Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 846/2018

-96

USNESENÍ

B. S.

obci Hovězí

, se sídlem Hovězí 2, IČO: 00303801, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2017, č. j. -44,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první – dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 8. 2017, č. j. -25, řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 11. 2017, č. j. -44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky překážky věci rozhodnuté, která je soudy rozhodována rozdílně, popřípadě pokud soud dospěje k závěru, že se jedná o otázku již vyřešenou, měla by být tato otázka dovolacím soudem posouzena jinak. Uvádí, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2004, č. j. -48, byla zamítnuta žaloba o určení vlastnictví; účastníky byly B. S., B. M., L. Š. a dále bylo navrženo, aby bylo určeno, že i zůstavitel M. S. byl ke dni svého úmrtí vlastníkem podílu k id. ½ pozemku v obci a k. ú. H. (dále jen „předmětný pozemek“). Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2015, č. j. -120, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2010, č. j. -97, o uložení povinnosti nechat zaměřit pozemek a viditelně označit hranice v terénu obce H. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2014, č. j. -62, bylo zastaveno řízení o určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku z důvodu, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně ve věci sp. zn. . Žalobkyně namítá, že překážka pravomocně rozhodnuté věci není dána v tom případě, jde-li v novém řízení o tentýž právní vztah mezi stejnými účastníky, avšak opírá-li se nově o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo později (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). V řízení vedeném pod sp. zn. vystupovali proti obci H. na straně žalobců čtyři účastníci. Požadováno bylo určení, že předmětný pozemek patří do podílového spoluvlastnictví všech žalobců, tedy i zemřelého M. S., a také i dodatečné projednání dědictví. V řízení vedeném pod sp. zn. vystupuje jako žalobkyně B. S. proti obci H. a sama se domáhá určení vlastnictví k předmětnému pozemku. Nejedná se tak o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, nýbrž o nově uplatněný nárok opřený o jiné skutečnosti; nemůže proto být dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Rozhodnutí „č. j. -62“ je rozhodnutím ve věci samé a má splňovat náležitosti odůvodnění; citace zákonných ustanovení postrádající přímý vztah ke konkrétní věci je právním formalismem a vede k porušení práva na spravedlivý proces. Žaloba na určení vlastnického práva tak byla v této věci podána v souladu s právem, neboť došlo k nesprávnému výkladu věci pravomocně rozhodnuté, nesprávnému odůvodnění rozhodnutí „č. j. -62“ a k formalismu při uplatňování práva žalobkyně. Navrhuje, aby dovolací soud „připustil důvodnost dovolání“ a zrušil tato rozhodnutí.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, jsou-li v dovolání uvedena (minimálně dvě) konkrétní odlišná rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se předmětné otázky [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolání není přípustné již z toho důvodu, že byť žalobkyně vymezila jako důvod přípustnosti to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která je soudy rozhodována rozdílně, popřípadě pokud soud dospěje k závěru, že se jedná o otázku již vyřešenou, měla by být tato otázka dovolacím soudem posouzena jinak, neuvádí žádná odchylná rozhodnutí Nejvyššího soudu ani od jakého svého řešení vyjádřeného v konkrétním rozhodnutí by se měl dovolací soud odchýlit. Již z tohoto důvodu je dovolání nepřípustné.

Pro úplnost odůvodnění dovolací soud uvádí, že ze zjištění odvolacího soudu, která nepodléhají v dovolacím řízení přezkumu, se podává, že ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. bylo pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastaveno řízení o určení vlastnictví k předmětnému pozemku z titulu vydržení proti žalovanému. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. potvrdil. Dovolání proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. .

Protože závěry těchto rozhodnutí bez jakýchkoliv pochybností přezkumu v tomto dovolacím řízení nepodléhají, podává se z nich pro věc určující závěr, že požadavek na určení vlastnictví k předmětnému pozemku z titulu vydržení byl již žalobkyní uplatněn v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. a řízení o tomto nároku bylo pravomocně zastaveno pro překážku věci rozhodnuté ve vztahu k již dříve probíhajícímu řízení a rozhodnutí v něm vydanému (u soudu prvního stupně pod sp. zn. ). Jestliže pak v této věci žalobkyně opětovně uplatňuje požadavek na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku z titulu vydržení, je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté z pohledu dovolacího přezkumu tím spíše, že uvedené určující závěry odvolacího soudu dovolatelka v dovolání žádnou věcnou argumentací nenapadá.

Jelikož dovolatelka řádně nevymezila otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 6. 2018

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu