Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4333/2016

30 Cdo 4333/2016-251

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CASINO KARTÁČ Group a. s., IČO 25899848, se sídlem v Ostravě, Slévárenská 400/5, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem,advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody ve výši 143 910 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. -196, takto:I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne 11. 5. 2015, č. j. -166, shledal, že žaloba je, co do základu, plně po právu (výrok I) a rozhodl, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem po právní moci tohoto mezitímního rozsudku (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Námitka nesprávného obsazení odvolacího soudu je námitkou zmatečnostní vady podle a jako taková přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud by k dané vadě mohl přihlédnout jen tehdy, pokud by dovolání bylo přípustné (viz ), což v daném případě není.

Žalobkyně ve vztahu k meritu věci ve svém dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky, které jsou v dovolání uvedeny. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Pokud měla žalobkyně za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musela by pro splnění požadavku ustanovení uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné, a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Nelze-li pokračovat v dovolacím řízení v části, k níž se vztahuje též návrh žalobkyně na předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, pak není možné, aby se jimi Nejvyšší soud dále zabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti se dvěma úkony, a to přípravou a účastí na jednání o provedení důkazů před dožádaným soudem ( a c/ ), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Výše náhrady nákladů řízení je dána výší paušální náhrady hotových výdajů podle (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ), jež činí 300 Kč za každý úkon ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu