Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1597/2018

23 Cdo 1597/2018-79

USNESENÍ

Putsch Stord s.r.o.

interStroj, a.s.

, se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, PSČ 698 01, IČO 25332341, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem V Malé Doubravce 1242/27, PSČ 312 00 Plzeň, o zaplacení 22 885 EUR s příslušenstvím, 49 904 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut ve výši 253 802,46 Kč a 377 903,96 Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2018, č. j. -62, takto:

Dovolání žalované

se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. -62, změnil usnesení Okresního soudu v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2016, č. j. -42, tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Blansku se nevyslovuje a věc se nepostupuje Okresního soudu v Hodoníně jako soudu místně příslušnému.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že objednávka žalované č. 2 ze dne 17. 3. 2014 obsahovala text: „Potvrzením této objednávky dochází k dohodě stran na všeobecných nákupních podmínkách verze 1/2013 společnosti Putsch Stord s.r.o. ze dne 22. 10. 2013, které tvoří přílohu této objednávky“ a objednávka č. 1 ze dne 17. 9. 2013 text: „Potvrzením této objednávky dochází k dohodě stran na všeobecných nákupních podmínkách verze 1/2010 společnosti Stord Czech s.r.o. ze dne 18. 11. 2010, které tvoří přílohu této objednávky“. Text byl součástí y, nebyl do ní vpisován dodatečně, je umístěn v zápatí objednávky a nad textem jsou umístěny v případě objednávky č. 2 dva nečitelné podpisy a razítko společnosti interStroj, a.s. a v případě objednávky č. 1 nečitelný podpis u textu „Za interStroj, a.s.“. Všeobecné nákupní podmínky (dále jen „VNP“) obou verzí (VNP A uvedené v objednávce č. 1 a VNP B uvedené v objednávce č. 2) obsahovaly v .3. prorogační doložku zakládající místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně, což je okres Blansko. Odvolací soud na základě zjištění z obchodního rejstříku a vyjádření žalované zjistil, že objednávku č. 2 podepsali oprávnění zástupci společnosti žalované a že objednávku č. 1 podepsal na základě vlastního prohlášení J. H., jako pověřený zástupce žalované, který se účastnil obchodního jednání s žalobkyní a převzal od žalobkyně VNP A. S ohledem na ustanovení a 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dospěl odvolací soud k závěru, že jednáním zaměstnance J. H. je žalovaná vázána, i když by případně uvedený zaměstnanec překročil své zmocnění, neboť s přihlédnutím ke zjištěným okolnostem případu žalobkyně o takovém případném překročení oprávnění uvedené osoby nevěděla a vědět nemohla. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , odvolací soud dovodil, že prorogační doložka může být ve vztahu mezi podnikateli (jako to je v posuzovaném případě) sjednána ve VNP, na které odkazuje písemně uzavřená smlouva. K námitce umístění podpisů na ě nad textem o dohodě stran na VNP odvolací soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. a ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. ), konstatoval, že žádný právní předpis nestanoví, kde má být podpis na ě zachycující projev vůle umístěn, a proto samotná skutečnost umístění podpisu nad rozhodným textem nezakládá neplatnost ujednání. Odvolací soud uzavřel, že se žalovaná s žalobkyní v uzavřených smlouvách, jejichž součástmi byly VNP obsahující prorogační doložku zakládající místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně, dohodly na místní příslušnosti soudu prvního stupně ve smyslu (dále jen „ ), platného v rozhodné době. Odvolací soud proto změnil usnesení soudu prvního stupně o místní příslušnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost podle spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:

1) Otázka platnosti smlouvy podepsané při nedostatečně důkazně soudem zjištěném splnění podmínek stanovených v , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

2) Otázka platnosti prorogační doložky zakládající místní příslušnost soudu prvního stupně, jestliže tato doložka tvoří obsah jiné y, na kterou jako na svoji přílohu v zápatí „pod čarou“ odkazuje sama podepsané smlouvy, avšak aniž by bylo současně prokázáno, že při uzavření této smlouvy skutečně taková byla k dané smlouvě při jejím podpisu přiložena.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně platnosti uzavření smlouvy na základě objednávky č. 1 ze dne 17. 9. 2013, neboť má za to, že závěr soudu byl učiněn na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu věci, jestliže se odvolací soud spokojil toliko s jednostranným zdůvodněním v písemném prohlášení samotného Jiřího Havla, a z něho dovodil, že žalobkyně neměla žádný důvod pochybovat o jeho oprávnění předmětnou objednávku podepsat. Má rovněž za to, že ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že VNP byly žalobkyní skutečně předloženy jako příloha objednávek a že se tedy žalovaná při přijetí obou objednávek měla možnost s nimi seznámit, z čehož dovozuje, že nelze s jistotou přijmout závěr, že účastníky byla sjednána pro rozhodování sporů ze smlouvy místní příslušnost Okresního soudu v Blansku. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, neboť se domnívá, že první otázka položená dovolatelkou nemůže založit přípustnost dovolání, je-li námitka k platnosti smlouvy založena na námitkách o nedostatečném zjištění skutkového stavu věci ohledně jednání zmocněnce žalované při uzavření smlouvy, a jestliže argumenty, na základě nichž je vymezena druhá otázka dovolatelky, směřují k nedostatečnému prokázání skutečnosti ohledně přiložení VNP ke smlouvě při jejím podpisu. Zdůraznila, že námitky proti skutkovému stavu věci nemohou přípustnost dovolání založit. Pokud má být podstatou druhé otázky, předestřené dovolatelkou, otázka platnosti prorogační doložky obsažené v obchodních podmínkách, přiložených ke smlouvě, žalobkyně poukazuje na to, že tato otázka je již judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena - např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. .

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), posuzoval, zda je dovolání přípustné podle

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Pokud se týká první otázky předestřené dovolatelkou, tj. otázky platnosti smlouvy podepsané při nedostatečně důkazně soudem zjištěném splnění podmínek stanovených v , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je nutno konstatovat, že tato otázka je založena na námitkách směřujících k nedostatečně provedenému dokazování, tedy ve skutečnosti na námitkách směřujících do vad řízení. Přípustnost dovolání podle ale námitky, týkající se vad řízení, založit nemohou. Těmito námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. či usnesení ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 55/2018, veřejnosti dostupných na

www.nsoud.cz

). Rovněž námitkami k nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu není vymezena přípustnost dovolání podle a uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované není v této části podle přípustné.

Má-li dovolatelka dále za to, že její dovolání je přípustné též proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky platnosti prorogační doložky zakládající místní příslušnost soudu prvního stupně, jestliže tato doložka tvoří obsah jiné y, na kterou jako na svoji přílohu v zápatí „pod čarou“ odkazuje sama podepsané smlouvy, avšak aniž by bylo současně prokázáno, že při uzavření této smlouvy skutečně taková byla k dané smlouvě při jejím podpisu přiložena, Nejvyšší soud konstatuje, že se nejedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Nejvyšší soud tuto otázku již řešil např. v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 2/2018, v němž dovodil, že dohodu o prorogaci podle mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky v uzavřené smlouvě. Jestliže odvolací soud ze skutkových zjištění učinil závěr, že se žalovaná s žalobkyní v platně uzavřených smlouvách na základě objednávek č. 1 a 2, jejímiž součástmi byly VNP A a VNP B, obsahující prorogační doložku zakládající místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně, dohodly na místní příslušnosti soudu prvního stupně ve smyslu , platného v rozhodné době, nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání žalované není tedy podle přípustné, proto jej Nejvyšší soud podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť ve smyslu nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 6. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu