Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 179/2016

-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milan Poláška v insolvenční věci dlužnice J. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu Ostravě pod sp. zn. XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem, se sídlem v Novém Hrozenkově č. 843, PSČ 756 04, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2016, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:  Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2016, č. j. XY, 2 VSOL XY, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud – cituje ustanovení , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a vycházeje ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem – uzavřel, že zde nejsou žádné důvody, pro které by měl být insolvenční správce zproštěn funkce, ani žádné důvody jeho podjatosti.

Přitom zdůraznil, že je mu z úřední činnosti známo, že z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení předstupují věřitelé, kteří hodlají dle ustanovení odvolat dosavadního správce, před soud se souhlasným vyjádřením budoucího nového správce, přičemž z tohoto postupu nelze bez dalšího dovozovat podjatost správce. Pokud jde o e-mailovou korespondenci mezi insolvenčním správcem a advokátem dlužnice, pak z této nevyplývá, že by insolvenční správce napadal právního zástupce dlužnice. V této korespondenci se insolvenční správce pouze důrazně ohrazuje proti jakémukoli ovlivňování jeho osoby. Jde-li o pohledávku věřitele č. 1 (bývalého manžela dlužnice), uzavřel, že tato byla zjištěna jako zajištěná, neboť byla uznána insolvenčním správcem; popření této pohledávky dlužnicí nemá v případě řešení úpadku dlužnice konkursem na zjištění pohledávky vliv. Dlužnice navíc neexistenci pohledávky ničím nedoložila a insolvenční správce při přezkumu této pohledávky vycházel z pokladů, které mu dodal věřitel č. 1. Přezkum pohledávky a její uznání či popření je postupem insolvenčního správce, který předvídá a v popření či uznání pohledávky nelze bez dalšího spatřovat důvod pochybností o nepodjatosti insolvenčního správce.  

Konečně odvolací soud neshledal pochybení insolvenčního správce ani ve způsobu zpeněžení majetkové podstaty dlužnice (dražbou provedenou na návrh insolvenčního správce soudním exekutorem dne 9. února 2016), když insolvenční správce vycházel ze souhlasného pokynu zajištěných věřitelů, přičemž o správnosti jeho postupu [tj. o možnosti zpeněžení majetku dražbou prováděnou exekutorem dle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů], neměl pochybnosti ani insolvenční soud. Vzhledem k tomu, že „teprve v červnu 2016 (v důsledku sjednocovací činnosti Nejvyššího soudu České republiky) se soudy ustálily na názoru, že v nepřipouští způsob zpeněžení majetkové podstaty dražbou, provedenou prostřednictvím soudního exekutora“, neměl „postup“ insolvenčního správce za důvod pro jeho zproštění funkce.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení otázky (ne)možnosti zpeněžení majetku dlužnice dražbou prováděnou exekutorem, dosud dovolacím soudem (podle názoru dovolatelky) nezodpovězenou.  

Dovolatelka (na rozdíl od odvolacího soudu) považuje takový způsob zpeněžení věci z majetkové podstaty za porušení povinností insolvenčního správce. Dále opakuje tvrzení, podle nichž insolvenční správce postupoval nesprávně i při přezkumu pohledávky věřitele č. 1 (jejího bývalého manžela) a o důvodech, pro které ho považuje za vyloučeného z výkonu funkce insolvenčního správce.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).  

            Dovolání je přípustné podle ustanovení , a to k posouzení právní otázky dovolatelkou otevřené (týkající se možných způsobů zpeněžení majetkové podstaty), v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud beze zbytku v daných souvislostech nevyřešené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v . Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle ustanovení majetkovou podstatu lze zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu (odstavec 1). O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce (odstavec 2).

Ve shora citovaném znění platila dotčená ustanovení jak k datu konání dražby (9. února 2016), tak i k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je jednotná v závěrech, podle nichž:

1) Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení ( ), lze v zásadě (s níže uvedenou výjimkou) poměřovat s podmínkami určenými ustanovením Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech ( ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.

Ustanovení nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení , která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další „podmínky“, a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení).

Skutečnost, že stejní věřitelé (majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ustanovují „novým“ insolvenčním správcem stejnou osobu, není sama o sobě důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce.

Srov. např. rozsudek ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. , , uveřejněný pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

            2) Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením nebo s ustanovením , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , a ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněná pod čísly 48/2016 a 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

3) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, a to bez toho, aby docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění [k tomu srov. závěry formulované v usneseních ze dne 29. května 2015, sen. zn. , a ze dne 30. července 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

4) Povinnost insolvenčního správce postupovat (při správě a zpeněžování zajištěného majetku dlužníka) v souladu s pokyny zajištěného věřitele je základní povinností insolvenčního správce. Ustanovení obsahuje ve své větě druhé kontrolní mechanismus, podle kterého (vycházeje ze zásady, že insolvenční správce hájí společný zájem věřitelů, tedy i ostatních věřitelů vedle věřitelů zajištěných) může insolvenční správce pokyny zajištěného věřitele odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji, a následně se musí obrátit na insolvenční soud, aby je přezkoumal a udělil případně jiné pokyny, přičemž tento mechanismus nijak nepočítá s ingerencí věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Nelze tedy uvažovat ani o tom, že by si insolvenční správce musel v souladu s , či zajišťovat dané souhlasy. Přitom není možné přehlédnout, že stejné principy se uplatní při správě majetku tvořícího předmět zajištění dle (viz např. usnesení ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. a ze dne 31. května 2017, sen. zn. ).

5) V insolvenčním řízení platí, že majetek zapsaný v majetkové podstatě lze zpeněžit pouze některým ze způsobů uvedených v . Vedle veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách a prodeje movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, lze majetek zpeněžit také prodejem mimo dražbu (srov. např. důvody rozsudku ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2016, pod číslem 75).

Ze shora citované judikatury, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v poměrech dané věci, jednoznačně vyplývá, že ustanovení (v rozhodném znění) neumožňovalo zpeněžení majetku dlužníka (bez ohledu na to, zda šlo o majetek určený k uspokojení zajištěných věřitelů) dražbou provedenou soudním exekutorem [takový způsob zpeněžení výslovně upravuje ustanovení až ve znění účinném od 1. července 2017, tj. ve znění , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].

            Zpeněžil-li insolvenční správce přesto majetkovou podstatu takovým (zákonem nedovoleným) způsobem, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že porušil povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí ( část věty před středníkem ). Na tomto závěru není způsobilá nic změnit ani skutečnost, že tak učinil na základě pokynu zajištěných věřitelů ( ); samozřejmým předpokladem „vázanosti pokyny zajištěných věřitelů“ totiž je i dovolenost věřiteli navrhovaného postupu (dovolenost zpeněžení majetkové podstaty dražbou prováděnou soudním exekutorem).

            Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož insolvenční správce (vzhledem k nejednotné judikatuře odvolacích soudů) při zpeněžování majetkové podstaty (formou dražby prováděné soudním exekutorem) nepochybil, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení ( ).

           V další fázi řízení odvolací soud, jsa vázán výše formulovaným právním názorem Nejvyššího soudu ( ), posoudí, zda porušení povinnosti insolvenčním správcem je [s přihlédnutím k (možným) důsledkům porušení této povinnosti, k dosavadní činnosti insolvenčního správce v průběhu insolvenčním řízení, jakož i k dalším specifickým okolnostem dané věci] takové intenzity, aby odůvodňovalo zproštění insolvenčního správce funkce podle ustanovení .

            Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.    

V Brně dne 26. dubna 2018

JUDr. Petr Gemmel

                 předseda senátu