Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2096/2018

20 Cdo 2096/2018-2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební č. 2336/8a, identifikační číslo osoby 00081531, zastoupeného JUDr. Ing. Alexejem Brachem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Marie Majerové č. 2250, proti povinným 1) V. B., Ú. n. L., a 2) V. H., Ú. n. L., adresa pro doručování: Ú. n. L., pro 600 000 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2016, č. j. -1098, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2016, č. j. -1098, jímž bylo ve výrocích III., IV., V. a VI. potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2016, č. j. -773, a proti výroku IV. téhož usnesení odvolacího soudu podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel se v dovolání ze dne 31. 8. 2016 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání vůbec nevyjádřil, přičemž v doplnění dovolání ze dne 3. 10. 2016 k přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, které má vliv na správnost napadeného rozhodnutí a proto je dovolání dle přípustné“ a v doplnění k dovolání ze dne 19. 10. 2016 dodal, že „uvedená situace je otázkou procesního práva a má být tedy dovolacím soudem posouzena jinak“.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatel nedostál, když uvedl, že „uvedená situace je otázkou procesního práva a má být tedy dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost dovolatele, podle níž „má být otázka procesního práva dovolacím soudem posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ).

Dovolání dále směřuje proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2016, č. j. -1098, jímž bylo odmítnuto odvolání povinného 1), které směřovalo proti výrokům I., II. a VII. až XIII. usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2016, č. j. -773.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

V tomto případě bylo odvolání povinného v této části odmítnuto, z citovaných ustanovení tak vyplývá, že dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není podle přípustné. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání povinného i v této části odmítl ( ).

K vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a ; v situaci, kdy dovolání nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady oprávněného spojené s podáním vyjádření k dovolání sepsaným advokátem považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 7. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu