Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4361/2011

U S N E S E N Í

Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy

V. M.

, zastoupené JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 48, pro 478 784,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2011, č. j. -36, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2011, č. j. -36,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 20. 7. 2010, č. j. -21, zastavil výkon rozhodnutí srážkami z příjmu povinné, nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. -10, a to podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť dospěl k závěru, že právo oprávněné vymáhat pohledávky je promlčeno. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí včetně nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že vymáhané pohledávky nebyly ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí promlčené, neboť oprávněná dříve vedla pro oba exekuční tituly vymáhané v této věci výkony rozhodnutí, čímž došlo ke stavění promlčecí doby uvedené v , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2008 (dále též jen „ “). Toto ustanovení sice stavění promlčecí doby neupravovalo, Nejvyšší soud však ve své judikatuře jednoznačně dovodil, že při absenci výslovné úpravy běhu promlčecí doby v citovaném předpisu je nutné aplikovat analogicky právní úpravu obsaženou v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), v ustanovení až 114. Odvolací soud výpočtem doby, po kterou běžela předcházející řízení o výkon rozhodnutí k vymožení plnění podle obou exekučních titulů, uzavřel, že desetiletá promlčecí doba ke dni 4. 9. 2009 (den doručení návrhu soudu) ani u jedné z pohledávek neuplynula. Uzavřel, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle není dán.

Povinná v dovolání nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího a ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, pokud se jedná o běh promlčecí doby. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 ).

Dovolání - přípustné podle a , odst. 2 - je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (k tomu viz níže). Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení, takže předmětem dovolacího přezkumu je v souzené věci závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle pro promlčení pohledávek přiznaných rozhodnutími oprávněné není dán.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ v souzené věci nejde.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2008, se právo vymáhat pojistné promlčuje za deset let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.

Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud se naposledy úpravou promlčení podle (ve znění účinném do 31. 12. 2008) zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 18. července 2012, sp. zn. , a opětovně zaujal názor , že při neúplné úpravě promlčení v uvedeném ustanovení je nutno aplikovat ustanovení až 114 obč. zák. Proto v případě běhu promlčecí doby je třeba vycházet věty druhé obč. zák. (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března. 2011, sp. zn. ).

Stavení běhu promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák. zajišťuje ochranu věřiteli v případě, že uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, v tom smyslu, že promlčecí doba od tohoto uplatnění práva po dobu řízení neběží. Za uplatnění práva, jež bylo pravomocně přiznáno, se považuje i podání návrhu na výkonu rozhodnutí či exekuci. Je-li takový návrh podán, po dobu exekučního řízení, v němž je řádně pokračováno, promlčecí doba neběží; je-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce podán opakovaně, pak při splnění podmínky řádného pokračování v řízení, dochází k dalšímu (opakovanému) stavení lhůty. Ve svém důsledku to znamená, že promlčecí doba pro uplatnění vymáhané pohledávky se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že v případě prvního exekučního titulu ze dne 23. 7. 1997, č. j. 2313/97, který se stal vykonatelným dne 30. 7. 1997, byl již dříve veden výkon rozhodnutí u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , přičemž řízení bylo zahájeno 18. 11. 1997 a skončilo zastavením výkonu rozhodnutí dne 6. 12. 2001, trvalo tedy 1 480 dní. V případě druhého exekučního titulu ze dne 15. 1. 1998, č. j. 9/98, který se stal vykonatelným dne 28. 1. 1998, byla vedena již dříve tři řízení o výkon rozhodnutí, a to pod sp. zn. , které bylo zahájeno dne 30. 3. 1998 a skončeno 6. 12. 2001, pod sp. zn. , zahájené dne 7. 3. 2003 a skončené 8. 9. 2003, a pod sp. zn. , zahájené 10. 3. 2005 a skončené 8. 8. 2006. Celkem všechna tři řízení trvala 2. 048 dní, což je více jak pět a půl roku.

Dále odvolací soud uvedl, že oprávněná v předchozích řízeních řádně pokračovala; na základě jakých zjištění či důkazů k tomuto závěru dospěl, však z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá. Tato zjištění jsou přitom rozhodující pro posouzení, zda ke stavení promlčecí doby došlo (srov. např. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2012, sp. zn. ). Proto je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné a odvolací soud tak zatížil řízení jinou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty za středníkem ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r.předsedkyně senátu