Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 677/2018

21 Cdo 677/2018-108

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 365/43, proti žalované Správě Pražského hradu, příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 1, Hradčany, Hrad I. nádvoří č. 1, IČO 49366076, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1, o zaplacení 111.240,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2017, č. j. -76, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Bognárové, advokátky se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, č. j. -76, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že pro dání výpovědi z pracovního poměru žalobce, která mu byla doručena 30. 10. 2014, ve smyslu a 73a , a proti níž se žalobce nebránil žalobou o její neplatnost, byly všechny zákonné podmínky splněny a že žalobci nárok na odstupné podle nevznikl, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná v souvislosti s odvoláním žalobce z funkce vedoucího Oddělení realizace staveb přijala opatření, jímž by toto pracovní místo zrušila) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. a v něm přijatý závěr, že ustanovení má nepochybně kogentní povahu; jmenováním se proto zakládá (nebo mění již vzniklý) pracovní poměr pouze v případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo, nestanoví-li zvláštní právní předpis okruh pracovních míst obsazovaných jmenováním jinak, v případech vypočtených v ustanovení , u pracovních míst, ohledně kterých stanoví, že se obsazují jmenováním, nelze založit (změnit již vzniklý) pracovní poměr pracovní smlouvou, a jmenováním nelze založit (změnit již vzniklý) pracovní poměr na jiná pracovní místa, než která jsou uvedena v ustanovení , nestanoví-li zvláštní právní předpis výčet těchto pracovních míst jinak, a že za organizační útvar je třeba považovat každý vnitřní útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem, např. organizačním řádem (srov. důvodovou zprávu k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jmenovaným zaměstnancem u zaměstnavatelů uvedených v ustanovení až g) je tak každý vedoucí zaměstnanec na jakémkoli, tedy i na posledním, stupni řízení, pro posouzení, v jakém právním stavu se zaměstnanec nachází, především z pohledu, zda je či není odvolatelným zaměstnancem podle ustanovení , je zásadně rozhodující, jaké pracovní místo zastává v okamžiku odvolání z funkce, pokud zastává pracovní místo vedoucího zaměstnance, je odvolatelným vedoucím zaměstnancem, i když původně byl pracovní poměr založen pracovní smlouvou a teprve později byl změněn druh práce jeho následným jmenováním na vedoucí pracovní místo, k otázce možnosti zkoumat důvody skončení pracovního poměru, nepodal-li zaměstnanec žalobu na neplatnost výpovědi, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , a v nich učiněný závěr, že

podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru, po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž žalobce v dovolání nesouhlasí s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci (že žalovaná v souvislosti s odvoláním žalobce z funkce vedoucího Oddělení realizace staveb nepřijala opatření, jímž by toto pracovní místo zrušila, a že daná pozice je i nadále součástí její organizační struktury), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu