Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 849/2018

-436

USNESENÍ

a)

J. R.

, a

b) J. M.

, zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalovanému:

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupený Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4,

o nahrazení projevu vůle

, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2017, č. j. -342, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. ledna 2018, č. j. -359,

takto:

Dovolání

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Žalovaný napadl dovoláním výrok I. v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 4. 2017, č. j. -126, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy o převodu specifikovaných pozemků v k. ú. M. u V., P. n. Š., K. p. Č. a D. na žalobce (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně přitom odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nemovitostem situovaným v k. ú. V. u K., H. B., R., D. a Z. L. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatel předestřel otázku, zda žalobci projevili dostatek aktivní snahy o uspokojení svých restitučních nároků cestou účasti na veřejných nabídkách, jakož i otázku, zda postup dovolatele vůči žalobcům byl liknavý a svévolný. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazoval přitom na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. , dále též nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. , publikovaný pod č. 215/2009 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. ), dle níž lze v konkrétním případě kvalifikovat postup pozemkového úřadu jako liknavý či svévolný, nemůže-li se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv. Dovozoval, že žalobci neprokázali liknavý či svévolný postup dovolatele ani svůj aktivní přístup k uspokojování restitučních nároků. Vytýkal rovněž odvolacímu soudu, že vyhovění žalobě na převod konkrétních náhradních pozemků odůvodnil odkazem na tzv. „restituční tečku“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelem vymezené, otázky hmotného práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejich jinému právnímu posouzení.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatele (resp. jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatele (jeho předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr soudů nižších stupňů o liknavosti dovolatele při uspokojování restitučních nároků žalobců přitom není v posuzovaném případě nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž i přes aktivní přístup žalobců (právní předchůdkyně žalobce a/ uplatila svůj nárok již v roce 1992, rozhodnuto o něm bylo až v roce 2005, přičemž dovolatel oznámil žalobci a/ správnou výši restitučního nároku teprve v roce 2015; žalobce b/ pak uplatnil svůj nárok již v roce 1998, kdy o něm bylo i rozhodnuto, avšak k jeho uspokojení dosud nedošlo; oba žalobci se přitom opakovaně účastnili veřejných dražeb, dle verze dovolatele žalobce a/ nejméně 14 krát a žalobce b/ nejméně 4 krát) do současné doby nedošlo k uspokojení podstatné části jejich restitučních nároků, následkem čehož se dovolatel ocitl v mnohaletém prodlení, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatele nebylo lze po žalobcích spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět jejich žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků.

Dovodil-li přitom odvolací soud na základě výše popsaných individuálních skutkových okolností případu liknavost dovolatele při uspokojování restitučních nároků žalobců, vyhodnocuje provedené důkazy i se zřetelem k blížícímu se okamžiku, kdy v souladu s novelizací zákonné úpravy nastane tzv. „restituční tečka“ (viz čl. IV , kterým se mění , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), nelze úvahám odvolacího soudu ničeho vytknout, přičemž z kritiky závěrů, jež jsou veskrze povahy skutkové, na přípustnost dovolání usuzovat nelze (viz , stanovící jako jediný dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci). Závěry odvolacího soudu se současně nijak neodchylují ani od dovolatelem citovaných rozhodnutí dovolacího a Ústavního soudu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. ), jež se otázkou liknavosti dovolatele při uspokojování restitučních nároků zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů. Odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. , na projednávanou věc nedopadá, když se otázkou řešení důsledků liknavého postupu dovolatele při uspokojování restitučních nároků nezabývá. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , pak bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. .

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( věty první ), neboť předpoklady jeho přípustnosti zjevně nejsou naplněny ( ).

V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věta druhá ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 5. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu