Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 456/2018

-372

USNESENÍ

Dovolání navrhovatelky se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. března 2017, č.j. -354, postupem podle ustanovení , (dále jen „“), odmítl návrh navrhovatelky ze dne 21.11.2016 pro vadu podání, pro kterou v řízení nelze pokračovat, neboť navrhovatelka nedoplnila chybějící náležitosti žaloby.

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. září 2017, č.j. -361, k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení potvrdil a návrhu navrhovatelky na ustanovení zástupce z důvodu zřejmé bezúspěšnosti nevyhověl. Uvedl, že v projednávané věci není dáno osobní osvobození navrhovatelky od soudních poplatků. K zastavení řízení a k uložení povinnosti uhradit nezaplacený soudní poplatek došlo teprve v důsledku zpětvzetí žaloby navrhovatelkou, neboť navrhovatelka se proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků odvolala. Soud dospěl k závěru, že nové řízení pro zmatečnost není možné a potvrdil závěr soudu prvního stupně, že podání navrhovatelky ze dne 21.11.2016 postrádá náležitosti návrhu ve smyslu

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka (dále též „dovolatelka“) dne 12. ledna 2018 dovolání. Dovolání podává proto, že se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a jeho přípustnost dovozuje z ustanovení , když má za to, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. V prvé řadě poukazuje na ustanovení a ustanovení větu prvou zákona o soudních poplatcích a nastoluje otázku, zda jsou tato ustanovení v případě, kdy existují podmínky pro osvobození od soudního poplatku ústavně konformní. Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a použitím ustanovení a 6 zasáhl ve smyslu , 36 a 37d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod do jejího práva na spravedlivý proces, a to tím, že ponechal na libovůli soudu, kdy stanoví poplatkovou povinnost. Jako protiústavní a v rozporu s dobrými mravy shledává také ustanovení větu prvou zákona o soudních poplatcích, neboť prekluzivní charakter tříleté lhůty nedává účastníku řízení možnost se bránit. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud přerušil řízení a navrhl Ústavnímu soudu zrušení ustanovení , věty prvé a věty prvé zákona o soudních poplatcích. V další části dovolání pak navrhovatelka namítá, že jí měl být ustanoven právní zástupce a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení , a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani např. jen) pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. .

Lze současně připomenout též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. ). Jde tedy o právní otázku, na jejímž řešení bylo rozhodnutí odvolacího soudu skutečně založeno. Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. června 2014, sp. zn. , kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Uvedeným zásadám podané dovolání nevyhovuje. Dovolatelka sice oznamuje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu (jak dovolání výslovně uvádí) „dosud nebyla řešena, respektive nemusela být dovolacím soudem dosud řešena“, ale ve skutečnosti žádnou takovou otázku neformuluje. Již z toho je zřejmé, že s ohledem na výše vyložené zásady toto dovolání zcela jasně neobsahuje jasné vymezení důvodu, proč by mělo být přípustné, aniž by ve vztahu k důvodům napadeného rozhodnutí konkretizovalo právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí, která by v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena.

Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud nevyhověl návrhu navrhovatelky na ustanovení zástupce, dovolatelka nijak nezdůvodňuje.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud toto dovolání trpící popsanými vadami podle ustanovení odmítl. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2018

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu