Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4190/2015

28 Cdo 4190/2015

U S N E S E N Í

RNDr. V. K., CSc.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

se sídlem v Praze

3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, IČO: 013 12 774,

o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu náhradního pozemku

,

vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. května 2015, č. j. -394, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v napadeném výroku pod bodem II změnil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. července 2014, č. j. -332, tak, že „se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalovanému bezúplatně převést žalobci pozemky p. č. 1155/4, p. č. 1162/3, p. č. 1162/4, p. č. 1175/1, p. č. 1212/1, p. č. 1544, p. č. 1545 v katastrálním území D. M., obec J. D., a p. č. 304/5 v katastrálním území J. D. u J. n. N., obec J. D.“; současně rozhodl o nákladech řízení u soudu prvního stupně (vše výrokem I rozsudku), jakož i o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů ), neboť není přípustné.

Dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) vyjmenovaných v ustanovení (proti nimž je dovolání přípustné bez dalšího) a přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení , neboť v relevantních právních otázkách je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s řešením přijímaným ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit.

Z relevantní judikatury sluší se poukázat zejména na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na jeho webových stránkách), reflektující též rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. zejm. nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ); z ní vyplývá i to, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu ČR (jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad; srov. ) je podmíněna zjištěním okolností, z nichž lze usuzovat na závěr, že postup žalované při uspokojování nároku oprávněné osoby lze charakterizovat jako liknavý, svévolný či diskriminační.

Současně dovolací soud, ve shodě s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 20. prosince 2012, sp. zn. ), ve své judikatuře opakovaně připomíná, že uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, jež je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba – navzdory svému aktivnímu přístupu – nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. ). Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu pozemkového úřadu (jeho předchůdce Pozemkového fondu ČR) je pak především otázkou skutkových zjištění.

Pro otázky skutkové rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není a jejich kritikou nemůže být založena přípustnost dovolání (na ni lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle ); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [Přitom i ke zmatečnostem, jakož i jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ), a tedy ani vady řízení samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání.]

Z relevantních okolností, na nichž své rozhodnutí staví odvolací soud, sluší se pak připomenout nejenom zjištění o nízké frekvenci účasti žalobce v nabídkových řízeních, ale zejména jeho odmítavý postoj k uzavření převodních smluv v případech, v nichž v nabídkových řízeních uspěl, stejně tak nepřiměřené nároky na kvalitu náhradních pozemků – v poměru k žalobcem uplatňovanému nároku (jenž – jak současně plyne ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů – byl již částečně saturován). Mezi závěry skutkové patří též zjištění o okolnostech, z nichž odvolací soud činí závěr o nepřiměřenosti a nevhodnosti žalobcem nárokovaných pozemků jako pozemků náhradních (jsou-li některé z nárokových pozemků určeny též ke sportovnímu využití coby součást lyžařského areálu). [Na zřeteli měl pak odvolací soud i jednání žalované – jejího předchůdce, jenž po právní moci správního rozhodnutí plně uznal nárok žalobce a na část nároku plnil, připomínaje, že nebyly prokázány okolnosti o tom, že by Pozemkový fond ČR svévolně odpíral či ztěžoval uspokojení nároku žalobce.]

Právní posouzení věci nekoliduje ani s dalšími, dovolatelem předestřenými rozhodnutími dovolacího soudu, jež byla vydána za jiných skutkových okolností (kdy byla liknavost či svévole Pozemkového fondu ČR při uspokojování nároku té které oprávněné osoby zřetelně doložena) a kdy na řešení dovolatelem nyní předestřených otázkách dovolacím soudem dříve vydaná rozhodnutí založena nejsou, nehledě na to, že nejde o rozhodnutí meritorní. K argumentaci závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2014, sp. zn. , a ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. , sluší se připomenout, že označená rozhodnutí byla vydána v situaci, kdy sám Pozemkový fond ČR oprávněné osobě znemožnil účast v nabídkových řízeních (v prvém z uvedených případů též pro objektivně nesprávné ocenění restitučního nároku). Také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2013, sp. zn. , je vybudováno na zjištění o přinejmenším liknavém postupu Pozemkového fondu ČR (jehož veřejná nabídka pozemků v rozhodné době postrádala potřebné kvantitativní a kvalitativní parametry); relevanci neuzavření smluv o bezúplatném převodu pozemků (jež oprávněná osoba – dle závěrů soudů nižších stupňů – odmítla uzavřít z legitimních důvodů) pak dovolací soud napadeným rozhodnutím neřešil.

Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání (poměřováno hledisky uvedenými v ustanovení ).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalobce v dovolacím řízení neuspěl a žalované, jež by na náhradu nákladů tohoto řízení měla jinak zásadně právo (srov. , a ), v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu