Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3506/2016

28 Cdo 3506/2016-631

USNESENÍ

Odborové organizace Agroslužby Trnovany

,

IČ 228 55 807, se sídlem v Litoměřicích, Křižíkova 713/3, a b)

Odborové organizace Agrofrukt Kamýk

, IČ 228 55 793, se sídlem v Kamýku 1, obou zastoupených JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, proti žalovanému

Odborovému svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociaci svobodných odborů České republiky

, IČ 000 06 033,

se sídlem v Praze 2, Tyršova 1811/6, zastoupenému Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. září 2014, č. j. -529, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2015, č. j. -580, ve znění opravného usnesení ze dne 16. února 2016, č. j. -595 (jež bylo opraveno usnesením ze dne 15. dubna 2016, č. j. -604), takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. září 2014, č. j. -529,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2015, č. j. -580, ve znění opravného usnesení ze dne 16. února 2016, č. j. -595 (jež bylo opraveno usnesením ze dne 15. dubna 2016, č. j. -604),

se odmítá

.

III. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.364,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Zuzany Kudrnové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 15. 9. 2014, č. j. -529, určil, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá s podílem ve výši ¼, k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. pro katastrální území M. Ž. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Původní žalobkyně, do jejichž právního postavení nastoupily žalobkyně nynější jako univerzální sukcesoři, byly organizačními jednotkami (základními organizacemi) žalovaného nadanými právní subjektivitou [ , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů] a současně i jeho členy. Stanovy žalovaného odborového svazu přitom neupravovaly možnost vystoupení základní organizace, judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutím sp. zn. ) bylo nicméně v obdobných případech připuštěno, aby základní organizace odborový svaz opustila bez pozbytí svého dosavadního majetku. Proto vystoupení právních předchůdců žalobkyň ze žalovaného proběhlo v souladu se zákonem a nepřivodilo zánik jejich spoluvlastnického práva k pozemkům, které získali jako nástupci závodního výboru ROH státního statku Litoměřice, a jež i nadále trvá, jak bylo vyjádřeno ve výroku.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2015, č. j. -580, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 2. 2016, č. j. -595 (jež bylo opraveno usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. -604), rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného potvrdil (za formální úpravy výroku I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že okresní soud učinil dostatečná skutková zjištění, a i pokud jde o právní závěry, shledal prvoinstanční rozhodnutí korektním. Sám žalovaný připouští, že spoluvlastnictví právních předchůdců žalobkyň ke sporným pozemkům existovalo a trvalo až do doby, kdy bylo ústředním výborem žalovaného vydáno rozhodnutí o ukončení členství všech členů těchto základních organizací a ony samy zanikly. Řečený akt orgánu žalovaného byl ovšem „zrušen“ pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2. Oprávnění právních předchůdců žalobkyň vystoupit ze žalovaného pak sice nebylo upraveno stanovami, vyplývalo však přímo ze a zahrnovalo pochopitelně též možnost opustit odborový svaz s nabytým majetkem, o který se vede nynější spor.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že soudy věc nesprávně právně posoudily, když neprovedly dostatečné dokazování a opomenuly řádně zkoumat stanovy žalovaného, z nichž se podává, že ukončením svého působení v odborovém svazu základní organizace zaniká. Uvádí, že organizační jednotky nejsou jeho členy a že je jim právní subjektivita přiznána jen v rámci struktury žalovaného. Jejich právo vystoupit z odborového svazu artikulované v rozsudku sp. zn. pak není formulováno jako „apriorní“, ale jako pouhá možnost podmíněná majetkovým vypořádáním se svazem. Domnívá se tudíž, že současné žalobkyně jako občanská sdružení, respektive spolky, nejsou právními nástupci jeho původních organizačních jednotek, přičemž shodnost členské základny je v tomto směru irelevantní. Z těchto důvodů navrhuje Nejvyššímu soudu rozhodnutí obou instancí zrušit a věc vrátit k novému projednání.

K dovolání se vyjádřily žalobkyně, jež dovolacímu soudu navrhly jeho zamítnutí.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) podle a zastavil řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 9. 2014, jelikož k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu první instance není dána funkční příslušnost žádného soudu, což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. , a ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. ).

Dovolací soud dále zjistil, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2015 bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle , pročež se zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalovaného však přípustným na základě právě citovaného ustanovení není.

V judikatuře Nejvyššího soudu již byly opakovaně řešeny skutkově zcela obdobné kauzy (

nota bene

vážící se k osobě žalovaného), v nichž se právní nástupce závodního výboru ROH stal součástí odborového svazu jako jeho organizační jednotka s právní subjektivitou, aby z něj posléze opět vystoupil, přičemž v těchto případech bylo dovozeno, že základní organizaci nelze za daných okolností upřít právo odborový svaz opustit, aniž by v něm musela zanechat majetek, který dříve nabyla právě v rámci nástupnictví po příslušné organizační složce ROH (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. , jakož i usnesení téhož soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. , dále pak viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. ; ústavní konformita této judikatorní linie byla opakovaně prověřena například usneseními Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. ). Hovoří-li se v citovaných judikátech o tom, že vystoupení základní organizace z odborového svazu má být spojeno s majetkovým vypořádáním, jistě se tím nenaznačuje, že pokud k takovému vypořádání pro neochotu odborového svazu (neuznávajícího právní subjektivitu vystoupivších organizací) nedojde, měl by sporný majetek zůstat ve vlastnictví řečeného svazu, neboť v tom případě by byla jeho relace k základním organizacím opětovně pojímána v duchu paroly „běžte, ale svůj majetek nám tu zanechte“, což Nejvyšší soud označil za neakceptovatelné již v klíčovém judikátu sp. zn. (přiměřeně viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. , v němž bylo zdůrazněno, že soud není vázán (ne)existencí majetkového vypořádání mezi dotčenými subjekty).

Námitka, dle níž shodnost členské základny nemůže založit kontinuitu právní subjektivity, se pak míjí s obsahem rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil se zjištěním soudu první instance, že právní předchůdci žalobkyň coby základní organizace odborového svazu přijali rozhodnutí o vystoupení ze žalovaného, nikoli o svém zrušení, pročež byla při opuštění odborového svazu jejich právní kontinuita zachována, nehledě na nové zaevidování v seznamu Ministerstva vnitra, jenž neměl povahu zákonem určeného rejstříku ve smyslu , respektive , , ve znění pozdějších předpisů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ). Identita členské základny tak nebyla pro úvahy soudů nižších stupňů rozhodující.

Kritika, kterou dovolatel směřuje proti údajně nesprávnému zjištění obsahu jeho stanov nalézacím a odvolacím soudem, nemůže přípustnost dovolání založit, jelikož má čistě skutkový charakter, zatímco dovolací přezkum je podle účinné právní úpravy zacílen výhradně na řešení otázek právních (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. ). Nadto je třeba podotknout, že ani případná nepřiléhavost zjištění, že právní předchůdci žalobkyň měli ve struktuře žalovaného rovněž postavení členů, by nepostačovala ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku, neboť, jak bylo předestřeno výše, judikatura v obdobných případech (s ohledem na jejich specifika a bez ambice toto řešení paušálně zobecňovat) přiznává právo na vystoupení nejen členům (u nichž řečené oprávnění vyplývá přímo ze zákona), ale též organizačním jednotkám s právní subjektivitou.

Za daných okolností Nejvyššímu soudu nezbylo než projednávané dovolání odmítnout jako nepřípustné ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a i 3 V dovolacím řízení vznikly žalobkyním

v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě advokátního tarifu, dle jehož , a bodu 5 činí sazba odměny za jeden společný úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) částku 4.960 Kč, společně s paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč podle a navýšením o 21 % DPH podle mají tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.364,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 6. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu