Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 91/2024-B-1480

-1480

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice H.M. T., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu dlužnice na zproštění insolvenčního správce funkce, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2024, č. j. , -1391, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 28. března 2024, č. j. -1296, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice, aby insolvenční správce dlužnice Mgr. Ing. Petr Konečný (dále též jen „P. K.“) byl zproštěn funkce.

2. Insolvenční soud – vycházeje z , o úpadku a způsobech jeho řešení () – dospěl k závěru, že návrh je nedůvodný, když při prodeji bytové jednotky vlastněné dlužnicí P. K. neporušil své povinnosti ani tím, že nepodal žalobu na neplatnost dražby bytové jednotky.

3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. června 2024, č. j. , -1391, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

4. Odvolací soud – vycházeje z a – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

5. Námitkami dlužnice proti postupu insolvenčního správce při zpeněžování majetkové podstaty se odvolací soud zabýval již v řízení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, zakončeném usnesením odvolacího soudu ze dne 26. října 2023, č. j. , -1073, přičemž neshledal žádné pochybení insolvenčních správců při zpeněžení bytové jednotky.

6. Nedůvodnost námitek dlužnice vyplývá ze spisu; slyšení znalce k těmto námitkám proto nebylo zapotřebí.

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení dovolacím soudem vyřešené právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, jednak na vyřešení právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

8. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu především vytýká, že se nevypořádal dostatečně s jejími námitkami k pochybením insolvenčního správce, a že tak učinil mimo jiné proto, že nesprávně vykládá , konkrétně pojem „slyšení“ v .

10. Míní, že onen pojem nemá být vykládán [na základě „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] jako „vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění“, nýbrž tak, že insolvenční správce bude vyslechnut před soudem (což neúspěšně požadovala). Jde o otázku, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.

11. Dále dovolatelka uvádí, že při posouzení, zda insolvenční správce pochybil, odvolací soud neposoudil její námitky důkladně, čímž se odchýlil od (závěrů) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) . V „rozhodnutí“ (správně usnesení) ze dne 29. října 2020, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročníku 2021, pod číslem 110), vyslovil Nejvyšší soud názor, že insolvenční správce nemusí být zproštěn funkce, jestliže nezpůsobil škodu na majetkové podstatě nebo nezasáhl do práv účastníků. Tento úsudek má dovolatelka za chybný, namítajíc, že Nejvyšší soud takto otevřel (navzdory usnesení sen. zn. ) prostor pro posuzování pochybení insolvenčního správce způsobem, který může vést k vyprázdnění institutu zproštění.

12. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud objasnil, kde se nachází hranice „mezi závažným porušením odborné péče insolvenčního správce“, dovozujíc, že rozpor mezi označenými usneseními zakládá přípustnost dovolání.

III. Přípustnost dovolání

13. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle , přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v

15. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (11. září 2015) se uplatní v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužnice i v době od 1. června 2019 ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. v tomto (rozhodném) znění se uplatní i při zkoumání přípustnosti dovolání.

16. Důvod připustit dovolání za účelem zodpovězení dovoláním předestřených právních otázek, pak Nejvyšší soud neshledal, maje napadené rozhodnutí za souladné s dále označenou (ustálenou) judikaturou. K tomu v podrobnostech uvádí následující:

1) Ke „slyšení“ insolvenčního správce

17. Dovolatelka potud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. (které soudy nezmiňují) požadujíc změnu této „judikatury“.

18. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že označené usnesení je usnesením, jímž Nejvyšší soud odmítl podané dovolání jako nepřípustné. Nebylo-li dovolání v oné věci přípustné, nemohl z něj ani plynout meritorní právní názor, který by mohl [ve smyslu , o soudech a soudcích (ve znění pozdějších předpisů)] jakkoli zavazovat Nejvyšší soud (i odvolací soud) při meritorním zkoumání dovoláním předestřených právních otázek. Jediné, co z usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost může plynout, je nemožnost Nejvyššího soudu zabývat se danou věcí meritorně. Srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. . Usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. není ve smyslu řečeného „judikaturou“ a požadavek, aby Nejvyšší soud posuzoval dovolatelkou označenou otázku jinak než v onom usnesení, je proto sám o sobě právně bezcenný (není způsobilý založit přípustnost dovolání).

19. Dovolatelkou kritizovaný úsudek o povaze „slyšení“ insolvenčního správce ve smyslu však usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. převzalo ze závěrů (meritorního) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“), které při výkladu obdobně formulovaného dále rozvíjí (meritorní) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. Tato rozhodnutí (na jejichž důvody se v podrobnostech odkazuje) představují ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ke „slyšení“ insolvenčního správce před rozhodnutím o jeho odvolání z funkce nebo o jeho zproštění funkce a Nejvyšší soud nemá důvod ke změně v nich formulovaných závěrů ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

2) K důvodům pro zproštění funkce insolvenčního správce

20. Co do důvodů

pro zproštění funkce insolvenčního

správce Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení tím, že pod číslem 91/2014

Sb. rozh. obč.

(dále jen „R 91/2014“), uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. . Podle závěrů R 91/2014 důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením nebo s ustanovením , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Ze závěrů R 91/2014 vychází i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Srov. např. důvody R 48/2016 nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2016

Sb. rozh. obč. (

dále jen „

R 58/2016“

).

21. Judikatorně ustálený je i závěr, že patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. opět důvody R 48/2016 nebo důvody R 58/2016).

22. Důvod připustit dovolání pro tvrzený rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu (na straně jedné usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , na straně druhé usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ) Nejvyšší soud nemá již proto, že dovolatelkou předestíraný (kritizovaný) právní názor v usnesení sen. zn. nevyslovil. Ve skutečnosti jde o otázku č. 1 formulovanou tamním dovolatelem, reprodukovanou v odstavci 10. odůvodnění předmětného usnesení („Je porušení, které nemá vliv na účel insolvenčního řízení a nepoškozuje zájmy věřitelů ani dlužníka, závažným porušením důležité povinnosti insolvenčního správce ve smyslu ?“). Závěr, že porušení, které nemá vliv na účel insolvenčního řízení a nepoškozuje zájmy věřitelů ani dlužníka, není závažným porušením důležité povinnosti insolvenčního správce ve smyslu , však Nejvyšší soud v rámci odpovědí na položené otázky v dané věci nepřijal; označená usnesení si tedy neodporují.

23. Zbývá dodat, že dovolání nemůže být přípustné podle 237 , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. ). Důvod připustit dovolání ve vazbě na tu část dovolací argumentace, která se pojí s důvody pro zproštění funkce insolvenčního správce, tak Nejvyšší soud neměl také proto, že napadené usnesení nespočívá na otázce, jaké porušení povinností insolvenčním správcem je (již) „závažným porušením odborné péče insolvenčního správce“. Odvolací soud totiž uzavřel, že při zpeněžení bytové jednotky nedošlo k „žádnému pochybení“ insolvenčních správců (srov. reprodukci napadeného usnesení v odstavci 5. odůvodnění shora a odstavec 9. odůvodnění napadeného usnesení).

24. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto odmítl podle a 2

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2024

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu