Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2244/2016

30 Cdo 2244/2016-260

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené Mgr. Janem Schýbalem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 94/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 165 760 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č. j. -206, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 25. 5. 2015, č. j. -206, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2015, č. j. -197, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni právní zástupce neustanovuje.

Žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání podanému proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. -162, kterým bylo (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 17. 9. 2014, č. j. -137) rozhodnuto o požadovaném nároku žalobkyně ve výši 165 760 Kč, skládající se z částky 5 760 Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem, z částky 60 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla být žalobkyni způsobena nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, č. j. -111, a dále z částky 100 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. .

Usnesení odvolacího soudu (č. j. -206) napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Námitky žalobkyně, vyjadřující nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že v daném případě může o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů rozhodnout (v prvním stupni) asistent soudce, přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. ).

Na dalších žalobkyní vymezených otázkách [že si je žalobkyně sice vědoma, že se v daném případě nepoužije , (dále jen „ “), ale při postupu analogia legis a jazykového a komparativního výkladu je nutné porovnat a ohledně úpravy týkající se ustanovení zástupce, a také srovnat znění , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, že s výše uvedeným souvisí zásada legitimního očekávání, a že je také otázkou, zda je asistent soudce schopen a oprávněn posoudit údajnou bezúčelnost a svévoli] rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý (primární) důvod, pro nějž odvolací soud žádosti žalobkyně nevyhověl a který se žalobkyni nepodařilo zpochybnit (tedy že o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce mohou rozhodovat asistenti soudce), nemůže žádný další dovolací důvod (porovnání příslušných ustanovení pro splnění předpokladů pro ustanovení zástupce) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. ).

Ani námitky žalobkyně, že při zjišťování jejích poměrů odůvodňujících ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení se soudem dostatečně spolupracovala, že soudu její majetkové poměry byly dostatečně známy, a že nesouhlasí se závěrem soudu, že již jen z důvodu nevyplnění formuláře (Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech) by bylo možné její žádost na ustanovení zástupce zamítnout, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládají, neboť na nich své rozhodnutí odvolací soud nezaložil. Odvolací soud se totiž zabýval pouze otázkou (jakožto jedinou otázkou, kterou žalobkyně v odvolání uvedla), zdali mohou vyšší soudní úředníci, případně asistenti soudce, rozhodovat o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobkyně tak výše uvedenými námitkami napadá závěry soudu prvního stupně, nikoliv závěry soudu odvolacího obsažené v napadeném rozhodnutí. Ve smyslu ustanovení však přípustnost dovolání může založit pouze právní otázka, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (tedy rozhodnutí odvolacího soudu, nikoliv rozhodnutí soudu prvního stupně) – k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. .

K obsahu dovolání a jeho doplnění, které žalobkyně sepsala sama, aniž by byla splněna podmínka stanovená v , a v němž uvedla, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezila důvody dovolání, se nepřihlíží ( ).

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu