Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 887/2018

6 Tdo 887/2018-21

USNESENÍ

J. C.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. byl obviněný T. B. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců s podmíněným odkladem na čtyřletou zkušební dobu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkazu mj. poškozeného J. C. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , bylo podle § 256 tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí odvolání poškozeného J. C. proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2018 pod sp. zn. . V poučení bylo jasně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek, a rozhodně nebylo dáno poučení o přípustnosti dovolání.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , podal J. C. (dále jen dovolatel, popřípadě poškozený) v dvojjediném postavení poškozeného a advokáta dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Namítá, že odvolací soud rozhodl nesprávně, když v jeho rozhodnutí chybí odkaz na ustanovení tr. ř., a to na rozdíl od rozhodnutí soudu 1. stupně, který rozhodl podle tr. ř. o odkazu dovolatele a dalších poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních řízení s tím, že přiznání nároku brání ustanovení , . Odvolací soud pak nenapravil vadné rozhodnutí soudu 1. stupně, který v dané věci nerozhodl správně. Dovolatel zde vystupoval jako poškozený se svým nárokem na náhradu škody, když se řádně a včas připojil k trestnímu řízení s požadavkem náhrady škody ve výši 350.000 Kč, a nižší soudy o jeho nároku nerozhodly řádně.

Dovolatel tak navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání ze dne 27. 2. 2018, a podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.

Za daného stavu soud 1. stupně věc předložil Nejvyššímu soudu, aniž by ve věci činil další opatření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je

přípustné,

bylo podáno

oprávněnou osobou

, v

zákonné lhůtě

a na

předepsaném místě

.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem, nicméně směřuje vůči rozhodnutí, proti kterému není přípustné a navíc je podáno osobou k tomu neoprávněnou.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání.

Z hlediska přípustnosti podaného dovolání je ovšem zjevné, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud zde zamítl odvolání poškozeného – odvolatele, když tak z podnětu odvolání poškozeného přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci (§ 139 odst. 2 tr. ř.). V tomto směru je možno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. , které explicitně hovoří v tom směru, že „Podal-li odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko poškozený, pak rozsudek odvolacího soudu, jímž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] odvolací soud sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), nelze pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítne jako nepřípustné [§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.].“ Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. a sp. zn. . Obdobně platí tyto závěry i v dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. , zde ve spojení s bodem III. nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. , který jasně zkonstatoval, že k námitce nepřípustnosti dovolání v situaci, kdy rozhodnutím odvolacího soudu, kterým je k odvolání poškozeného zrušen výrok o náhradě škody, přičemž odvolací soud sám následně ve věci náhrady škody rozhodne, není rozhodnutím ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., a proto není proti takovému rozhodnutí dovolání přípustné. To platí tím spíše pro případ, že bylo odvolání poškozeného jako nedůvodné zamítnuto.

S ohledem na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. ze dne 29. 8. 2012 a sp. zn. ze dne 13. 7. 2011 je nutno zdůraznit, že ani žádný z mezinárodněprávních instrumentů nezakotvuje „základní právo“ na přezkum pravomocných rozhodnutí v trestních věcech. Úmluva upravuje výslovně toliko právo na odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vině či trestu ( Protokolu č. 7 k Úmluvě). Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání je procesním prostředkem, jehož zavedení do právního řádu je třeba chápat výlučně jako projev svobodné volby zákonodárce a nikoli jako projekci „základního práva“ garantovaného u či jinými součástmi ústavního pořádku. S tím souvisí rovněž výlučné právo zákonodárce stanovit podmínky přípustnosti takového opravného prostředku a oprávnění dovolacího soudu příslušná ustanovení v rámci své aplikační praxe vykládat. Nevykazuje-li takový výklad znaky svévole a splňuje-li rozhodnutí dovolacího soudu i další požadavky kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí z hlediska ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, nepřísluší ani Ústavnímu soudu právní názor Nejvyššího soudu jakkoliv přehodnocovat.

Nad rámec úvah o přípustnosti dovolání z hlediska rozsahu rozhodnutí je nutné uvést i to, že bylo podáno i osobou neoprávněnou. Podle § 265d odst. 1 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání dovolání nejvyšší státní zástupce (na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu) pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Žádná další osoba toto oprávnění nemá, což platí i o poškozeném, když okruh osob oprávněných podat dovolání je tímto ustanovením taxativně vymezen, dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určen k dispozici jen dvěma proti sobě stojícím stranám trestního řízení: obviněnému (fyzické i právnické osobě) a nejvyššímu státnímu zástupci. Dovolání nemůže podat žádná další osoba a ani poškozený, jak ostatně plyne i z předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31

․

října 2005, sp. zn. , „Poškozený není osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 tr. ř. a contrario), a proto jeho dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.…“ Zde má však přednost postup podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle § 265a tr. ř. nepřipouští. Proto nebylo věcně řešeno, zda jsou dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. naplněny.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání tak, že je jako nepřípustné odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu Vyhotovil člen senátu:

Mgr. Daniel Broukal