Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 145/2017

-130

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce F. F., zastoupeného JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Neklance 904/26, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. Františku Penzovi, jako správci konkursní podstaty dlužníka P. N., zastoupenému JUDr. Janem Mrázkem, advokátem, se sídlem v Blatné, Jana Wericha 576, PSČ 388 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č. j. -98, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. září 2016, č. j. -98, potvrdil rozsudek ze dne 24. února 2016, č. j. -70, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „konkursní soud“) vyloučil spoluvlastnický podíl žalobce k ideální polovině nemovitosti, pozemku o výměře 5770 m² - orná půda, zapsané u Katastrálního úřadu pro S., Katastrální pracoviště P. na listu vlastnictví, pro obec a katastrální území Ú. (dále jen „sporný pozemek“) ze soupisu majetku konkursní podstaty dlužníka (P. N.).

Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění konkursního soudu, cituje ustanovení a , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. , , a ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. uzavřel, že žalovaný do soupisu majetku konkursní podstaty dlužníka nesepsal pozemek, který úpadce převedl (mimo jiné) na žalobce kupní smlouvou ze dne 24. srpna 2005 (tj. pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu pro S., Katastrální pracoviště P., ve zjednodušené evidenci pod číslem parcelním, pro obec a katastrální území Ú., na listu vlastnictví, o výměře 5769 m² − dále jen „původní pozemek“), nýbrž sporný pozemek, ke kterému žalobce nabyl vlastnické právo originárně (rozhodnutím Státního pozemského úřadu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 2 RP 35197/2011-130711, č. j. SPU 397988/2013).

Přitom úpadci ke spornému pozemku, který je nově definován výměrou a číslem parcelním a který neodpovídá původnímu pozemku, nesvědčila žádná práva, která by mohl žalovaný prosadit.

Současně dodal, že řešení otázky, zda je kupní smlouva neúčinná pro porušení ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), je za této situace bezpředmětné; navíc konkursní soud v tomto ohledu přiléhavě poukázal na judikaturu „prezentovanou“ např. rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2003, sp. zn. , uveřejněným v časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 2003, pod číslem 216, a dovodil, že o zmenšení dlužníkova majetku ve smyslu zmíněného ustanovení nejde, jestliže dlužník obdržel za prodej nemovitosti obvyklou cenu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), ve znění pozdějších předpisů, neboť „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

Dovolatel opakuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a zdůrazňuje, že „jednání dlužníka spočívající ve zcizení (původního) pozemku naplňuje skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu dlužníka podle ustanovení , resp. ustanovení ; soupis sporného pozemku do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce dne 4. srpna 2004 považuje za souladný s ustanovením , když tento pozemek „zcela odpovídá původnímu pozemku“.

Dále snáší argumenty ve prospěch závěru, že dlužník žalobci původní pozemek prodal za cenu nižší než obvyklou, rozhodnutí pozemkového úřadu považuje za neplatné (pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost) a odvolacím soudem citovanou judikaturu Nejvyššího soudu za nepoužitelnou na poměry v dané věci.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalovaného, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení podle ; proto je odmítl podle ustanovení a

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno odpovídá, jde-li o předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty dlužníka, závěrům, které Nejvyšší soud formuloval např. v rozsudcích ze dne 27. ledna 1998, sp. zn. , ze dne 30. května 2002, sp. zn. a ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; řešení otázky (originárního) nabytí vlastnického práva ke spornému pozemku žalobcem pak odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usneseních sp. zn. , a sp. zn. , na něž zcela správně odkázal již odvolací soud. Srov. k tomu též usnesení ze dne 1. září 2009, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení sp. zn. , .

Prosté (a nijak neodůvodněné) konstatování dovolatele ohledně „neplatnosti“ rozhodnutí pozemkového úřadu pro „nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost“, jakož i tvrzení, že sporný pozemek „zcela odpovídá původnímu pozemku“, jsou přitom zjevně neopodstatněné.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud v poměrech dané věci, jejímž předmětem je vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty dlužníka, shledává právně nevýznamnými výhrady ohledně neúčinnosti smlouvy o prodeji původního pozemku podle ustanovení , resp. ustanovení . Žalovanému totiž nic nebránilo, aby se domáhal (měl-li za to, že smlouva o prodeji původního pozemku je neúčinným právním úkonem) náhrady za plnění poskytnuté podle této smlouvy ve smyslu ustanovení .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu