Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1001/2018

-144

USNESENÍ

BNP Paribas Personal Finance

,

se sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační číslo 542097902,

podnikající na území České republiky prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpného závodu, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 03814742 zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému

M. H.

, zastoupenému Mgr. Martinem Matuševským, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10

,

o zaplacení 690 504,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. -119, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 25. 8. 2017, č. j. -103, Okresní soud v Berouně zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 3. 2016, č. j. -83 (výrok I.) a zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti témuž rozsudku (výrok II.).

Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ani návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti němu nelze s úspěchem odůvodnit tvrzením o vadném doručení předvolání na jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán, ani tvrzením o vadném doručení rozsudku samotného, jak to žalovaný činil.

Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu (dále též jen „“). Přípustnost dovolání podle spatřuje dovolatel v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dvou otázek procesního práva, které podle něj dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Podle dovolatele jsou jimi otázka, „zda lze doručování písemností (předvolání k prvnímu jednání a rozsudku pro zmeškání) žalovanému prostřednictvím doručujícího orgánu, resp. vyvěšením na úřední desce soudu, považovat za řádné a účinné, pokud žalovaný v řízení vystupoval jako nepodnikající fyzická osoba a v době doručování měl zřízenu a aktivní toliko ‚nepříslušnou‘ datovou schránku podnikající fyzické osoby“, a dále otázka, „zda je namístě domáhat se určení neúčinnosti doručení písemnosti ve smyslu i za situace, kdy odesílající soud písemnost (zejm. rozsudek pro zmeškání) nedoručoval řádně, tj. doručoval ji jiným způsobem, než jakým správně doručovat měl“.

Dovolatel namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o nedůvodnosti návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání a návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti němu. Ani rozsudek pro zmeškání ani předvolání k prvnímu jednání nebyly dovolateli soudem prvního stupně řádně doručeny. Soud prvního stupně nepostupoval v souladu s , neboť předvolání k jednání nařízenému na 24. 3. 2016 a rozsudek pro zmeškání z téhož dne dovolateli doručoval na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, ačkoli dovolatel byl držitelem aktivní datové schránky podnikající fyzické osoby a všechny písemnosti mu měly být doručovány do této datové schránky.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , a shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , které je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách). Dovolatelem předestřené otázky odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil a na jejich řešení rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že námitkou vadného doručení předvolání na jednání a rozsudku pro zmeškání, nelze s úspěchem odůvodnit ani návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, ani návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti němu. Tento závěr odvolacího soudu je plně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ; , podle něhož „při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání podle odvolací soud nezkoumá, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (touto otázkou se může zabývat jen v rámci rozhodování o odvolání podaném proti rozsudku pro zmeškání), nýbrž jen přezkoumává správnost závěru soudu prvního stupně o tom, zda nastala překážka nebo jiná okolnost, která žalovanému zabránila se jednání soudu zúčastnit, popřípadě svou neúčast předem řádně omluvit. Z uvedeného vyplývá, že omluvitelným důvodem zmeškání jednání, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, ve smyslu nemůže být okolnost, že nebyl splněn některý z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v ustanovení “ Dovolatel ve své argumentaci nečiní nic jiného, než že za omluvitelný důvod zmeškání jednání soudu prvního stupně považuje údajné nesplnění jednoho z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (řádné předvolání k jednání). Tato okolnost (i kdyby nastala) však – jak bylo vysvětleno výše – omluvitelným důvodem ve smyslu být nemůže. Údajná vadnost doručení rozsudku pro zmeškání pak není objektivně způsobilá založit kladné rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti němu, neboť okolnost, zda byl rozsudek doručen řádně (a z ní se odvíjející posouzení včasnosti opravného prostředku), přísluší zhodnotit odvolacímu soudu při rozhodování o odvolání, jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura v č. 2, ročník 1998.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalovaného podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu