Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2351/2016

32 Cdo 2351/2016-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze – Malé Straně, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalovaným 1. K. H., 2. J. K., oběma zastoupeným Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, PSČ 301 00, a 3. R. M., o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovoláních žalobkyně a třetí žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2016, č. j. -136, takto:I. Dovolání třetí žalované se odmítá.II. Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2016, č. j. -136, v prvním výroku a v té části třetího výroku, jíž bylo žalobkyni uloženo nahradit první žalované a druhému žalovanému na nákladech odvolacího řízení každému částku 2 038 Kč, sezrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Protože žalovaní uplatněný nárok ještě před zahájením jednání ve věci samé uznali, Okresní soud v Náchodě rozsudkem pro uznání ze dne 19. 11. 2015, č. j. -103, žalobě vyhověl. Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení opřel o (dále též jen ); důvody hodné zvláštního zřetele, pro které ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, spatřoval především ve skutečnosti, že žalovaní nezpůsobili neplatnost dohody o vydání a žalobou uplatněný nárok uznali. Předpoklady, aby jim cestou aplikace přiznal náhradu nákladů, které v řízení vynaložili, neměl za splněné. S odkazem na argumentoval, že lze přiznat pouze náklady vynaložené k účelnému uplatňování a bránění práva, a vyslovil názor, že pokud žalovaní nárok zcela uznávali, nepotřebovali být v řízení zastoupeni advokáty.

Ve výroku o nákladech řízení napadli rozsudek soudu prvního stupně všichni žalovaní odvoláním. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně v té části napadeného výroku, která se týká první žalované a druhého žalovaného, a uložil žalobkyni zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně každému z těchto žalovaných částku 58 926 Kč (první výrok), odmítl odvolání třetí žalované (druhý výrok), uložil žalobkyni zaplatit na nákladech odvolacího řízení první žalované a druhému žalovanému každému částku 2 038 Kč a rozhodl, že žalobkyně a třetí žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolání třetí žalované odvolací soud odmítl jako opožděně podané, neboť bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Nepřijal argument třetí žalované, že účastníci byli nesprávně poučeni o přípustnosti odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení a odvolání bylo tedy lze podat v tříměsíční lhůtě podle

S názorem, že žalovaní nevynaložili náklady na zastoupení advokáty účelně, se odvolací soud neztotožnil. Usoudil, že vzhledem k právní složitosti věci a hodnotě předmětného majetku byla na jejich straně právní pomoc na místě a právě zodpovězení otázky, zda nárok uznat či nikoliv, právní pomoc advokáta vyžadovalo. Zdůraznil, že příčinou neplatnosti dohody o vydání, a tedy příčinou sporu, byl protiprávní postup státu a žalovaní příčinu ke vzniku sporu nezavdali, jsou tedy podmínky pro aplikaci

Při určení výše nákladů řízení před soudem prvního stupně spočívajících v zastoupení první žalované a druhého žalovaného advokátem odvolací soud aplikoval mj. ve spojení s , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konstatoval, že tarifní hodnotou je cena jedné ideální čtvrtiny nemovitých věcí, která podle zápisu v katastru nemovitostí každému z žalovaných náleží, a vysvětlil, že při určení ceny nemovitých věcí vycházel z jediného údaje, který měl k dispozici, a tím byla cena uvedená v dohodě o vydání, tedy částka 10 737 881 Kč.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly dovolání žalobkyně a třetí žalovaná.

Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu v prvním výroku. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že při určení tarifní hodnoty postupoval v rozporu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jestliže vyšel z ceny nemovitostí zjištěné v roce 1995 ke dni 9. 3. 1951, nikoliv z jejich ceny v době započetí úkonu právní služby. Je přesvědčena, že tuto cenu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a za tarifní hodnotu by se tedy měla v souladu s § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu považovat částka 50 000 Kč. Postup odvolacího soudu při určení tarifní hodnoty má za rozporný s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. (zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. ), ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. (která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz), a s usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. (které je, tak jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, veřejnosti k dispozici na http://www.nalus.usoud.cz).

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej v jeho prvním výroku změnil tak, že první žalované i druhému žalovanému přizná náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 222 Kč.

První žalovaná a druhý žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřili.

Třetí žalovaná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu ve druhém výroku, jímž bylo odmítnuto její odvolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky z oblasti procesního práva, která, alespoň dle jejího zjištění, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (resp. odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka je dovolacím soudem rozhodována odchylně nebo má být tato otázka, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena, posouzena jinak)“. Prosazuje názor, že jednotné poučení o odvolání do všech výroků rozsudku pro uznání s omezením odvolacích důvodů podle , postrádající informaci, že proti nákladovému výroku lze podat odvolání bez tohoto omezení, je nesprávné.

Třetí žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně má ve svém vyjádření dovolání třetí žalované s ohledem na za nepřípustné. Ztotožňuje se s důvody odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání třetí žalované odmítl, popřípadě zamítl.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Nejprve se dovolací soud vyjádří k dovolání třetí žalované.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle .

Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Dovolání třetí žalované směřuje právě proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl její odvolání. Opravným prostředkem, jímž lze napadnout takové rozhodnutí, je toliko žaloba pro zmatečnost podle ustanovení ; dovolání proti němu přípustné není. Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání třetí žalované podle ustanovení odmítl.

Zbývá posoudit dovolání žalobkyně.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobkyně odvolacímu soudu po právu vytýká, že se při stanovení tarifní hodnoty pro určení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud proto shledává dovolání žalobkyně přípustným. Jelikož nehodlá svou ustálenou rozhodovací praxi v řešení této otázky měnit (řešit ji jinak), pojí se s přípustností dovolání nutně též závěr o jeho důvodnosti.

Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

Podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

Podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

Judikatura Nejvyššího soudu vycházející z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu akceptuje požadavek, aby byla za tarifní hodnotu brána výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby (srov. např. rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1824). V usnesení ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. , však Nejvyšší soud dodal, že na tomto požadavku není možné vždy striktně trvat s ohledem na praktické obtíže, které by doslovný výklad v praxi způsobil. Zjistí-li proto soud v řízení cenu věci nebo práva a nedojde-li k podstatné změně okolností (například znehodnocení věci či práva v průběhu řízení, výrazné cenové změny ve spojení s délkou řízení), může soud v zásadě pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení vyjít ze stejné ceny věci nebo práva pro všechny úkony právní služby. Nejvyšší soud však zdůraznil, že v žádném případě není možné, aby soud vycházel pro účely určení výše náhrady nákladů řízení ze znaleckého posudku, který stanovil cenu nemovitostí k datu více jak 8 let předcházejícímu zahájení řízení a který nadto vycházel ze stavu předmětných nemovitostí v roce 1975, tedy bez stavebních úprav, přístaveb a nástaveb. Takovýto znalecký posudek totiž není objektivně schopný stanovit cenu předmětných nemovitostí ani v době zahájení řízení, ani v době rozhodnutí soudu. Též v usnesení ze dne 27. 10. 2015. sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že při určení tarifní hodnoty nelze použít zjevně neaktuální znalecký posudek.

Je zjevné, že metoda, kterou za účelem zjištění tarifní hodnoty předmětu řízení užil v souzené věci odvolací soud, ve světle těchto judikatorních závěrů neobstojí. Poznatek, jaká byla cena předmětných nemovitostí ke dni 9. 3. 1951, sám o sobě neumožňuje učinit závěr o tom, jaká byla jejich cena v době započetí úkonu právní služby, respektive v době zahájení řízení.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že to samo o sobě nemusí ještě znamenat, že v souzené věci nelze hodnotu věcí zjistit jinak než s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1, odst. 3 písm. b) advokátního tarifu. K možnostem v postupu soudu při zjišťování hodnoty věci nebo práva existuje judikatura, kterou je třeba vzít při novém rozhodnutí o nákladech řízení na zřetel, z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. vedle již citovaného usnesení sp. zn. např. usnesení ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , a nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. , in http://www.nalus.cz.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu v prvním výroku není správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle v tomto výroku zrušil, spolu s tou částí závislého třetího výroku, jíž bylo žalobkyni uloženo nahradit první žalované a druhému žalovanému náklady odvolacího řízení ( věta třetí ), a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( , část věty za středníkem, ve spojení s ).

O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou a druhým žalovaným rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou se opírá o větu první, a ; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované proto vzniklo právo na náhradu nákladů, které v dovolacím řízení účelně vynaložila. Ty sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle za obdobného použití advokátního tarifu (k tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. ).

Podle zjištění Nejvyššího soudu byl zástupkyni třetí žalované JUDr. Patricií Krejčí ke dni tohoto rozhodnutí pozastaven výkon advokacie, a proto nebyla jako zástupkyně třetí žalované uvedena v záhlaví rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 5. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu