účinném do 31. prosince 2013, ve znění účinném od 1. ledna 2014).

3) Půjde-li o insolvenční řízení vedené na majetek zástavního dlužníka, který je i osobním dlužníkem zástavního věřitele, bude postup zástavního věřitele, který přihlásil pohledávku bez práva na uspokojení ze zajištění, ekonomicky zcela racionální např. tam, kde s rozhodnutím o úpadku bylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení a je zjevné, že při předpokládaném oddlužení plněním splátkového kalendáře bude očekávaný výtěžek zpeněžení zástavy nižší než podíl, jehož by se zástavnímu věřiteli dostalo jako nezajištěnému z budoucích příjmů dlužníka v následujících 5 letech.

4) Zástavní věřitel, který přihlásil pohledávku zajištěnou zástavním právem do insolvenčního řízení, se i v průběhu insolvenčního řízení může vzdát zástavního práva (způsobem předjímaným předpisy, podle nichž bylo zřízeno). Tím mu zanikne i právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy v insolvenčním řízení bez zřetele k tomu, zda zajištěná pohledávka byla předtím zjištěna v insolvenčním řízení (srov. ). Půjde-li o insolvenční řízení vedené na majetek zástavního dlužníka, který není osobním dlužníkem, zanikne tím zástavnímu věřiteli právo na jakékoli uspokojení v insolvenčním řízení (měl jen „zástavní pohledávku“).

5) Zástavní věřitel, který přihlásil pohledávku zajištěnou zástavním právem do insolvenčního řízení, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení „vzít zpět“ právo na „přednostní“ uspokojení pohledávky ze zajištění (ze zpeněžení zástavy), a to bez zřetele k tomu, že se současně nevzdal zástavního práva (způsobem předjímaným předpisy, podle nichž bylo zřízeno). To, že insolvenční soud vezme na vědomí zpětvzetí práva na uspokojení ze zajištění (postupem podle , ve spojení s ), však automaticky neznamená, že zajištěný věřitel se od okamžiku takového zpětvzetí, respektive od okamžiku, jímž se stane účinným ( ) rozhodnutí insolvenčního soudu o takovém zpětvzetí, podílí (má podílet) na uspokojení své (nyní již nezajištěné) pohledávky z částek, určených (podle zvoleného způsobu řešení úpadku) k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

6) ve znění účinném do 31. prosince 2013 obsahoval pravidlo, že ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, se uspokojí stejně jako ostatní (nezajištěné) pohledávky, v větě druhé . Od 1. ledna 2014 není v žádné obdobné pravidlo obsaženo, leč právní praxe je ve shodě v tom, že toto pravidlo má vzhledem k dikci ustanovení věty první (spojení „v rozsahu zajištění“) a obecnou platnost. Může však být (v je) ve shodě s ustanovením modifikováno zvláštní úpravou obsaženou v části druhé u některého ze způsobů řešení úpadku. Část druhá pak nestanoví „jinak“ jen při řešení úpadku konkursem. Při reorganizaci je pro postavení zástavního věřitele (včetně vymezení míry jeho uspokojení z nezajištěných částí dlužníkovy majetkové podstaty) určující obsah účinného reorganizačního plánu a při oddlužení „plněním splátkového kalendáře“ platí odchylka zakotvená v 398 odst. 3 ve spojení s (zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění).

7) Jak se promítá v i prostřednictvím základních zásad insolvenčního řízení vyjádřených v , procesní pravidla v něm obsažená by měla věřitelům v zásadě umožnit uplatnění těch práv, jež nabyli vůči dlužníku před zahájením insolvenčního řízení, včetně práv přednosti daných zástavním právem.

8) Smyslem těchto pravidel není (a nemají tak být vykládána) umožnit, aby zajištěný (zástavní) věřitel zajištění, jež mu podle hmotného práva (nebo i podle procesního práva) bylo zřízeno jedním právním jednáním pro celou zajištěnou pohledávku, uplatnil (spoléhaje jen na pravidla obsažená v ) jen pro část pohledávky a zbývající část pohledávky aby přihlásil jako nezajištěnou (což je zejména v mezích způsobu řešení úpadku oddlužením zjevně vedeno snahou ukrojit si ze „společného koláče“ pro sebe co nejvíc na úkor ostatních nezajištěných věřitelů a eliminovat pravidlo vyjádřené v ). Kdyby tak zajištěný věřitel učinil již ve včasné přihlášce, šlo by o přihlášku vadnou, podléhající režimu ustanovení .

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. , a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu.

9) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sen. zn. .

Potvrdil-li odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby proto, že sporná pohledávka „vznikla, nezanikla ani se nepromlčela a nebyla žalobcem popřena z důvodu neúčinnosti právního úkonu“, přestože přihláška sporné pohledávky trpí (z důvodu výše vyložených) vadami bránícími jejímu přezkumu, postupoval v rozporu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají též na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i je a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud i soud insolvenční jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům řízení se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 6. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu