Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 94/2017-B-77

KSBR 26 INS XY29 NSČR 94/2017-B-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškovév insolvenční věci dlužnice S. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2017, č. j. XY, 4 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud - odkazuje na znění a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužnice sice uspokojila nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek, avšak porušila důležité povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení vyplývající z a d/ . Uvedl, že dlužnice ani jednou neoznámila insolvenčnímu soudu změnu zaměstnavatele, stejně jako skutečnost, že je vedena v evidenci úřadu práce a ani jednou nepředložila přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Podporu v nezaměstnanosti vyplacenou za červenec 2013 až listopad 2013 poskytla na účet majetkové podstaty až po výzvě insolvenčního správce a s časovým odstupem 6 měsíců. Proto jí nelze přiznat osvobození od placení zbytku dluhů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, požadujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatelka především namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil (dle jejího přesvědčení dosud dovolacím soudem neřešenou) otázku „podmínek“ plnění oddlužení, zejména, nejde-li o výši uspokojení nezajištěných věřitelů, ale plnění dalších povinností dlužníka. Podle dovolatelky je třeba vyjít nejen z gramatického výkladu a , ale je nutno zohlednit též smysl a účel těchto ustanovení.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že žádný příjem nezatajila ani se jej nevzdala či nijak neznevýhodnila věřitele. Dále uvádí, že insolvenční soud nevzal v potaz příkladnou spolupráci dovolatelky s insolvenčním správcem a též skutečnost, že o příjmech dovolatelky, změnách zaměstnání a evidenci u úřadu práce se dozvěděl přičiněním dovolatelky z jiných zdrojů (zejména od insolvenčního správce). Zdůrazňuje, že vytýkaná (formální) porušení neměla vliv na výši uspokojení věřitelů.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V důvodech usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud při výkladu vysvětlil, že ačkoli dikce označeného ustanovení definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí ) to, že dlužník nesplnil „řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení“.

V usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. , Nejvyšší soud shrnul, že zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle , měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v R 86/2013, dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni ( ).

K závěrům vysloveným v usnesení sen. zn. se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. .

Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatelky, že výklad a podaný odvolacím soudem nese rysy formalismu, který pomíjí smysl a účel zákona. Z dikce ustanovení plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení až písm. g/ a odst. 3 . Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (povinnosti vymezené v a d/ dovolatelka upozaďuje) je zjevně nesprávné.

K dovolací argumentaci zbývá dodat, že při posuzování předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů ve smyslu není rozhodné to, že porušení povinností dovolatelky nemělo vliv na výši uspokojení věřitelů. Důvod, pro který v dané věci nemůže být aplikován , umožňující přiznat dovolatelce osvobození od zbytků dluhů, spočívá v tom, že dovolatelka nesplnila včas a řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (tedy i povinnosti vyplývající z a d/ ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu