Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5006/2017-153

20 Cdo 5006/2017-153

U S N E S E N Í

J. Ř.,

1) R. P.

, O., zastoupenému JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká č. 527/24,

2) P. Č.

, P., a

3) J. B.

, O., zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, pro 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání povinného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. -117, takto:

Dovolání povinného 1)

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 pověřením ze dne 3. listopadu 2015, č. j. -38, pověřil provedením exekuce na majetek povinných podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2001, č. j. -8, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 14. ledna 2005, č. j. -91 (dále jen „exekuční titul“), (někdejšího) soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov (dále jen „soudní exekutor“).

Usnesením ze dne 1. prosince 2016, č. j. -66, Obvodní soud pro Prahu 2, návrhy povinného 1) ze dne 21. prosince 2015 a povinného 3) ze dne 21. prosince 2015 na zastavení exekuce, zamítl a exekuci částečně zastavil co do částky 628 Kč. Ve vztahu k námitce povinných 1) a 3) že právo přiznané exekučním titulem je již promlčeno, uvedl, že právo přiznané exekučním titulem se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle exekučního titulu plněno. Exekuční titul nabyl právní moci dne 24. července 2001 a ve výroku o nákladech řízení dne 7. srpna 2001. Oprávněný podal (první) návrh na zahájení exekučního řízení u Okresního soud v Olomouci (později vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. ) již dne 3. dubna 2009. Toto řízení bylo dne 19. října 2013 zastaveno, přičemž po dobu tohoto exekučního řízení promlčecí doba podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), neběžela. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba uběhla, resp. měla uběhnout až dne 8. února 2016, resp. dne 22. února 2016 ve vztahu k nákladovému výroku, a předmětné exekuční řízení bylo u Obvodního soudu pro Prahu 2 zahájeno dne 19. května 2015, podal oprávněný svůj druhý návrh na zahájení exekučního řízení včas a povinnými vznesená námitka tak není důvodná.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. -117, potvrdil ve výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. prosince 2016, č. j. -66. Dospěl mimo jiné k závěru, že soud prvního stupně posoudil správně otázku promlčení práva přiznaného exekučním titulem, neboť po dobu trvání exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , tj. ode dne 3. dubna 2009 do dne 19. října 2013, promlčecí doba neběžela. K promlčení práva přiznaného exekučním titulem by došlo až dne 8. února 2016, resp. ve vztahu k výroku o nákladech řízení až dne 22. února 2016. Vzhledem však k tomu, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno již dne 19. května 2015, tj. včas, námitka promlčení práva přiznaného exekučním titulem tak není případná.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 1) v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se odchýlil od ústalené judikaturní praxe dovolacího soudu, když nesprávně vyřešil otázku „řádného pokračování v řízení“ v souvislosti s během promlčecí doby, resp. jejím přerušením. Oprávněný v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. řádně nepokračoval v řízení, když sám navrhl zastavení exekuce. K zastavení exekuce tudíž došlo podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nikoliv podle ustanovení Na uvedeném tudíž ničeho nemění ani skutečnost, že ani u jednoho z povinných nebyl zjištěn žádný majetek. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. -117, změnil tak, že exekuce, jejímž provedením byl pověřením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. listopadu 2015, č. j. -38, pověřen soudní exekutor, se vůči povinnému 1) zastavuje a povinnému 1) přiznal náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva [zda lze za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení obč. zák. považovat situaci, kdy je exekuční řízení zastaveno podle ustanovení píms. c) k návrhu oprávněného podaného z důvodu nemajetnosti povinných], která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Podle ustanovení § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a

v zahájeném řízení řádně pokračuje

nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci,

promlčecí doba neběží

od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení , zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ex. řád“), zahájení exekučního řízení podle odstavce 2 má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práva stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.

S účinností od 1. ledna 2014 bylo z exekučního řádu ustanovení vypuštěno. Důvodová zpráva k , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, vypuštění shora citovaného ustanovení exekučního řádu zdůvodňuje tím, že ustanovení obč. zák. se vztahovalo toliko na výkon rozhodnutí. Ustanovení , , účinného od 1. ledna 2014, však spojuje stavení promlčecí lhůty výslovně i s podáním návrhu na nařízení exekuce, nejen tedy s podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Proto bylo možné z exekučního řádu vypustit ustanovení vypustit.

Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda lze za řádné pokračování v zahájeném řízení považovat i situaci, kdy exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. bylo zastaveno k návrhu oprávněného toliko z důvodu, že zastavení navrhla ta osoba, která navrhla i její nařízení, tj. z důvodu uvedeného v ustanovení , když oprávněný návrh na zastavení exekuce podal na základě informace od soudního exekutora o nemajetnosti povinných.

Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že (i opakovaným) podáním návrhu na nařízení exekuce dochází ke stavení promlčecí lhůty, pokud účastník pokračuje řádně v zahájeném řízení. V řízení přitom účastník řádně pokračuje tehdy, nebrání-li svými procesními úkony náležitému průběhu řízení (například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. apod.).

V posuzované věci k zastavení exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. sice došlo k návrhu oprávněného, tj. toho, kdo „nařízení“ exekuce sám navrhl. Oprávněný ovšem v průběhu exekučního řízení svými procesními úkony (jednáním) nijak nebránil řádnému vedení exekučního řízení. Návrh na zastavení exekuce podal teprve poté, co obdržel od příslušného soudního exekutora informaci o nemajetnosti povinných. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 130/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitom vyplývá, že byl-li výkon rozhodnutí zastaven sice formálně podle ustanovení , tedy k návrhu oprávněné, avšak pouze (a jedině) na základě sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek „řádného pokračování v zahájeném řízení“ ve smyslu ustanovení obč. zák. Podle dovolacího soudu tento závěr analogicky platí i pro exekuční řízení vedené podle exekučního řádu. Situaci, kdy byla exekuce sice zastavena podle ustanovení píms. c) , tj. k návrhu oprávněného, avšak podaného z důvodu soudním exekutorem zjištěné nemajetnosti povinných, tudíž lze považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení obč. zák. Po dobu trvání exekuce vedené u Okresního soudu pod sp. zn. tedy promlčecí doba neběžela, resp. se stavěla, tzn., že promlčecí doba, která započala běžet dříve v minulosti, v důsledku zahájení shora zmíněného exekučního řízení „dočasně“ přestala běžet, přičemž po odpadnutí uvedené překážky bránící v běhu promlčecí doby tato pokračovala tam, kde přestala běžet (promlčecí doba se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby).

Z výše uvedeného vyplývá, že k promlčení práva přiznaného exekučním titulem ke dni zahájení předmětné exekuce nedošlo. Usnesení odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného 1) podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu