Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2364/2018

29 Cdo 2364/2018-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce P. D., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Lataníkem, bytem v Praze 1, Hybernská 1007/20, PSČ 110 00, jako obecným zmocněncem, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. Martinem Havelkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, PSČ 460 01, o zaplacení částky 632.890 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2018, č. j. -42, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2017, č. j. -33, zastavil řízení podle ustanovení a 2 , (dále jen „ “), [výrok I.], rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 27.370,20 Kč (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení (první výrok), odmítl odvolání žalovaného proti výroku II. usnesení (druhý výrok) a změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 34.303,50 Kč (třetí výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že vzal-li žalobce v dané věci žalobu zpět dříve, než soud začal ve věci jednat, nepřicházelo v úvahu jiné rozhodnutí než řízení podle ustanovení a 2 zastavit; případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby nebyl v takovém případě významný (ustanovení ). Názor žalovaného, že soudy měly zpětvzetí žaloby ignorovat a žalobu meritorně projednat, se tak podle odvolacího soudu „zcela míjí s procesní úpravou“.

Proti usnesení odvolacího soudu (s výjimkou druhého výroku) podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. ].

V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „se (i) odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně (ii) napadené usnesení MS závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „soudní praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014).

Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatel v něm nevymezuje žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže (byť jen slovně) neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelem vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně.

Při absenci vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat, pak ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení nemohlo (v poměrech dané věci) dojít ani prostřednictvím argumentu dovolatele, že „napadené usnesení MS závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že si není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené usnesení odvolacího soudu mělo protivit (co do posouzení účinků nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby naopak srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. , a judikaturu v něm dále označenou).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu