Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 811/2018

32 Cdo 811/2018-189

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ZEAS, a. s. Pod Kunětickou horou, se sídlem ve Starém Hradišti, Brozanská 490, PSČ 533 52, identifikační číslo osoby 48154954, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, proti žalovaným 1. H. S., se sídlem ve Zdobnici a 2. V. S., oběma zastoupeným JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové nám. 274, PSČ 517 21, o zaplacení částky 193 193,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2017, č. j. -171, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání první žalované není přípustné podle , neboť odvolací soud se oproti mínění dovolatelky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, „podle níž je ve věci zaplacení ceny za dílo aktivně legitimován objednatel a nikoli bez dalšího vlastník“, a ze které plyne, že „zavázat k plnění lze toliko toho z manželů, který uzavřel smlouvu“.

Oproti tvrzení, na jehož základě dovolatelka zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí, odvolací soud založil právní posouzení věci na zjištění, že smlouvu o dílo s žalobkyní uzavřela jako objednatelka toliko dovolatelka, jež byla podnikatelkou, a to prostřednictvím druhého žalovaného, manžela dovolatelky, jenž jednal jejím jménem jako její zmocněnec. K plnění tedy zavázal objednatele a toho z manželů, který uzavřel smlouvu; závěry odchylné od judikatury Nejvyššího soudu, které mu dovolatelka přičítá, neučinil. Dovolatelka nečiní ve skutečnosti nic jiného, než že předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci, odchylnou od skutkového stavu věci zjištěného soudy nižších stupňů, a na jejím základě prosazuje názor, že odvolací soud ji zavázal k plnění, ačkoliv není ve věci pasivně legitimována. Správnost právního posouzení odvolacího soudu tak napadá prostřednictvím zpochybnění skutkového stavu, na němž je založeno. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy ( a contrario) způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , a ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka, ačkoliv napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku o nákladech odvolacího řízení, vymezuje se v dovolání pouze vůči výroku o věci samé a ve vztahu k náhradě nákladů řízení dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. ). Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 7. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu