Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1800/2018

-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněného J. Ř., C., zastoupeného Mgr. Michaelem Münsterem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti povinným: 1) R. P., O., zastoupenému JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká č. 24, 2) P. Č., P., a 3) J. B., O., zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 14, pro 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. -117, takto:Dovolání povinného 3) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

K odvolání povinných 1) a 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. -117, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. prosince 2016, č. j. -66, který zastavil exekuci co do částky 628 Kč a zamítl návrh povinných 1) a 3) na zastavení exekuce, jejímž provedením Obvodní soud pro Prahu 2 dne 3. listopadu 2015, č. j. -38, pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě není dán žádný důvod pro zastavení exekuce, neboť nárok oprávněného není (navzdory tvrzením povinného) promlčen. Soudy vycházely ze skutečnosti, že po dobu trvání exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , tedy ode dne 3. dubna 2009 do dne 19. října 2013 došlo k přerušení promlčecí doby, a která by tak uplynula až dne 8. února 2016 a u výroku o nákladech řízení dne 22. února 2016. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 19. května 2015, oprávněný podal návrh na zahájení exekučního řízení včas.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 3) dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně právně posoudily otázku promlčení nároku oprávněného. Dovolatel má za to, že „ve vztahu k exekučnímu řízení (a otázce běhu promlčecí doby) je zcela nerozhodné, zda oprávněný navrhl jeho zastavení bez uvedení důvodu anebo z důvodu tvrzené či domnělé neúčelnosti jeho dalšího vedení“. Pokud se oprávněný rozhodne podat návrh na zastavení exekuce, jedná se o jeho procesní rozhodnutí, za které musí nést odpovědnost v podobě započtení doby exekučního řízení do promlčecí doby. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ) – dále též jen „“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolací soud se totožnou námitkou zabýval již ve svém usnesení ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. , ve kterém k dovolání povinného 1) uvedl, že „situaci, kdy byla exekuce sice zastavena podle ustanovení , tj. k návrhu oprávněného, avšak podaného z důvodu soudním exekutorem zjištěné nemajetnosti povinných, tudíž lze považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 - dále jen „obč. zák.“. Po dobu trvání exekuce vedené u Okresního soudu pod sp. zn. tedy promlčecí doba neběžela, resp. se stavěla, tzn., že promlčecí doba, která započala běžet dříve v minulosti, v důsledku zahájení shora zmíněného exekučního řízení „dočasně“ přestala běžet, přičemž po odpadnutí uvedené překážky bránící v běhu promlčecí doby tato pokračovala tam, kde přestala běžet (promlčecí doba se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby). Z výše uvedeného vyplývá, že k promlčení práva přiznaného exekučním titulem ke dni zahájení předmětné exekuce nedošlo. Usnesení odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné“.

Jelikož dovolací soud neshledal důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. )., dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2018 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu